Back Roads

Celkom dobrá dráma nie pre každého s jednou ľudsky hnusnou sestrou a matkou, ktorá ako osoba mne nevadila, ale tých pár záberov, ktoré si Juliette Lewis uchmatla pre seba, to je skutočná vysoká škola prehrávania, a ten chlap to je zas podherec. Keď mal plakať tak mu museli asi veľa čínskej masti mu pod oči namazať. Vlastne on nič nerobil len plakal v brutálnom kŕči alebo len tak sedel jak kameň. Nevadí, príbehovo to bolo aj vďaka tej depresívnosti dosť dobré. (18.04.2019)

Když jsem poprvé viděl snímek "Requiem for a Dream", myslel jsem, že depresivnější snímek už v životě neuvidím. Avšak po zhlédnutí Back Roads musím svůj názor přehodnotit. Alex Pettyfer nám zde totiž předvádí nekompromisní zádumčivou a depresivní "jízdu", která se jako všudypřítomná pavučina klene nad jednotlivými osudy. Spojte si to s bezútěšným a chladným závěrem a dostanete velmi naléhavý film, který ve své nejhlubší podstatě evokuje pořádně mířenou ránu do hlavy. Tohle se zkrátka velmi povedlo. Skvělá práce! (31.03.2019)

Skvelý námet. Lenže patrične nekonvenčne rozpracovaný pre tento pseudonym. Už samotné rozpracovanie viazlo, herecké výkony, až na malú Jody v béčkovej formácii. Samotný hlavný hrdina Harley pôsobil viac menej ako 25 ročný. To hodne skresľovalo dramaturgicky scénické dianie, čo je na škodu, pretože to mohlo pôsobiť hodne zaujímavejšie. Povrchný postoj psychologičky a samotnej polície, málo pravdepodobný, keď im bolo jasne a dokázateľné, že Harley je nevinný. Na to je použitý iný nátlak Polície pre doznanie viny. (07.06.2019)

Neměl jsem sílu vydržet déle než šedesát minut z metráže. Hlavní hrdina je totiž podivín pracují ve Walmartu. Aby toho nebylo málo, tak tento podivín má značně promiskuitní sestru, která by dala i skunkovi ze suterénu. A právě tento podivín má (nejen) kvůli své sestře problémů nad hlavu, a proto se spustí s MILFkou, která vyjma nakupování a vytírání nemá, co na práci. A co způsobila jejich avantýra? To jsem se bohudíky nedozvěděl. odpad! (23.04.2019)

Sociálně a psychologicky pojatá depka, v němž ani ta největší (tělesná) rozkoš nečinní účastníky šťastnými a optimisticky naladěnými. Debutující režisér Alex Pettyfer, jinak poměrně známá herecká tvář, naordinoval do svého filmu sám sobě terapeutická sezení, neobjasněné zabití, mámu ve vězení, sourozenecké rozmíšky a incestní sklony. A ordinoval pořádně depresivně. Četné koity jsou neradostné, ve filmu se neděje v podstatě nic pozitivního, Nicola Peltz má sice snahu odhodit i poslední svršky svého sporého odění, ale brání jí v tom zbytky studu, Jennifer Morrison dává všanc svůj manželský život, když chodí píchat s hlavním hrdinou do opuštěné boudy a celým filmem se line ponuré zabarvení, po němž bude divák solidně vyšťaven. Pettyfer zvolil úplně jakostně odlišné režijní uchopení. Postavil své hrdiny na sociální rozcestník a nedal jim příležitost vyniknout v běžných životních radostech. Coby opatrovník svých tří sester po rodinné tragédii je naprosto uvěřitelný, není definováno, zda práce v obchodě i souložení má na něj blahodárný vliv, jelikož ale dochází k terapeutce, cítíme, že to s ním není valné. Z tragických událostí divák prakticky nic neuzří, i tak je to působivě podané. Na debut se Pettyfer důkladně připravil a je režijně nečekaně vyzrálý. Do noty mu hrají i ostatní, tedy především účastnice, příliš mužských kolegů si totiž nepřizval a nedal jim velký prostor, jen vyšetřující policista Robert Patrick zde pronese pár replik aby se neřeklo. Horentně září zejména krasotinka Nicola Peltz, které svědčí její účast na nekomerčních projektech, samozřejmě mít ji v dosahu, tak jí dělám dobře desetkrát denně, neztratily si ani méně známé kandrdasky Chiara Aurelia a Hala Finley, zralejší ženskost představovala Jennifer Morrison. Dohromady tahle zajímavá sestava dala vzniknout osobitě depresivně a komorně pojatému dramatu, co se vzpírá tradičnímu pojetí. 10/10 (21.05.2019)