Vláda

Stojí možná za to zmínit, že přes veškerou ambivalenci, o kterou se Borgen převážně úspěšně pokouší, nejde o nezaujatý seriál. Mírně levicová, liberální politika, kterou ztělesňuje Nyborgová, je upřednostňovaná, zatímco radikálové jsou stylizovaní jako narcistní hyeny (Laugesen) nebo fyzicky odpudivé kreatury (Saltum). Ne že bych byl nutně proti, jen občas ta politická korektnost (ač reflektovaná) trochu zaskřípe. Stejně tak pokud jde o některé scénáristické konstrukce, které jsou sice nutné, ale tady občas až moc viditelné. Jinak je to natočené velmi dobře a opravdu velmi klasicky. Ještě analytická poznámka nakonec: Mezi první a druhou sérií došlo ke změně ve strukturování jednotlivých epizod, které byly původně dost kompaktní a zaměřené na jeden větší problém, zatímco ve druhé řadě seriál vždy sleduje několik paralelních linií, kdy navíc každá ještě obsahuje několik dílčích zvratů (ten jednotící problém jinak zůstává). (15.07.2014)

A nyní se podíváme do politických kuloárů. Fakt mi nemusíte nějak přehnaně děkovat, že vás vemu na takové prímové a distingované místo, ale od srdce napsaný pochvalný vzkaz nebo pugét růží by mě potěšily. Není se čeho obávat, nejde o Parlament České republiky, takže se zde na chodbách nebude probírat předraženej vlašák v místní kantýně, ani alkoholické úlety každého prvního poslance, nutno ale podotknouti, že funkční mechanismy vysoké politiky budou nejspíš všude na světě podobné – intriky, intriky a trocha té diplomacie, když už není zbytí. Seriál sleduje především počínání dánské premiérky Birgitte Nyborg, která se snaží dobře vést jednak svou zemi a jednak svou rodinu, že to bude na obou frontách trochu skřípat je nasnadě. Začne se pěkně zvostra, volbama. Kandidaturu do sněmovny bych bejt váma zvážila, zvlášť jestli jste v mládí nafotili nerozvážně nějaké inkriminující snímky třeba v převleku za Veverčáka Pizizubku, asi byste nechtěli, aby se zrovna tohle dostalo k vašim dětem až vyrostou. No, protistrana se neštítí ničeho a je schopna vytáhnout na vás lecjakou špínu. Pak se musíme vyrovnat nejen s opozicí, ale i s lidmi z vlastní strany (na ty obzvlášť bacha), odposloucháváním („Kolibříku, je tam kauza mrtvej kůň. Máš malej po ruce?“) a nakonec se pustíme do zahraniční politiky, na deset dílů první série docela makačka, že. (13.09.2014)

Na co zlaté Lindholmovy scenáristické ruce sáhnou, to se podaří. Samotný nápad ukázat moderní evropskou politiku a politická média nikoliv jako nesmiřitelné protivníky, ale jako partnery, je příjemně povzbudivý. Seriál nekritizuje, jen nabízí témata k široké společenské diskuzi. A nebojí se přitom sáhnout i do vod poněkud ostrakizovaných, když se staví za práva prostitutek na uznání jejich podnikatelské činnosti na roveň s ostatními podnikateli. (26.02.2022)

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. (16.01.2024)

I když s politiky zásadně netančím, tak musím přiznat, že mě tato dánská jízda zcela pohltila. Doslova jsem se zažral do příběhů, které nám tvůrci tohoto seriálu připravili a taktéž jsem se mnoho dozvěděl, jak to v politce chodí. Společně s hlavní hrdinkou Birgitte Nyborgovou, která se náhle a nečekaně stala premiérkou procházíme útrapami a radostmi jejího politického i rodinného života a s přehledem se zavrtáváme občas i nechutnou sondou do zákulisí vnitřních bojů, kterými musela projít. Velké množství leváren, ústupků, pletichaření a zejména házení špíny na její osobu, ať už od politických rivalů, ale zejména od bulvárního tisku uvidíme v tomto seriálu, který je rozdělen do tří sérií a u kterého se člověk fakt nenudí. Vidíme zde dva pohledy na věc jeden je z politického vidění světa a ten druhý následuje ihned vzápětí z pohledu médií, kteří jsou schopni i ten nejmenší problém, který se třeba ani nezakládá na pravdě nafouknout do obřích rozměrů a ještě se tím záškodnicky bavit. Vidíme zde, jak bulvár dokáže zničit životy a ještě ani nepřiznat pochybení, natož se omluvit. Hlavní jsou totiž senzace a po nás, ať přijde potopa. A i když zastávám názor, že volič má být buďto levicový anebo pravicový a ne středový jako v tomto případě, tak mě přesto tento počin bavil a byl jsem trošku zklamán, že když se to zase rozjíždělo na plný pecky, tak to tvůrci ukončili, což byla celkem škoda. Můžeme zde vidět mnoho známých osobností dánského televizního světa, zejména bych připomenul skvělého Sørena Mallinga, který si zahrál šéfa televizního zpravodajství a taktéž ve třetí sérii hostoval méně slavný bratr Madsa Mikkelsena, Lars Mikkelsen, který si zde zahrál ekonoma nově vznikající strany. I když mně politika moc nezajímá a ta středová už vůbec, tak musím dát této záležitosti zasloužených 90%. (05.10.2021)