Barbie

Emancipace Kena je podle mě geniální nápad. Cenim. ___  Docela mě překvapuje, že do toho v Mattelu šli. Ale tak prachy to vydělá. ___ Barbie je takové růžové smoothie kapitalizující popkulturni odkazy, žvýkačkovou estetiku, muzikálové tanečky, (proklamovanou?) podvratnost i kritiku patriarchátu. Trochu nahodilej bordel, ale mě to bavilo kenough. (22.07.2023)

Že jde jedinečný a originální počin, bylo jasné už z traileru. Ale teprve ve filmu poznáte, že je to i velmi chytrá a dospělá satira. Děti většinu vtipů nepochopí a už teď lituji rodiče, jak budou muset odpovídat na otázky jako "Mamííí, a co je to ten partijarchát?". Vizuální nálož je to intenzivní (možná až moc, jsem rád, že to má pod dvě hodiny). Robbie a hlavně Gosling už jsou na role trochu staří (tak před 10 lety by to bylo ideální, ale to Gerwig s Baumbachem točili filmy se 100x menším rozpočtem).______Jsem rád, že jsem hned potom nešel na Oppenheimera, radši si po každém z těchto filmů nechte čas, aby se vám uležely v hlavě. (25.07.2023)

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)

Kdo chce vidět Barbie, jak využívá celá chodidla, jak na stehnech objeví začínající celulitidu nebo jak zamíří na gyndu, neměl by chybět. Pozitivní je, že talentovaná Greta Gerwig dokázala, že i cukrkandlový kus o ikonické panence s útlým pasem může nabídnout a rozebrat plno „důležitých“ společenských témat. I když samozřejmě vstřícnost výrobce a produkčního studia Mattel má v otázce kousavosti své limity. Tahle Barbie (než vůbec začne den, tak se umává k smrti) žije v absolutní nevědomosti. Každé ráno je stejné, každý večer jakbysmet. Parádní, sluníčkový, bezstarostný. Pokaždé s dvořením vymazleného Kena. Jenže pak to přijde: začne to myšlenkou na smrt, pokračuje třeba zápachem z úst. Prý za to můžou chmury Barbieiny majitelky. V lidském světě, do kterého ji doprovodí i jeden černý pasažér. Zaujmou animované gagy, detaily, náznaky, popkulturní odkazy, ale je toho tolik, že to divák napoprvé sotva pobere. Barbieland je co do pestrosti, nápadů či výpravy skvostný. Přesto mi chyběla jistá lehkost. Tvůrci místy volí až příliš doslovnou formu, kříží několik žánrů i přinášejí množství polopatických monologů. S mnohými nápady si šlo vyhrát trochu víc. A třeba taková dospívající Sasha z reálného světa je scenáristicky úplně odbytá. Margot Robbie (která komerční hit už zoufale potřebovala) je tradičně roztomilá, trubkovitý Ryan Gosling nicméně vládne. Oceňuji, že je to absolutně odlišné „od konkurence“, ale prostě jsem čekal, že se budu bavit i dojímat o dost víc. Tři až čtyři hvězdy. (22.07.2023)

Rozhodně Meta film, velký finanční sukcess, hravá a chytrá filmařina, výborná Robbie i Gosling, skvělé taneční čísla i songy, dobré filosofické úvahy k zamyšlení, příjemné camea a originálně pojatý svět. Pár věcí je sice otravných a cringe, ale překvapivě mě to bavilo. Nejlepší je rozhodně výlet Barbie do našeho světa, kde zamrzí, že se nestrávilo více času, jelikož tam došlo i na pár humorných vložek, následný patriarchát v Barbie světě, měl však taky něco do sebe. Těžko hodnotitelné, znova to vidět nemusím, ale zabavilo, neurazilo ani nepohoršilo. 65% (26.09.2023)