Vláda

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. (16.01.2024)

Stojí možná za to zmínit, že přes veškerou ambivalenci, o kterou se Borgen převážně úspěšně pokouší, nejde o nezaujatý seriál. Mírně levicová, liberální politika, kterou ztělesňuje Nyborgová, je upřednostňovaná, zatímco radikálové jsou stylizovaní jako narcistní hyeny (Laugesen) nebo fyzicky odpudivé kreatury (Saltum). Ne že bych byl nutně proti, jen občas ta politická korektnost (ač reflektovaná) trochu zaskřípe. Stejně tak pokud jde o některé scénáristické konstrukce, které jsou sice nutné, ale tady občas až moc viditelné. Jinak je to natočené velmi dobře a opravdu velmi klasicky. Ještě analytická poznámka nakonec: Mezi první a druhou sérií došlo ke změně ve strukturování jednotlivých epizod, které byly původně dost kompaktní a zaměřené na jeden větší problém, zatímco ve druhé řadě seriál vždy sleduje několik paralelních linií, kdy navíc každá ještě obsahuje několik dílčích zvratů (ten jednotící problém jinak zůstává). (15.07.2014)

Borgen snese porovnávání s House of Cards. Mě to vtáhlo hned od začátku, politický systém v Dánsku je mnohem bližší tomu našemu než ten americký, takže si člověk může říct, že takhle nějak to doopravdy funguje. Oproti HoC má i o něco uvěřitelnější a realističtější vývoj, což se mi líbí. Hlavní hrdinka Birgitte Nyborg se dostane k postu premiérky tak trochu jako slepá k houslím a o to je zajímavější sledovat její přerod z pozitivní postavy, která dělá kompromisy do tvrdé ženy, která prosazuje svou. Cestou musí obětovat přátelství, odsunout stranou rodinu a začít se spoléhat na lidi, kterým nevěří. Pro mě je to jedno z nejuvěřitelnějších dramat o politice, co jsem viděl v seriálech či filmech. Rozhodně mě to zaujalo a slibuju, že se časem dokopu i k tomu, abych se podíval na druhou a třetí sérii. (07.04.2016)

Nejdůmyslnější tah věhlasného seriálu dánské veřejnoprávní televize spočívá v tom, že láká na nestranný pohled do zákulisí politiky a médií. Jenže ve skutečnosti neukazuje, jaká politika je, nýbrž jaká by měla být. Je pak na divácích samotných, aby si uvědomili kontrast politické linie i vystupování zdejší hrdinky vůči reálným politikům. Při tom ale scénáře nikdy nesklouznou k naivitě a naopak nechávají Birgitte Nyborgovou procházet zásadním obloukem z idealistky po nesmlouvavou političku zocelenou vládními tahanicemi i často donucenou ke kompromisům neslučitelným s jejím výchozím přesvědčením. Zatímco žánrový "House of Cards" staví na utvrzování předsudků o zlovolnosti a prohnilosti politiky, čímž divákům ospravedlňuje jejich distancovanost od politiky, v jádru bytostně politický "Borgen" popsaným kontrastem stimuluje nahlédnutí politické situace a motivuje k voličské aktivitě. Současně skrze jednotlivé politické problémy řešené v jednotlivých dílech, které jsou didakticky prezentovány z obou názorových stran, ukazuje divákům kontrast morálního i uváženého a zaslepeného postoje. Ve třetí sérii se vyprávění stejným principem zaměřuje na svět médií, konkrétně těch dle jejich stanov veřejnoprávních a výmluvně ukazuje mor současné vlády managerů, kteří vše posuzují absurdním měřítkem výkonnosti. Při tom všem seriál v základu staví na vtahujícím dramatu, díky čemuž pohltí i ty, kterým doposud byly politika či média zcela lhostejné. (10.06.2016)

Pozoruhodný dánský seriál o skutečné tváři současné politiky a tenkém rozmezí mezi věcí obecnou a sobectvím "těch nahoře" zobrazuje s chirurgickou nemilosrdností a v reálně úzkém rozmezí, kde se tyto tendence prolínají. Grónský "model" nemilosrdně sleduje ambice samosprávy strádající nedostatkem fyzického obyvatelstva i jeho neschopnosti, jež je dána přírodně, se samostatně uživit. Kontrapunkt političky premiérky, ministryně a vyčerpávající se novinářky je dalším působivým bodem pozoruhodného, navíc nanejvýš nápaditého scénáře. "Střeva" americké zahraniční politiky, která přebírá jeden americký prezident od druhého, jsou také nepřehledná. Velmoci zůstávají velmocemi. Zmínku zaslouží i obě dvě titulní dánské herečky Sidse Babett Knudsenová a Birgitte Hjort Sörensenová; jsou vynikající a Dánsko v nich má světové osobnosti globální Thálie. I premiérčin (ministrynin) poněkud lehkovážný a píli a kázeň nepřehánějící syn, který je své matce tolik podobný, a jednorozměrnost jeho nedospělého rádobybouřliváctví, jež by spíše odpovídalo 15 letům propukajícího jinošství, je tu pojednáno pozoruhodně věcně. A schopnost udržet dramatickou dějovou linku a obohacovat ji doslova gejzírem až rafinovaně promyšlených a citlivě do tkáně příběhu zasazovaných prvků je až dechberoucí. Skandinávská kvalita je zkrátka jedinečná a dechberoucí. Nepochybně špičkově světová. Není asi náhodou, že vznikla v dílně dánské veřejnoprávní televize. (23.08.2023)