Imaginaerum

"Dúfal som, že raz tie akordy opäť zahrajú. Bez nich len blúdim v prázdnote..." Prvých 10 minút som sa cítil trochu neistý, ale potom som sa spolu s hlavným hrdinom ponoril so snov a blúdení mysle. Niektoré pasáže sú výnimočne podarené, iné menej, ale isté je, že hudba od Nightwish to celé výrazne ovplyvnila a celému filmu dodáva punc originality. Ťažko film k niečomu prirovnať, asi najviac to pripomína dlhý videoklip, hlavne od svojej druhej polovice. Často hrajúca hudba, inak výborná, je sama o sebe znesiteľná a počúvateľná aj pre uši, ktoré metal a tvrdý rock nemôžu ani cítiť. Osobne ich mám veľmi rád a pre každého ich fanúšika je to povinná jazda, už aj z dôvodu priamej účasti členov kapely v tomto filme. Ľutujem akurát, že som to nevidel v lepšej obrazovej a zvukovej kvalite. 80%. (13.02.2016)

Tenhle film by měl nést podtitulek "Pro fanoušky s láskou Nightwish", protože tohle je skutečně zhmotněním snu každého pravověrného fanouška finské kapely. Nightwishovská hudba byla vždy nápaditá a imaginaci podněcující, avšak teprve s tímto snímkem dostala reálné vizuální kontury. A nutno podotknout, že co se propojení vizuálních vjemů a hudebních motivů týče, těžko se v současné době najde dokonalejší dílo. Osobně mne asi nejvíce potěšilo zobrazení skladby Scaretale, která působila na mou fantazii z celého alba nejvíce a dočkala jsem se jejího ztvárnění v přesně natolik šíleném duchu, v jakém jsem si ji přála vidět. Snový příběh může někomu připadat lehce kýčovitý, ale ukažte mi nějaký muzikálový počin s komplikovaným dějem. Za mě tedy velká spokojenost a všechny hatery si uvařím a sním :) (27.05.2013)

Dlouhá očekávání se naplnila a já sem konečně zhlédnul Imaginaerum od Nightwish. Nečekal jsem, že by mi během filmu mohla spadnout čelist (a to hned několikrát). Film v divákovi vyvolá emoce, ale zároveň ho taky bude napínat co se bude dál odvíjet v příběhu. Temná cesta do mysli Tuomase Holopainena se povedla na výbornou. Obával jsem se průseru, že by film mohl dopadnout jako Dark Floors od Lordů. Měl bych si dát přes držku, že ten film vůbec zmiňuju, protože absolutně vůbec nedosahuje takových kvalit jako Imaginaerum. Imaginaerum je promyšlený, temný, originální a sakra dobrý film. Děj mě ohromně nadchnul svou promyšleností. Nebudu ho tu nějak rozepisovat, ale jedno vám můžu říct jistě. Děj není nijak složitý a člověk ho pobere už napoprvé. Líbilo se mi, že všechno nějak souviselo s myslí starého Thomase, že se děj prolínal s retrospektivou a zároveň s realitou. Zpracování Thomasovi ponuré mysli bylo úžasné a celkově to všechno bylo doprovázeno monumentální hudbou od Nightwish. Fanoušci skupiny budou skákat radostí a doufám, že nejenom oni. Film skvěle ukazuje jaká temná zákoutí má mysl člověka a co všechno v ní lze ztratit a znovu nalézt. Úžasný zážitek, který rozhodně stojí za nejedno zhlédnutí! "Sleep tight princess" (25.04.2013)

Těžko shrnout své dojmy, asi nejvíc bych si to ulehčila, kdybych napsala, že se ztotožňuji s Tomem_Lachtanem, ale... zas až tak si to neulehčím. Hned na začátku jsem si říkala, že to asi bude pakárna s dobrou hudbou. Pak jsem si říkala, že se mi filmaři museli nabourat do sna. Pak jsem si chvilku říkala, že se do toho nebudu citově angažovat a nakonec jsem jen bez dechu zírala. Což o to, stopáž je docela krátká, takže vám to celé uteče málem i bez mrknutí oka, ale co si o tom mám myslet, to fakt nevím. Rozhodně je to to nejoriginálnější, co jsem poslední dobou viděla, plus ta hudba, nemalý bonus. Asi jsem strašně moc nadšená, jako když pejsek dostane úplně fantastickou (aspoň podle něj) pískací gumovou hračku... (27.04.2013)

Nějak jsem čekal buď dark fantasy nebo variaci pinkfloydovské Zdi. Nakonec jsem z toho dosti v rozpacích. Nightwish sice dělali hudbu, jejich písní ale zazní jen několik. Fantazie jakoby se nedostávala. Ve srovnání s Parkerovou The Wall, Russelovým Tommy nebo Sharmanovým Rocky Horror Picture Show je tenhle film bez výrazných nápadů. Vizuál je pěkný, ale bez exploze originality. Příběh poněkud připomíná sentimentální romány typu: jak děti a rodiče cestu k sobě našli, se závěrečným dojákem (ano, uronil jsem pár slz). Autor jistě vzpomínal na své oblíbené filmy Nekonečným příběhem počínaje, přes hororové klauny v čele s To a The Wall konče. Musím říci, že koncert mě bavil neskonale více (viděl jsem v Praze), a proto i očekávání byla daleko větší. Na téma existenciálního dramatu existuje mnoho daleko lepších filmů....škoda, že to nepojali jako strašidelnou pohádku. (08.07.2013)