Lore

Ten film se hrozně o něco snaží, tak moc, až je to protivné. A přitom to vůbec nefunguje ani jedné rovině. Hlavní hrdinka je nesympatická a k rádoby stylové (ale opět nefunkční) kameře se dá také říct pouze stanovisko z první věty. Požadovaný účinek nemá ani Richterova hudba, která se vždycky na pár vteřin s velkou pompou objeví, ale záhy stejně tak rychle zmizí, aniž by bylo jasné, proč se objevila a proč zmizela. Nemluvě o různých morálně nepřijatelných událostech, například když jeden z hrdinů zezadu kamenem zabije neškodného týpka...a navíc se souhlasem hrdinky. Nepočítá se tady ani s žádnou psychologií, jež by určovala příčinnost jednotlivých událostí, všechno je neskutečně vykonstruované a nerealistické. Vrchol bezradnosti je pak samotný závěr, který je tak tezovitý, jak to jen jde a veškerá předchozí stominutová snaha o jakože "nový pohled" jde s tímto momentem do všech pekel. Už po prvních deseti minutách film pomalu ztrácel mou pozornost, což se mi v kině nestává často a jenom to dokumentuje naprostou bezradnost celého konceptu, který se snaží o jakousi komplexní výpověď, která je potom v konečném důsledku naprosto nefunkční a neuvěřitelně umělá. Pochvala snad jenom za ten pokus, podívat se na válku trochu jinýma očima, za krásný záběr chlapce před modrýma kachličkama a za Nelu Trebs, hrající mnohem lépe než opěvovaná Saskia Rosendahl. (24.04.2013)

Lore je pohledné německé děvče, co náhle muselo dospět. Po konci války jsou totiž její nacističtí rodiče uvězněni. A jí na krku zůstali čtyři mladší sourozenci, ten nejmladší dokonce ještě pije z cecku. A s nimi putuje přes celou německou vlast za svojí babičkou, kde je bezpečno. Saskia Rosendahl je herečka, kterou se vyplatí (v jejím kariérním růstu) sledovat. Film ale svojí téměř dvouhodinovou délkou ztrácí na dramatičnosti, což má za následek poměrně monotonní vyznění. K putujícím se ještě přidá židovský mladík, ten se ale za svůj původ zřejmě vydává. A není jasné proč tomu tak je. Závěr filmu je co do jeho identity poměrně nevyjasněný. Navíc moc nepomáhá přespříliš urychlený až zbrklý závěr filmu. K mání je i nějaká ta drastičtější scéna. Sahá se i po erotickém dráždění. Režisérka Cate Shortland se poválečný stav země jala zmapovat poměrně neutěšeně, takže v tomto ohledu boduje. Vizuálně film také nepůsobí nikterak špatně, nicméně jsem čekal, že mě snímek vtáhne více sugestivněji, což se rozhodně nestalo. Ono to není ani tak nudné, jako spíše rozvláčné, takové bez velkých výrazných momentů. To je u dramatu zásadní problém. Saskia Rosendahl si říká o další kvalitní role, takže další její filmovou cestu budu sledovat. Tenhle její kousek má ještě nějaké ty vady na kráse. 6/10 (13.02.2022)

Bezprostředně poválečná road movie, od které jsem teda očekával mnohem víc. Připadá mi, že vždy, když se natočí nudný film, ale o silném tématu, dá se tomu přídomek festivalový, aby to pak bylo jako něco víc. Rádoby intelektuálové se pak hladí po hrudi, jak skvostné dílo viděli. Být to natočeno jinak a dramatičtěji, tak by člověk ztratil slovo. Filmu ale zoufale chyběl dramatický náboj. Všechny tyto neduhy nakonec způsobily, že hlavní hrdinka působí jako nesympatická hysterka. A taky to, že si z filmu člověk vůbec nic neodnese. Hlavně že mají festivaláci o čem diskutovat. (20.04.2014)

Inu, jsem celkem spokojený. Vždycky mě zajímaly i okolnosti po Konci války, o době, o které se ve škole neučí, protože přece stačí, že jsme vyhráli :-) Jedná se o pěkně zpracovanou konfrontaci dvou světů těsně po tom co byly znovuspojeny, a kdy se všichni začínali tvářit jakože se nic nestalo (jak je to v jistém ohledu dodnes)... Zvláštní komorní film, kde hlavní problém mám asi s tím, že mladý žid ve filmu působí, že se zrovna vrací z profesionálního pětiboje, a ne z koncentráku (plus je to německý žid, takže v lágrech jistě strávil pár let a ne pár měsíců). To je n takový detail u autentičnosti. Trochu mě mrzí, že jsem moc nepochopil závěr filmu. (12.02.2014)

Pocitovka, která s vámi zůstane i následující dny. Takhle přesně bezeslovně zachytit stavy mysli/emocionální stavy, to se jen tak nevidí. Právě v téhle pocitovosti jsou australští tvůrci výjimeční (Snowtown). Škoda, že kinematografie protinožců pluje hodně pod radarem. Cate Shortland, David Michod a Justin Kurzel jsou pro mě tři zásadní současní vlajkoví režiséři - nemluvě o tom jak letos dobývá Hollywood kameraman Greig Fraser svojí skvělou prací. Na jejich další filmy se budu hodně těšit.. (19.02.2013)