Lyončania - Príbeh gangu

"Pokud někdy vyhrají levičáci,tak lidi jako my se záznamem, skončí v táborech jako židé.Oni se tomu snaží zabránit.Najdou pro nás loupeže, my to uděláme a rozdělíme si kořist.A ty peníze částečně financují boj proti levičákům." -Tak nejak to asi funguje i u nas.:) Syrove gangsterske drama o pravych hodnotach a pratelstvi, az do konce.Ikdyz zestarly,stale schopen si stat za svym.Jednou gangster,navzdy gangster. (26.11.2012)

O Lyone som zatiaľ vedel len, že tam hrá sympatický klub Olympique a sú tam krásne historické pamiatky. Ani na um my nezišlo, že tam pred polstoročím vyčíňal cigánsky gang. Ale aspoň vidno, v čom je to etnikum silné. Gangsterské filmy mám ale rád bez ohľadu na farbu pleti či predispozícii byť kriminálnikom. Z toho francúzskeho prostredia sa nič nevyrovná Casselovi a jeho Verejnému nepriateľovi. Tento sa mu formou ani nepriblížil. (14.01.2019)

Tihle chlápci nikdy moc nemysleli na horkou vanu nebo životní pojištění. Užívali života po svém a nyní, o desítky let později, ač stále s nabitými bouchačkami v nočním stolku u postele, se snaží vrátit svým blízkým to, co už dávno vrátit nelze a užít si zaslouženého stáří. Zatímco takový Veřejný nepřítel č. 1 postrádal větší švih a tah na bránu, bývalý člen pařížského policejního sboru Olivier Marchal překvapil už výbornou Válkou policajtů, kvalitativní sešup se nekoná ani v případě téhle bandy charismatických lupičů. Ta záměrně působí unaveným dojmem, moc nemluví, přesto se dá z jejich tváří leccos vyčíst. Syrový snímek už sice nemá takový feeling jako jeho starší bráška, přesto za pozornost stojí!! (16.09.2012)

když jsem film viděla pozdě v noci dojem pražádný.Pustila jsem si  ho druhý den v klidu a vše bylo jinak.Již dlouho jsem neviděla tak propracovanou gangsterku.Vynikající scénář který má spoustu hlavních postav a každá tam má své místo kterým ovlivňuje děj.Zásadně!Klobouk dolů před režií , kamerou a prací herců a zde taky maskérů.Famózní prolínání minulosti a přítomnosti.Na snímku je znát ,že tvůrci nikam nepospíchali a má pouze francouzskou a belgickou stopu.EVROPSKOU!Nikoho víc.Jak je víc koproducentů z díla je většinou sračka. JAK KDYŽ PEJSEK A KOČIČKA PEKLI DORT. (30.09.2022)

Gangsterka odkazující kamsi k Melvilleovi ilustruje několika způsoby hlavně to, že se už nikdy nevrátí pohádka [relativního] mládí [francouzské kinematografie]. Retro coby připomínka lepších časů se mi vzhledem k tomu běžně nepříčí. Kdybych ale nebyl vůl, uskutečnil rešerši a došlo by mi, že jméno Olivier Marchal figuruje i v souvislosti s Válkou policajtů, u níž jsem se málem unudil k smrti, asi bych si promítání rozmyslel. Problém s Marchalem je zřejmě osobní. Smrtelně vážný přístup bez špetky nadhledu, oslavování tak dokonale mrtvých hodnot [čest kriminálníků a policajtů], objímající se chlapi v kožených bundách, dokonce i vysokokontrastní kamera laciných béček, servírující masitá sousta opakujících se záběrů drsných tváří ve zpětných zrcatcích úchypně nablýskaných fantomasovských bouráků, mě nebaví a rozesmívá, nikoliv v dobrém. Snímek kromě toho ale trpí i objektivními neduhy. Představitel mladého Vidala Dimitri Storoge působí dojmem mladého ruského šlechtice se zálibou v romantické poezii, nikoliv gangtera [nepomáhá ani podoba Ivanu Trojanovi - kukadla jak zrcadla], zápletka je průhledná jako křišťál. Je jasné, že se na dráhu zločinu vydávají jen málomluvné charaktery, ale pár trochu rozvitějších vět bych ocenil, i když pohled opravdového muže vydá samozřejmě za tisíc slov. Jelikož během filmu nebyl co dělat, soustředil jsem se na nudnou, patetickou hudbu zavánějící v osudových pasážích třetí odmocninou Hanse Zimmera. A tak pár jediných prvků, které mne probudily z letargie, představovaly trefné narážky na vulgární policajtský rasismus [hlavní hrdina se honosí přízviskem gitan]. Doma se mi ještě někde válí Strážce zákona, asi na něj nechám dál padat prach. (25.12.2012)