Revenant Zmŕtvychvstanie

Ultimátní survival, který následující roky dost možná nebude mít konkurenci. Až na těch pár tempo zpomalujících - tudíž zbytečných- flashbacků tu funguje snad všechno. Akce je syrová a kamera strhující (imho jasnej Oskárek). Příroda je drsná a herci v ní jdou až na dřeň. Leo ChciOscario skrz mráz, špínu a utrpení tu taky hlasitě žadoní o nějakého toho plešouna, a tentokrát se mu to snad i povede. Jeho tuhý kořínek sice nakopává tohle Zmrtvýchvstání spíš někam k science fiction, ale natáhnout brka takhle brzo a krutě se nepomstít Hardymu, přišli bychom o slušnou řezničinu. Toho artu je tu okrajově, spíše je to mrazivá pocitovka, která slabším povahám zřejmě zařídí i menší depresi. Jinak pro mě tři nezapomenutelné scény: úvodní atak rudých tváří, skok ze skály a následná výroba koňského spacáku a závěrečná férovka. Mno a co si budeme povídat, osudové setkání s grizzlí maminkou je masakr sám o sobě. (90%) (15.01.2016)

Stopadesátiminutový art, který opravdové fyzické dobrodružství nabídne jen ve dvou soubojích. Na filmu, kde většinu stopáže myslíte na mrznoucí štáb z druhé strany kamery, je evidentně něco špatně. Dlouho jsem neviděl něco tak „chtěného“. Už tu vytouženou sošku předejte a tohle nechte zapadnout jako technicky poctivou a zatraceně náročnou filmařinu, která snad ve finále ani nemohla nikoho zajímat. PS: Hardy přehrává DiCapria o mrtvého medvěda a půlku koně. (03.01.2016)

(1001) -"I found God" he used to say. "And while sitting there and basking in the glory and sublimity of mercy... I shot and ate that son of a bitch." --- Před sledováním jsem si přečetla, že: Revenant in French also means (reverting to) "spirit" or "ghost". Což mě samozřejmě velmi natěšilo, ale i přese všechny horečkové snové vize jsem neměla pocit, že by se film dotkl duchovní roviny. Vlastně mám ve výsledku dojem, že se jedná o křížence Malickova Nového světa a Jarmuschova Mrtvého muže, přičemž se Revenantovi nedaří dosáhnout kvality ani jednoho z nich. A když to srovnám ještě s Birdmanem, do kterého se mi původně vůbec nechtělo, ale hned po prvních pár vteřinách jsem od filmu vůbec nemohla odlepit oči, jak byl hypnotizující, tak tady jsem se musela vyloženě nutit, abych se vůbec dokoukala do konce. A to jsem člověk, který by raději strávil celý život v lese, než aby jednou vkročil do víru velkoměsta. Vlastně nemám ani moc ráda, když v sobě Terrence Malick přespříliš probouzí svého vnitřního Terrence Malicka, natož abych to ještě snášela u ostatních režisérů. Inarritu podle mě vlastně udělal nejzásadnější chybu v tom, že filmu dodal lidského záporáka a hrdinovi jinou motivaci než jednoslovné "přežít", protože mi přijde, že tím paradoxně mizí důvod, proč by ten film měl existovat. "Přežít, abych zabil vraha svého syna" je extrémně klišé motivace pro tak nehostinné, dravé a kruté prostředí, jaké se filmu podařilo poskládat dohromady. Slušel by tomu mnohem víc nihilistický příběh osamělého zálesáka, který bojuje o svůj život, protože nic jiného neumí a nezná. A ještě víc bych za něco takového bojovala s přihlédnutím k tomu, že Tom Hardy vypadá pořád moc inteligentně na to, abych mu takovou roli uvěřila, a tím pádem spadá jeho herecký výkon do kategorie nepříjemně se sledujícího pitvoření, které rozhodně není důstojnou protiváhou Leova minimalismu. (A taky tedy dodám, že jsem výjimečně ráda, že když už mu tu sošku chtěli mermomocí dát, tak že mu ji dali zrovna za tenhle film a ne třeba za Letce nebo Vlka z Wall Street. I když mě osobně jako herec nezajímá už tak patnáct let.) Domhnall Gleeson teprve podruhé přenáší trochu závaží ze strany "hezký muž" na stranu "dobrý herec". Forresta Goodlucka jdu sledovat na Instagramu. Willa Poultera si přidávám do sbírky herců, kteří krásně brečí. A jako poslední zmínku jsem si nechala poznatek, že mě úplně neskutečně rozčilovala kombinace té prvoplánovité "západní filmové" hudby, která jako by se snažila každý záběr, ke kterému hrála, nafouknout a dodat mu falešný pocit důležitosti, spolu s tím japonským hudebním minimalismem, který doprovázel například finální souboj, a který skvěle vystihoval primordiální pudy a emoce, o kterých pro mě celý film byl nebo měl být. Kdyby tak byl podkreslený celý film, nejspíš bych mluvila úplně jinak, a určitě i hodně dalších lidí, kteří mu vyčítají mělkost a pozérství. Inu, třebas se na Revenanta podívám znovu za deset let a zklamání mě přejde, ale zatím sbohem a šáteček. (27.11.2018)

