Fantóm opery

Francúzsky spisovateľ Gaston Lerouxe napísal v roku 1910 román "Le Fantôme de l´Opéra". Romanticko strašidelný príbeh o mladej ambicióznej speváčke, ktorú začne prenasledovať psychicky narušený fantóm parížskej opery som už dva krát prečítal. A videl som aj niekoľko jeho filmových spracovaní. No obzvlášť som bol zvedavý na adaptáciu z roku 1998 od môjho obľúbeného režiséra Dario Argenta. Konečene sa mi ju podarilo zohnať a v kľude si ju pozrieť. Jeho psycho brutálna verzia sa mi veľmi páčila. Maestro Argento ma nesklamal. **** (07.11.2017)

Moje prvé (režisérske) stretnutie s majstrom Argentom. A hneď ma prekvapila poctivosť s akou sa filmu chytil, ale diváci sa dočkaju aj zopar nechutností. Mix medzi talinskymi horormi a niečim čo by malo byt prístupné aj normálejšiemu európskemu divákovi. A tá maďarská opera bola fakt pekná. No jednoducho som sa bavil, hlavne asi kvôli tej sekačke na potkany :-) (25.04.2005)

Mám slabost pro nekorektního, romantického, krutostí nakaženého Fantoma, jehož stvořil Gaston Leroux. A Dariova verze je úchylno-slušně krvavá a taky lehce perverzní, což mi k tomuto tématu více než pasuje. Ač béčkový punc, nezapře v sobě dílko hutnou atmosféru. Skvělý Morriconeovský hudební doprovod tomu hodně napomáhá, i výběr klasických hudebních děl jest slušnou podporou. I když ve chvíli, kdy Christine naplno spustí árii a ta ji nepasuje do huby ... jj pobavila jsem se. 60% (28.05.2009)

Poněkud nevyvážený příběh dle klasického románu s krásným vizuálem (Argentovy obrazy jsou pastvou pro oči), příjemnou hudbou (kromě klasiky od mistra Morriconeho) a slušným gore (expert na speciální efekty Sergio Stivaletti) - naražení na krápník, vytržení jazyka či useknutí hlavy jsou jen příklady z mnoha. Podzemnímu labyrintu by kromě krys, pavouků či netopýrů slušelo více tajemna (mlha, pavučiny, sem tam lebka...), přesto ohledně výpravy nemám velkých výtek. Dvě scény mi připomněly Brassova Caligulu - lázně a vozítko, které kromě chytání a masakrování krys mělo vrtuli na utínání hlav stejnou, jakou lze vidět právě v Caligulovi (akorát že tam lítaly hlavy lidské). Škoda, že J.Sands nepůsobil nijak démonicky (jako třeba ve filmu Warlock). Dynamické scény jsou střídány zbytečným klábosením, které tak rozbíjí plynulost příběhu. Stejně by jeden nevěřil, jakou paseku dokáže nadělat lustr v opeře....(Argentova Opera /Děs v opeře/ je pro mne o dva stupně výše, když už jsem ji zmínil). (15.08.2015)

Já osobně operu moc nemusím a proto můžu být dost zaujatý, ale zpívání režisérovy dcery bylo nejenom otřesné, ale i na první pohled patrné, že pouze otvírá pusu a nevydává ani hlásku. Následuje půlhodina naprosto o ničem a jediné co mě zaujalo byl starý dědek, který nabízel malým baletkám bonbony. Taky byl po zásluze potrestán. Nudu přerušila až scéna z podzemí, kdy se mladý pár vydal do podzemí, aby zde našel ukrytý poklad. Tady se konečně dostavil Argentův rukopis a krvavý masakr, který následoval byl naprosto dokonalý a probudil mě opět k životu. Navíc do děje zapojil režisér i zajímavou postavu lovce krys. Herec jenž jí ztvárnil nebyl sice žádný fešák, ale pokaždé když nastoupil na scénu nuda šla stranou. Docela se mi líbily scény, kdy si s ním Fantom pohrával a nechal ho napospas krysám, nebo když se lovec krys společně s parťákem proháněli na vlastnoručně vyrobeném stroji po celých katakombách. Na konci této dobrodružné výpravy přijde bolusová amputace hlavy o kterou nesmíte přijít. Když to všechno spočítám dohromady, tak mi vyšel obyčejný průměrný film, který mě moc nebavil. Znám mnohem lepší argentovky a tento snímek bude patřit k těm nejslabším. Doufám, že se Dario propříště opeře vyhne velkým obloukem a natočí zase nějaký pořádný masakr. Objevilo se zde několik velice nápaditých scén, které mě zahřály u srdce, ale na sto minutový film jich bylo jako máku. Nevím, možná mě budete mít za blázna, ale mě tohle prostě moc nenadchlo. Průměrný film si zaslouží i průměrné hodnocení. (20.11.2009)