Lyončania - Príbeh gangu

Smrteľne vážne poňatá gangsterka o priateľstve, oddanosti, zrade a cigánskom morálnom kódexe. Ten ma "pobavil" hádam najviac. Pretože ak sa Cigáni riadia nejakým kódexom, tak prevažne cigánskym Otčenášom: "Deti moje nekradnite, čo vidíte potiahnite. V živote ja nelúpil som, čom som videl, ukradol som.". V ňom sa presne odzrkadľuje variabilita vnímania rómskeho pohľadu na svet okolo, vyrovnávajúceho si česť a morálku podľa momentálneho nastavenia, nie nejakých rigídnych, nemenných pravidiel. Cigáni boli a sú ťažko skúšané etnikum a bez spomenutej okamžitej miery schopnosti prispôsobiť si morálku momentálnej situácii, by len ťažko odolali prežiť tak dlho v etnicky a mravne úplne cudzorodom prostredí. Preto tento Marchalov film, v snahe priblížiť svet tohto etnika a jeho zapojenia sa do podsvetia, pôsobí skôr ako slon v porceláne. (10.07.2021)

Skvěle zpracovaná gangsterka, která se bohužel točí víceméně kolem jedné pro mě totálně nudné události, až je to celkově jedna velká nuda s několika světlými okamžiky, které v tomto případě pouze dokáží naznačit, jaký by z toho byl o třídu lepší film, nebýt všech těch nezajímavých flashbacků. Takhle je to naneštěstí jen další i když o něco lepší tuctovka v žánru. (26.08.2012)

Alespoň, že nějaké ty jistoty (na světě) jsou: „The sky is blue, water is wet, women have secrets a .....O. Marchal má tyhle syrové krimi v malíčku a (nikdy?) nezklame. Tentokráte z pohledu druhé (gangsterské) strany, navíc bez (své) herecké stálice a jistoty v podobě D. Auteuila, za to s charismatickým G. Lanvinem (takže „kus za (poctivej) kus“). Ostatní tj. sy(u)rovost, přímočarost ,vizuál (filtry).... vše při starém (dobrém). Jednoduše žádné zbytečné odbočky, přímý tah na branku, přičemž tenhle „spící tým staré gardy“, (co má na pomyslném žebříčku osobních hodnot na velmi vysoké (nejvyšší) příčce přátelství (alespoň někteří z nich), si vás (hned zkraje) lehce získá na svoji stranu a nepustí až do závěrečného rozhřešení. P.s. jen nějak nejsem sto pochopit, ty neustálé narážky na Kmotra. To, že jednomu z hrdinů přistál v posteli „present“ (resp. nabídka, která se nedá odmítnout) v podobě koňské hlavy a zde si sebou dotyční vezmou „na přátelský pohovor“ (pro zvýšení motivace k navrácení paměti), hlavu lidskou, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že jde o stejný typ snímků. Stejně tak tvrzení (resp. holé konstatování) uživ. Rob Roy je lehce nešťastné, leč chápu, co tím myslí. Podobnost jednotlivých snímků „made in France, factory Marchal“ není čistě náhodná a otázkou zůstává (pokud nadále pojede v zaběhnutých kolejích), kdy se to divákovi začne přejídat, přičemž každý máme tu hranu „trpělivosti“ nastavenou jinak. Mě to (prozatím) nadále baví. V neposlední řadě „není (pásová) výroba jako (pásová) výroba“. Znám mnohem horší....... (10.10.2012)

Jestli Francouzi něco uměj, jsou to přesně takovýhle filmy. Příběh o síle rodiny, přátelství a životu v gangu je syrový, opravdový a hlavně dobře zpracovaný. Retrospektiva byla dobrá volba a musím říct, že jsem z tohohle filmu nadšena. Hlavně role Momona se mi líbila. To, že i gangster musí mít svoje zásady, protože jedině tak může přežít ve světě bez zásad. Hodně povedenej snímek. (16.04.2012)

Marchalův styl mám moc rád, jeho díla jsou skvostně prostoupena melancholií a jakousi marností života. Přestože Les Lyonnais je poněkud na štíru s emocemi a vůbec celkovým vyprávěním příběhu, já se zkrátka zase nechal strhnout podmanivou hudbou a některými skvělými scénami trademark Marchal. Takže jedna hvězda navíc za to, že si Marchal stále jede tu svojí pochmurnou ligu. (22.09.2013)