Že Iňárritu patří už delší dobu do režisérské extraligy, se mezi fanoušky ví, a Revenantem Mexičan své postavení jen potvrdil. Snímek představuje špičkové filmové řemeslo a jen nepřehlédnutelný nejen v rámci svého žánru a v příslušném roce vzniku. V mnoha ohledech znamená protipól představ o komerčním trháku. Jde o pomalý kousek i přes úvodní krvavou bitku komorní, nesnažící se o laciné efekty. V superlativech se dá mluvit o kameře, která zachycuje fascinující záběry drsné horské krajiny amerického středozápadu, zoufalý boj o přežití v téměř beznadějné situaci i magické halucinogenní obrazy odehrávající se v hrdinově mysli. Po dějové stránce je to emocionálně přímočarý příběh o zradě a následné odplatě, proložený šíleným survivalem napříč mrazivou nehostinnou horskou krajinou, která neodpouští slabost a zaváhání. Zápas s rozzuřenou medvědicí je pro Leonarda DiCapria po jeho drogovém tripu ve Vlkovi z Wall Street v krátké době už druhou výjimečnou scénou, kterou se zapíše do filmových dějin. DiCaprio nepředvádí žádné velkolepé charakterní herectví, ostatně pod klubkem rozježených vlasů a mohutných vousů toho moc vidět není. Natáčení od něj ale vyžadovalo extrémní fyzické nasazení, svou roli musel doslova oddřít a lecčím si určitě prošel. Skutečnou hvězdou snímku pro mě ale zůstává kameraman Emmanuel Lubezki, který potvrzuje své výjimečné kvality. Americký západ nepředstavuje ve filmu romantické místo ani zemi zaslíbenou, nýbrž oblast, kde vládnou tvrdé podmínky k přežití a většinu energie zabere obstarávání základních lidských potřeb. Přes nesporné kvality 5* ode mě Revenant nedostane. Iňárritu je totiž o poznání lepší režisér než scénárista. Jeho hrdina představuje mistra v přežívání, kterému musí závidět i James Bond. Uniknout z indiánského obklíčení nebo přečkat útok grizzlyho je jedna věc, nekonečné ráchání v ledové vodě horské řeky sevřené chladem zimy a přechod zasněžených hor je věc druhá. Od zkázy Titanicu a konvojů spojenců do Murmunsku víme dobře, jak dlouho trvá, než člověk studené vodě podlehne, a nejedná se ani o hodiny, jako spíš minuty. Glassovi by se povedlo umrznout nesčíselněkrát. Korunu všemu nasadí pronásledování uprchlíka dvěma muži. Chápu, Iňárritu potřeboval efektní koncovku - typicky westernové finále boje muže proti muži, jenže to měl ošetřit šikovněji (třeba pádem laviny). V reálném životě by se za zlodějem, který z obyvatel pevnosti udělal žebráky, vydal aspoň tucet mimořádně motivovaných chlapů. Celkový dojem: 85 %. (04.02.2016)