Hodinka

(I.) Miluji Bena Whishawa a uhádla sem krtka, cha! Retro (konec 50. let aka nejkouzelnější období ever), špioni, novináři a odkazy na Iana Flaminga, to mě musí bavit. Nepolopatičnost, zhuštěnost a vůbec mi to trochu připomíná Tinker Tailor Soldier Spy. (II.) Ještě víc miluju Bena Whishawa a jak jsem si v první sérii pořád říkala: jenom ať ho nezabijí, tak tady sem si to říkala taky. Tak teď prosím BBC, aby natočili další sérii a aby SPOILER se z toho Whishaw ve zdraví vylízal a nebyl hloupý nebo ochrnutý, by se mu po těch schodech v bytě blbě lezlo. V BBC mají výtah. KONEC SPOILERU. To je ale blbý komentář! Děkuji Douglasovi (ne za ten komentář), že sem na to musela koukat. (23.03.2013)

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)

Nějak nechápu to všeobecné nadšení. Příběh se rozvíjí velmi pomalu, což proč ne, ale samotné postavy mne příliš nezajímaly. Měl jsem problém pochopit, kudy všude se postavy motají a kde co dělají. Nejprve se točí nějaký filmový týdeník, pak se objeví v televizním studiu, a najednou jsou někde v obyčejné novinářské špeluňce, zase v televizi - a každou chvíli mluví s jiným nadřízeným, jiným producentem, jednu chvíli neudělá hlavní hrdina pohovor, a v další fázi se s ním zase počítá, zkrátka, co se týká pobíhání postav po kulisách 50. let (s pár drobnými chybami třeba v šatech), je to zmatečné. A vlastně zmatečný je i příběh. Pokud chcete podchytit diváka, je sice hezké, že ho hodíte do vody a čekáte, jestli se naučí plavat. Ale možná je lepší mu poskytnout nějaká vodítka, nějaké důvody, proč se na seriál dívat, a to nejen kvůli retro stylu a cool hercům. Chápu nakonec, jaký příběh se na pozadí odehrává, ale je únavné to rozplétat, snažit se pochopit motivace postav (neb zde skoro nejsou, postavy se každou chvíli chovají jinak), do hloubky se nejde, a vlastně celá ta zápletka se nakonec ukáže jako sama o sobě nudná a obyčejná. Vlastně nakonec jediné, co mne pobavilo, tak jména Moneypenny a Jamese a narážky na Fleminga (Iana). (21.05.2015)

Wow ... Tak tohle jsem vážně nečekala ... Tohle jako jediné jsem opravdu nečekala! Už od půlky první řady mi bylo jasné, že se The Hour na celých pět hvězdiček nevyškrábe ... Ale finále druhé řady mě dokázala úplný opak!! ... Zpět ale k první řadě ... Na The Hour jsem se začala dívat jen díky Andrew Scottovi, a možná taky trošku kvůli Dominicu Westovi ... První díl mě maximálně nadchnul, jenže moje nadšení postupně lehce opadávalo ... Scénář i herecké výkony byly naprosto vynikající, obzvlášť bych ráda vypíchla výkon Dominica, který byl tak úžasný, že mě přinutil mít jeho postavu ne zrovna v lásce i přes to, že jej hodně obdivuju. A pak samozřejmě výkon Andrewa, který byl prostě vynikající. Možná je to právě kvůli němu a jeho postavě Adama Le Raye, že se mi ke konci seriál nelíbil úplně tak, jak bych chtěla ... Vadilo mi, jak nádherně rozehráli jeho příběh a pak jej utli tak rychle, jak ho uvedli ... Opravdu mě hodně mrzelo, že se Adam Le Ray v seriálu objevil jen velmi okrajově ... A další, docela větší nevýhodou tohot seriálu byla jeho předvídatelnost. Nejsem člověk typu, který tvrdí, že všechno 100% věděl už od začátku, ale bohužel tomu tak v The Hour bylo. Nevím, jestli to byl úmysl, ale každopádně mi docela vadilo, že se neobjevila žádná bomba, která by mě naprosto uzemnila. Na druhou řadu jsem se potom už dívala s vědomím, že mě konec neohromí a že seriálu dám ty čtyři hvězdičky ... A ze začátku to tak i bylo ... Zase velmi předvídatelný scénář, navíc s docela míň poutavým příběhem ... K závěru se ale přece jen napětí trošku zvýšilo a i když bylo nad slunce jasné, jak příběh Fredericka dopadne, emoce byly k mému překvapení tak silné, že jsem přece jen změnila názor a seriál ohodnotila nejvyšším hodnocením. A když jsem na konci první a na začátku druhé řady tvrdila, že by úplně stačila jen jedna řada, nemohla jsem být ve větším omylu ... Teď mě opravdu mrzí, že tu třetí řadu nenatočili ... (03.07.2015)

Tohle byla neskutečná pecka ze zákulisí BBC. Vymazlenej vizuál 50 let. Odkazy na Fleminga, MI6, Casino Royal.... No prostě konverzační delikatesa z prostředí novinářů, zpravodajských služeb, špinavé politiky, korupce, prostituce, pornografie a tak bych mohla pokračovat. Samý fajnový sviňárny z lepší společnosti. Nesmí chybět vyšperkovanej, dekadentní hampejz, kde se kujou takový pikle, že se jeden nestačí divit. Ben je tady geniální a táhne za sebou celou řadu známých ksichtů britské TV tvorby, které vždycky ráda vidím. První série je umirněná, jen tak přešlapuje, naznačuje a ke konci nabere páru, aby v druhé hned ze startu nabrala zběsilé tempo, které vygraduje ve strhující finále, v kterém je Hodinka po čertech krátký čas a já jsem nechtěla, aby zkončila. Mám pocit, že se zamýšlela třetí série, ale bohužel to nedopadlo. (15.01.2021)