The Human Centipede III (Final Sequence)

Předlouhé čtyři roky jsem si musel počkat na vyvrcholení této série. Měl jsem dojem, že můj oblíbenec Tom Six se snaží všechno vyšperkovat, aby zakončil svou bizarní trilogii opravdovou peckou. Dokonce obsadil do hlavních rolí oba předešlé „zvrhlíky a šílence“ Dietera Lasera a Laurence R. Harveyho (oba zde samozřejmě hrají jiné postavy). K mému zděšení jsem však nevěřícně zíral, jak to tentokrát dokázal Tom zprznit a to doslova. Byl jsem přímo nadržený na další porci morbidní / zvrhlé zábavy, plné zvratek, sraček, psychického teroru nebohých článků stonožky, ale zde se mi až na pár světlejších momentů a dobrých hlášek ničeho z toho nedostalo. Nebo v míře tak malé, že jsem u toho místy usínal. Hlavně tedy v první polovině filmu, která dle mého byla doslova otřesná. Dieter Laser se svou novou image se sice snažil, co to jen šlo, ale Doktor Heiter byl jen jeden a tenhle plešatý boss věznice mě spíše iritoval. Jsem už zvyklý, že Six má hodně zvláštní smysl pro humor, ale přišlo mi, že si až zhruba v polovině filmu vzpomněl o čem, že to vlastně točí. Do té doby zaujme snad jen „prstění“ sekretářky (pornoherečky Bree Olson), ale osvěžení v podobě ubližování vězňů (kastrace, opaření vřelou vodou) přišlo náramně vhod. Jinak bych asi usnul. Bohužel teprve druhá polovina filmu a příprava nejdelší lidské stonožky konečně dokázala naplno probudit můj zájem o tento film. Je však potřeba říci, že jde o nejslabší díl celé série. Jediné co ho zachránilo od podprůměru (tedy v mých očích) bylo těch pár detailů na sešívání vězňů a kratší upravená stonožka. Hodně slabých 50% (23.05.2015)

O tom, že Tomáši Šestkovi zaručeně kape na karbit, není nutno polemizovat a jeho dosavadní „patotvorba“ je toho nesporným důkazem, ale také požehnáním a viagrou pro všechny zvrácené perverty, kterým jako mávnutím kouzelného klystýru nepochybně dokáže proměnit toho obvyklého Spončboba v kalhotách v sepiovou kost. U prvních dvou dílů jeho chirurgického strkání nosů do prdelí duševně vyvážený divák sice nehonil, nicméně byly natolik hnusné, vykolejené a bizarní, že alespoň způsobovaly pocit dokonalého odporu asi jako Den otevřených trakčníků v léčebně pacientů po kolonostomii. Tomík nám však ze všeho toho úspěchu u psychopatologického publika náležitě zpychnul a místo další várky narušené invazivní chirurgie nechal skoro celé třetí pokračování svého úchyla aspirovat na cenu NekroThálie za ultimativně bezcharakterní neherectví. Výsledkem je směs řídkých, krvavých hoven a prohleněných zvratků natolik trapných a debilních, až si s ní obvyklý anál s měsíc mrtvým, vykuchaným drobným hospodářským zvířectvem nahrazují jen ti nejzoufalejší Smaženicové, kdovíproč stále unikající ústavní léčbě. Zase pak ale nemohou jako obvykle před spolupacienty hustě frajeřit, že se zrovna včera vycákali na kozy. Toto je první počin z celé série, který opravdu neváhám Tomíkovi adekvátně ohodnotit, a tak ukazováčkem, který jsem měl ještě před chvíli zastrčený v prdeli, vyšťárám trochu bordelu z ucha, setřu vnitřní stěnu deset let nečištěného dřezového sifonu, naklikám tu po Birdmanovi druhý nejhnusnější odpad, co jsem kdy udělil, vyhodím myš a jedeme dál. (29.05.2015)

Třikrát hurá. Z celé trilogie shledávám tento díl o velký kus nevydařenějším. A to se točil kolem stonožky ze všech dílů nejméně, protože se sympatický ředitel věznice dlouho zdráhal uposlechnout radu jeho plnoštíhlého poskoka. Nejvíce si mě získal všudepřítomný humor. Pravda, že ke konci už se staly ředitelovy záchvaty lehoulince stereotypní a tím pádem i malinko nudné, ale dlouhou dobu ovládaly moji bránici. Komu Boss k srdci nepřiroste, ten se, věru, bavit nebude. Nakonec byla stonožka přeci jen vytvořena. Tom 6 tak nadhodil rukavici vězeňskému systému spojených států, jak vést věznice správně a efektivně. Je jen otázkou času, než se tohoto brilantního a vysoce ekonomického řešení někdo chytí a podobně půvabnou stonožku zrealizuje. Co dále dodat? Snad jen pokud někdo opravdu očekával horor, tak po zhlédnutí úplně spokojený nebude. Tento díl se nese v těžce komediálním až sebe parodizujícím duchu. Za mě ovšem rozhodně dobrý! (02.06.2015)

Znovu začlenění Lasera a Harveyho do třetího filmu v naprosto jiných rolích a přítomnost samotného Sixe v roli sebe sama jen vede k tomu, že se film stává parodií, záměrnou, ale jednoduše není vtipný, není zábavný. Dokáže šokovat. Na to je Six dobrý a má zde scény, které se vám opět dovedou vrýt do paměti. A překvapivě se nejedná o scény se stonožkou. Přesto si nemohu pomoct, tohle už opravdu nevyšlo. (24.06.2015)

A takto to dopadá, když se zcela podprůměrný hororový tvůrce opije pomíjivou slávou a s hlavou zastrčenou hluboko ve své vlastní prd*li (asi po vzoru postav svých filmů) recykluje neustále dokonale jeden a ten samý nápad, tentokrát v nesnesitelně uřvané trapné sebeparodii. Pro koho kromě sebe Tom Six tenhle díl natočil? Fanoušci prvních dvou dílů s očekáváním vidění ještě větších prasáren a vyhrocenějšího gore, než bylo ve dvojce, budou nutně zklamáni na celé čáře - trojka totiž obojí naprosto postrádá. A co víc, je to nuda. Naprostá většina přemrštěné stopáže je věnována velmi hlasitým kreacím Dietera Lasera a mně bylo studno něco takového sledovat. Zatímco Lidská stonožka 2 byla nevyhnutelným vyústěním toho, co fanoušci chtěli po jedničce, trojka je jen nikým nechtěná režisérova exhibice s opravdu mizivými kvalitami. (16.11.2019)