Najväčší showman

Největší showman dokazuje, že Jackman prostě umí. Hudebně jednoznačně potěší, ale v rámci celku by to chtělo více výraznějších melodií. Jinak je muzikál v rámci mantinelů zvládnutý dobře, ale potřeboval by pevnější ruku, co se týká hlavní příběhové linie. Místy je střih zbytečný, a jindy výborný. Člověk pak s tím vším nesplyne a je to opravdu škoda, protože je s čím pracovat. Nakonec podotknu, že Efron dokázal zaujmout. Nejvíce však potěšila Rebecca Ferguson, která byla jednoduše úchvatná. Něco z emocí ve filmu prostě zmizelo, ale i tak se jedná o příjemnou "vánoční" záležitost. (21.12.2017)

Mimořádně dojemný příběh (ne) o tom, jak se jeden věčný snílek nezištně (ne) ujme několika společenských vyvrhelů, jako málokdo prohlédne jejich zevnějšek (ne), objeví v nich skrytý talent (ne), který se nevídaně rozhodne vybrousit a řádně vytučnit (ne), a skrze jejich neobyčejnou prezentaci coby rovnocenných členů společnosti (ne) udělá vše pro to, aby je ostatní obyvatelé New Yorku začali brát mezi sebe (ne). Awww! (NE!) --- Že bude životopisnej příběh o počátcích cirkusu oslavou povrchnosti, to se dalo čekat, ale že i všeprostupujícího pokrytectví? Ugh. Efronovi snad veškerý jeho emoce nikdo nežral, že ne? A nad Jackmanovym romantickym týránim slona ve sněhu se nikdo nerozplýval, viďte že ne? Ugh. --- Glóby se s tou nominací Jackmana asi dočista pomátly; ono už vážně stačí jen sem tam něco kdáknout, stěží přesvědčivě ztvárnit největšího showmana planety (nemůžu si pomoct, ty taneční čísla s Jackmanem v ústřední roli mi hnedka přišly automaticky strnulejší) a tralalá, všichni si sedaj na prdel. --- Naopak písničky bez hlavního "hrdiny" tenhle film táhnou: This Is Me má v kombinaci s naštvanou Zendayou věru pořádný grády, Never Enough je rovněž nabitá energií, byť intimnější, a u Rewrite The Stars se obzvlášť povedla choreografie. Jen (obrovská) škoda, že první dvě jmenovaný písničky si musí vystačit samy namísto toho, aby patřičně rezonovaly v rámci celýho scénáře. (22.12.2017)

Muzeum lidských kuriozit a dráždivé překračování obecného vkusu. Pokud se divák tak nějak nepovznese nad zmatečnou charakterizací hlavního hrdiny a diskutabilní sociální rovinou, bude rýpat až do konce. Je zřejmé, že někdo s tváří charismatického kořena Hugh Jackmana nebude hrát chlapíka, který podle všeho rozhodně nebyl žádný lidumil. Všelijak orientovaný byznysmen vydělávající na posměchu na jednu stranu stvořil bezpečné zázemí pro ty, kterými společnost opovrhuje, na druhou stranu se sám dopustil řady morálních přešlapů, se kterými se ovšem pracuje velmi zkratkovitě, stejně jako s dalšími motivy, které jen velice povrchně naťukneme, ale necháme je tak nějak vyprchat. Určitě by se čtvrthodinka navrch hodila. Pomohla by i hlubší psychologii postav. Takhle je to pocitově slátané a místy odfláknuté, zabalené do líbivého popíku, který je razantní a lehce nakažlivý. Což je na druhou stranu dobře. Obecně z toho všeho cáká neuvěřitelná pozitivní nálada, každý tak asi pochopí, že k sofistikovanosti Moulin Rouge to má zatraceně daleko. Už jenom proto, že se na konci všichni obejmou a zapějí song o sounáležitosti, jedinečnosti každého z nás a odhodlání změnit svůj osud. Jackman si vydupal muzikál, ve kterém se cítí velmi jistě. A znovu dokázal, že prostě umí. (16.03.2018)

(1001) Přemýšlím, jestli je možné, že prostě nesnáším zábavu. Nebo drama. Nebo štěstí. Nebo život. Grrr. Panebože, to byl ale pitomý prázdný film. Intenzita muzikálových čísel je od začátku stejná, takže nemají kam gradovat, a protože se film nevěnuje ničemu jinému, tak je to celé... o ničem? Když se například zamyslím nad tím, proč tam byla epizoda s postavou Rebeccy Ferguson, tak reálně nevím, jak bych to v kůži tvůrce ospravedlnila jinak než protože se jim chtělo to tam dát. Životopisné filmy bývají většinou bláboly, ale tenhle tedy vzdá pokus popisovat život velmi brzy. (20.01.2020)

Narozdíl od většiny zdejších filmových amatérů je mi dobře známo, že okolní postavy kolem Hugha nebyly rozvinuty zcela záměrně. Nebyl to totiž snímek o nich. Tvůrci se zcela evidentně chtěli zaměřit na hlavního hrdinu - snílka a vizionáře, který své okolí používal pouze jako rekvizity usnadňující mu cestu za svým snem. Z písní mám rozporuplné pocity. Zazněla jedna úžasná píseň, do které jsem se zamiloval na první poslech a poté obrovská hromada dalších, které jsem již druhý den zapomněl. Zac Efron je evidentně vynikající zpěvák, ale stále v něm bohužel vidím toho homosexuála z HSM, což mě neskutečně iritovalo a znepříjemňovalo mi sledování. S nabývající stopáží jsem si přál, aby to co nejdříve skončilo. Ve výsledku jsem tedy viděl pár pěkných energických momentů zasazených do děje, který byl naskrz protkaný úmorně nudnou vatou. Lepší dvě hvězdy. (30.03.2018)