Pearl Jam Twenty

Zatímco většina dokumentárních filmů o hudebních kapelách zachycuje spíše záběry z nahrávání, Twenty se věnuje Pearl jam už od jejich úplných počátků a ukazuje cestu, jakou se dali dohromady a jak bylo občas složité vydržet pospolu. Možná se vám bude zdát můj pohled poněkud zkreslený, protože jsou Pearl jam moje číslo jedna, ale na dokumenty se většinou dívají fanoušci, tak co. Já byla se snímkem nadmíru spokojená, přišlo mi, že vystihl jejich tvorbu a „dospívání“, jak měl a ukázal i věci, o kterých se člověk jen tak nedočte. Hlavně mě potěšily použité záběry z koncertů, které nejsou nikde jinde k vidění a slyšení (nemůžete pro mě někdo sehnat demo písně Footsteps?). (06.02.2012)

Pokud bych měl hodnotit hudbu a vlastně i celkově kapelu Pearl Jam, nikdy bych nemohl přemýšlet o nižším, než maximálním hodnocení. Tato kapela je svá, originální, progresivní a nemusí se stydět za žádnou deskum kterou kdy natočili a Eddieho považuju za jednoho z nejlepších rockových zpěváků vůbec. Tento dokument mě ale nějak neodrovnal. Osobně bych si dokázal představit systematičtější přístup k popisu historie kapely. Cameron Crowe to vzal hodně stručně a spousta událostí je zde jen povrchně zmíněna, jakoby předpokládal, že historii kapely každý důvěrně zná. A právě některé události by zasluhovaly větší pozornost. Čistě hudebně se ale jedná o lahůdku. Nadchly mě obzvlášť záznamy starých koncertů, to jsou exploze energie, vidět je tenkrát na vlastní oči, to muselo být něco. Jinak si letos splním jeden ze životních hudebních snů, protože je konečně uvidím livě. (07.02.2012)

Jakože Pearl Jam mám poměrně hodně rád a Eddieho dvakrát tolik, stejně jsem měl pocit, že jsem nebyl dostatečně vcucnut. A dost mne to mrzí. Na to, kolik toho PJ mají za sebou je to dle mého názoru lehce promarněná šance. Ne, že by krásné a silné momenty nebyly, ale fungovaly by i samy o sobě. Dokumentární forma toho moc nového nepřidává. A to koncert budu mít v paměti ještě dlouho. Chtěl jsem na konci dostat pocit výjimečnosti a ten jsem nakonec stejně cítil až večer při poslechu alba. (28.08.2012)

Dokonalý hudební dokument! Tak ono moje hodnocení není možná z mnoha důvodů to nejobjektivnější, ale přesto se pokusím představit kvality tohoto dokumentu. Pearl Jam jsou sice mojí nejoblíbenější kapelou, takže by se mi dost možná líbil každý jejich dokument, ale tento má vedle hudebních a informačních předností i myšlenkové a především filmařské kvality. Originálně natočený dokument zachycuje cestu a ne vždy jednoduchý (mnohdy i tragický) přerod Pearl Jam od klubových začátků v Seattlu, přes naštvané rozervané mladíky až po společensko-kritickou kapelu pohodových stále energických čtyřicátníků. Vzpomínky a myšlenky členů kapely jsou proloženy velkým množstvím výborných záznamů z koncertů kapely (vztahujících se k probíraným tématům) či starými rozhovory se členy kapely. Dokument navíc nepředstavuje pouze samotnou kapelu, ale také všechny osobnosti, které měly mnohdy zásadní vliv na jejich tvorbu... Nevím, jak může tento film působit na nezaujaté diváky, ale mně, jako velkému fandovi Pearl Jam, otevřel nové roviny mé obliby této kapely. Navíc mě to utvrdilo v mé fancinaci energičností této výjimečné kapely, která se tolik projevovala v jejich začátcích, ale která je v jejich vystoupeních cítit dodnes... a doufám, že ještě dlouho bude. (06.03.2012)

No on je to dokument, který se bude líbit zcela jistě pouze skalním fanouškům. A většinou se na něj podívají právě pouze skalní fanoušci. Proto je hodnocení tak vysoké. Může se ovšem stát, že se na dokument koukne někdo, komu se tvorba této skupiny totálně nelíbí. Skoro by se dalo říct, že ji za ty 2 hodiny začne třeba nenávidět. Takový případ jsem zrovna já. Při sledování jsem trpěl. Totálně mě osudy členů skupiny nezajímaly. Stejně tak mě nezajímal celý dokument. Takže těch zdejších dosavadních 89 % je číslo kurevsky zkreslené. Takže pokud vás tahle hudba, nebo konkrétně celá skupina nebere, tak se na dokument raději vyserte, nebo budete naštvaní a posléze budete odpadovat stejně jako já. P.S.Po mém hodnocení pokles na 88 %, což je velmi záslužný čin. (15.07.2012)