Barbie

Každý je unikát a filmová Barbie ten největší. Nějakou dobu jsem netušil, jestli do sebe všechny složky zvládnou zaklapnout a ruku na srdce, váhal jsem, jestli do sebe zaklapnou alespoň nějaké. Jenže plán vyšel a kombinace satiry, muzikálu, rodinného dramatu, komentáře i nejbláznivější komedie může fungovat jako letní podívaná i jako téma do nekonečné konverzace. A je úplně jedno, že je zalitá třemi vrstvami růžového absurdna. (13.08.2023)

Buď je to jen komedie o hračkách – pak to má chabý (vč. vydřeně vtipný) scénář, který nedostatek invence skrývá za komodifikované odlesky seriózních společenských témat (až na úvodní scénu); nebo je to společenská alegorie – pak to nestojí za nic, protože je to jen komedie o hračkách (kdyby to bylo o lidech, byla by to urážka mužů i žen). Cokoli "mezi tím" vede ke stejnému závěru. Je trochu škoda že feminismus upadá tímhle způsobem. Věřím, že GG má na víc. (09.01.2024)

Film plný protikladů. V tomto ohledu tedy vystihující problémy žen v současné společnosti na jedničku. Byl to záměr nebo ne? U tvůrčího dua Gerwig a Baumbach bych se přiklonil asi k první možnosti. Nicméně asi bych byl radši, kdyby tuhle cestu nezvolili, protože výsledek byl ve finále takový až příliš bezpečný a příliš doslovný kočkopes. Na druhou stranu, nemůžu neříct, že jsem se s výjimkou asi první půlhodiny u filmu dobře nebavil. I když rámující zápletka byla velmi jednoduchá až přihlouplá (zase záměr? :), mnohé její dílky i přes zmíněnou snahu satirizovat a vyjádřit se k co nejvíce tématům, týkajícím se mužů a žen, vykouzlily více než jednou úsměv na tváři, sem tam i uznalé pokývání hlavou (ten příjemný meta přesah, někdy až deadpoolovský). Barbie lidstvo nespasila a nespasí, ale třeba by mohla pomoct alespoň k trochu větší jednotě a pochopení. 6,7/10 (10.01.2024)

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)

Mohl bych tu  jako někteří psát sáhodlouhé odborné hodnocení o tom, jak tato komedie nastavuje nekompromisní zrcadlo tomu odpornémku starému světu, kdy vzorem krásy byla štíhlá žena s blond vlasy a modrýma očima,  kdy světu vládli muži a možná i koně. Mohl bych se tu rozepisovat o tom, jak je to film roku s naprosto skvělým humorem umně balancujícím na hraně ironie mezi Barbie světem a světem živých lidí.  No a co teprve to umělecké zpracování! A ta choreografie, a písničky!  Naštěstí patriarchát, šovinismus i ty odporné stereotypy na téma krása jsou dnes pryč. Teď světu vládně diverzita a emancipovaná žena. Od té se už neočekává, že bude hezká. Proč taky? Je jí jedno, že má třeba 200 kilo a vypadá jak chlap, hlavně, že se ona tak cítí dobře. A zatímco dříve byly vzorem krásky z reklam, dnes máme v reklamách mnohdy tyto hrošice. Těm ženám co tloustnou tak může připadat, že je to vlastně v poho... Vždyť ta štíhlá Barbie stresovala boubelaté holčičky. Naštěstí teď už se vyrábí obtloustlé i panenky Barbie, takže no stres. Ty dva věnečky s krémovou náplní si ještě klidně můžu dát! Dyk barbie je taky tlustá! ----  Za mně je film jedna velká hrůza. Margot Robbie je sice pořád kost, ale nejsem si jist, že ve svých 33 letech byla ideálním vzorem pro Barbie (tedy takovou, jakou si já pamatuji z osmdesátek), přeci jen to už je mamina. Jo tenkrát když hrála v Pan Am, to bych jí to ještě uznal :-) ... Gosling v roli Kena už byl vizuálně úlet naprosto... Zkrátka, koukl jsem na to čistě ze zvědavosti, ale celé to šlo úplně mimo mně. Jít na to do kina s rodinou a nechat tam ten litr co dneska taková návštěva multiplexu stojí stojí, asi bych ho chtěl od Mattela zpátky. Dekadentní západ, to je jediné co v souvislosti s touhle růžovou filmovou hrůzou napadá. Zjišťuji, že tomuhle dnešnímu světu už moc nerozumím. Naštěstí je mi to ale úplně jedno.   - ODPAD (16.03.2024)