Hodinka

Padesátá léta byla prošpikovaná politikou, která není ani tak na pozadí seriálu, ale spíše její hlavní náplní, alespoň v první řadě, kdy lítáme od KGB do Káhiry k Suezkému průplavu a právě na pozadí politických událostí řeší jízlivý Freddie se svou bezbřehou upřímností a břitkým slovním arzenálem smrt své přítelkyně a spiknutí na dost vysokých místech. Ben se pro roli retro gentlemanů minulého století přímo narodil a jeho Freddie je zkrátka muž, který nenávidí muže, jež nenávidí ženy, hrál si s ohněm a na závěr kopl do gigantického vosího hnízda. Ačkoli se zápletka rozjíždí velice pomalu, děje se v každém díle dost věcí na to, abych se nenudila. Pozadí televizního pořadu, příprava náplně Hodiny, kterou nesmíte propásnout, vedení BBC, intriky a vztahy na pracovišti protkané slovními a intelektuálními vtípky. Romola v roli Bel, nemastné, neslané buchty, která neví, co vlastně chce, ale vždycky se kvůli tomu dokáže tvářit otráveně, vypadá jako kříženeček mezi Adele a českou Emmou Smetanou. Naproti tomu Oona, perfektní ženuška v domácnosti, typická kráska na úrovni 50.let, má jako husička u plotny zajímající se o drby z bulváru mnohem větší šmrnc, než ambiciozní kariéristka Bel. Druhá řada je bezpochyby lepší, má větší drive a jiskru a Capaldiho, který v neustálé nevědomosti jen chodí a vzdychá. Na závěr můžu jen říct - škoda, že není třetí řada, to zas BBC podělala. (05.01.2016)

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)

Wow ... Tak tohle jsem vážně nečekala ... Tohle jako jediné jsem opravdu nečekala! Už od půlky první řady mi bylo jasné, že se The Hour na celých pět hvězdiček nevyškrábe ... Ale finále druhé řady mě dokázala úplný opak!! ... Zpět ale k první řadě ... Na The Hour jsem se začala dívat jen díky Andrew Scottovi, a možná taky trošku kvůli Dominicu Westovi ... První díl mě maximálně nadchnul, jenže moje nadšení postupně lehce opadávalo ... Scénář i herecké výkony byly naprosto vynikající, obzvlášť bych ráda vypíchla výkon Dominica, který byl tak úžasný, že mě přinutil mít jeho postavu ne zrovna v lásce i přes to, že jej hodně obdivuju. A pak samozřejmě výkon Andrewa, který byl prostě vynikající. Možná je to právě kvůli němu a jeho postavě Adama Le Raye, že se mi ke konci seriál nelíbil úplně tak, jak bych chtěla ... Vadilo mi, jak nádherně rozehráli jeho příběh a pak jej utli tak rychle, jak ho uvedli ... Opravdu mě hodně mrzelo, že se Adam Le Ray v seriálu objevil jen velmi okrajově ... A další, docela větší nevýhodou tohot seriálu byla jeho předvídatelnost. Nejsem člověk typu, který tvrdí, že všechno 100% věděl už od začátku, ale bohužel tomu tak v The Hour bylo. Nevím, jestli to byl úmysl, ale každopádně mi docela vadilo, že se neobjevila žádná bomba, která by mě naprosto uzemnila. Na druhou řadu jsem se potom už dívala s vědomím, že mě konec neohromí a že seriálu dám ty čtyři hvězdičky ... A ze začátku to tak i bylo ... Zase velmi předvídatelný scénář, navíc s docela míň poutavým příběhem ... K závěru se ale přece jen napětí trošku zvýšilo a i když bylo nad slunce jasné, jak příběh Fredericka dopadne, emoce byly k mému překvapení tak silné, že jsem přece jen změnila názor a seriál ohodnotila nejvyšším hodnocením. A když jsem na konci první a na začátku druhé řady tvrdila, že by úplně stačila jen jedna řada, nemohla jsem být ve větším omylu ... Teď mě opravdu mrzí, že tu třetí řadu nenatočili ... (03.07.2015)

Tvůrci The Hour se srovnání s Mad Men vyhýbají jako čert kříži. Oba seriály toho mají ale více společného než se na první pohled může zdát. Kromě podobného dobového (50. vs. 60. léta) a tématického (TV zpravodajství vs. marketing) zasazení sdílí i notnou dávku historického kontextu domácí a světové politiky. Dějepisná exkurze je v The Hour podstatně silnější a díky špionážní zápletce atraktivnější. To vše doprovázené línými jazzovými tóny buduje mimořádně povedenou neo-noir atmosféru, která chytne a nepustí. Tou hlavní podobností obou seriálů je však cílové publikum, jehož reprezentativním členem jste právě VY - tedy náročný divák s mimořádně vytříbeným vkusem. (Jinak by jste se o The Hour totiž nedozvěděli.) 100% hodnocení nebylo u mini-série nikdy tak jasnou volbou. (18.01.2012)

Vysoký stupeň profesionality je nezbytným prvkem pokroku. Skvělý příběh emancipace žurnalistiky, bojující svůj zápas proti vnějším tlakům, které se snaží kontrolovat obsah a směr zpravodajství. Ať se již jednalo u Suezskou krizi a loučení s iluzí velkého britského impéria nebo reflexi morálního a lidského úpadku londýnské společnosti. Navíc je mimořádné poučné sledovat, jakým způsobem se dělala žurnalistika v 50. letech minulého století, tj. práce s kamerou, příprava na vysílání nebo souboj s časovou prodlevou mezi skutečnou zprávou a jejím dodáním publiku (právě v kontrastu s online zprávami 21. století). V rámci žánru výjimečné dílo, které podtrhuje, proč Britové opět vládnou seriálovému světu. Kouzlo žurnalistiky je totiž v tom, že si uvědomíte, že v konečném důsledku jsou zprávy věrohodné pouze do té míry, do jaké jsou kompetentní lidé, kteří je připravují. 1. Série: 85%, 2. Série: 75%. Oblíbené postavy: Bel Rowley, Freddie Lyon. (10.11.2013)