Reklama

Reklama

Gangsterská retrokomedie Výstřely na Broadwayi je v tvorbě Woodyho Allena určitou odbočkou. Známý americký komediograf se i zde zabývá newyorským intelektuálským prostředím (který tu reprezentují osoby spjaté s divadlem), ale konfrontuje ho s drsnou realitou gangsterského polosvěta. Navíc svůj příběh, na jehož scénáři nepracoval sám, ale s bývalým novinářem Douglasem McGrathem, zasadil do dvacátých let a sám v něm herecky nevystupuje. Mladý divadelní autor David Shayne (John Cusack jako Allenovo alter ego) se zoufale snaží prosadit se svojí novou hrou, na niž nemůže sehnat finance, a tak uzavře faustovskou smlouvu s mafiánem Nickem Valentim (Joe Viterelli), který je ochoten poskytnout potřebné prostředky za drobnou službu – jeho nová milenka, ukřičená sboristka Olive (Jennifer Tillyová), totiž touží po jevištní kariéře. Bouřlivě probíhající zkoušky nového kusu, jež bedlivě sleduje Olivin bodyguard Cheech (Chazz Palminteri), komplikuje především účast herecké primadony Helen Sinclairové (Dianne Wiestová), která neustále mění svůj text. Zabiják Cheech projeví nečekané dramatické nadání a začne Davidovi upravovat dialogy i děj podle životní reality, kterou sám zná. Navíc i jemu rychle dojde, že Olive na svoji roli v žádném případě nestačí, a rozhodne se pro radikální řešení. I přes lehkou, veseloherní notu se Allen několikrát dotkne vážnějších problémů, jako např. co je to vlastně umění (Jestli prostý člověk nerozumí tvému dílu, jsi génius!) nebo jak dalece lze ohnout umělcovo svědomí. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (98)

mat.ilda 

všetky recenzie používateľa

Allen v krizi, už zase... Kdyby byl z celé Woodyho kolekce tento snímek zhlédnut jako první, promlouval by ke mně slovy Johna Cusacka: "Jen jsem marnil čas, ne, nejsem umělec..." Chápu, co chtělo být vyjádřeno, a jistě se tak i stalo, jen ten oblouk, co míjel mou představu o kvalitní zábavě, tentokrát opsal velký kruh. ()

ajuska 

všetky recenzie používateľa

Skvělý námět, který poskytuje prostor k řadě nezaměnitelných allenovských dialogů. Jen škoda, že přes některé opravdu vynikající momenty, film chvílemi ztrácí šťávu a tempo. Každopádně jsem hlavně díky zajímavým postavám dobře bavila a Woody tak zůstává jedním z mých nejoblíbenějších režisérů, jehož díla jsou téměř vždy sázkou na jistotu. ()

Reklama

poz3n 

všetky recenzie používateľa

Woody vyplodil zajímavý a vtipný scénář, ale z mého pohledu tomu dal takové nemastné neslané zpracování, které má, mezi těmi vtipnými scénami i mnoho nudných míst. Cusack je samozřejmě stejný jako každá hlavní postava ve Woodyho filmech a celý děj je tak pouze další z mnoha variací na "těžký život intelektuálního neurotika". Prokletí žlutozeleného škorpióna mě bavilo o poznání více. 6/10 ()

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

„Mám nějaké potíže s firmou.“ – „Opravdu? Jakou pak máte firmu, Nicku?“ – „Stavební, jmenuje se: Nestrkej nos do cizích věcí, a buď rád, že jsi naživu.“ Pohodová, úsměvná a atmosférická komedie o 1 divadelním tvůrci a jeho peripetiích. Sem tam nějaká ta hláška, super dobová hudba, ale především kvalitní dialogy a výborně napsané i zahrané postavy, nad kterými ční geniální mafiánský bodyguard-spisovatel Cheech, scény s ním (včetně té poslední) byly na filmu vůbec nejlepší. A povedený je i konec odstartovaný diskuzí s otevřeným oknem. Škoda jen toho na krátkou stopáž povážlivě kolísavého tempa a faktu, že co se týče humoru, mohl Woody také trochu víc přitlačit. Za mě to budou solidní 4*. „Perly jsou bílý.“ – „Tyhle jsou černý.“ – „Hele nekecej! Já ještě neslyšela o černejch perlách.“ – „To, že jsi o něčem neslyšela, ještě neznamená, že to neexistuje.“ – „Kdo si myslíš, že sem? Totální husa? Jsou tutově ze zkaženejch ústřic!“ ()

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Nejlepší allenovka bez Allena. ____ Film o třech velkých zálibách a trampotách Woodyho Allena, které tak rád vetkává do svých filmů. (i) Herci: Woodyho filmy jsou hlavně o hercích, jejich vedení, problémech a rozmarech během natáčení. U Woodyho je navíc sympatické, že používá rovnoměrně všechny tři typy interakce, kterým každá z postav příběhu podléhá – konflikt na cestě za svou dramatickou potřebou, vstupování do vztahu s dalšími postavami a vstupování do vztahu sami ze sebou. Zajímavé je rovněž pygmalionské rozvržení a třídní hierarchie vztahů - Woodyho oblíbené téma -, konrétně zde velice vyvážené, neboť husička sice infiltruje - a znechucuje - uměleckou smetánku, na druhou stranu mafián pepickým myšlením z periferie přináší mnohé inovace a nápady. Mafián Cheech představuje věčný rozpor mezi viděním režiséra a viděním obyčejného člověka. A přesně tohle musí řešit Woody Allen při psaní každého scénáře, a právě tyhle scenáristické útrapy ztělesňuje Cheech, třebaže ho většina diváků vnímá jen jako mafiána. Do toho lze připočíst problém s básnickými dialogy, na papíře tak vzletnými, ovšem v reálu nefungujícím a poněkud komickými, navíc často nesednou hercům tzv. do pusy a musejí se při natáčení upravovat. Největší podvratnost ovšem vychází z toho, že Cheech má ještě třetí rovinu – vedle primární roviny mafiná a sekundární roviny ztělesňující scenáristické útrapy –, a to rovinu stoprocentně napsané a fungující postavy. Mafián Cheech zde mj. zastupuje běžného diváka, opak přemoudřelého intelektuála, a Woody touto postavou dává implicitně najevo, že je schopen napsat věrnou, žijící postavu. Woody nám přes Cheecho vlastně tvrdí: „Já to umím, jsem dobrý“. A je. Trochu žertovné jsou snad jen momenty, kdy lze Woodyho „zastihnout“ v jiné postavě. A rozhodně nejde jen o Clusaka. (ii) Divadlo: Za starých časů hýbali režiséři herci. Teď hýbou s kamerou. U Woodyho to ovšem neplatí, neboť stylistika jeho filmů odpovídá spíše divadlu než filmu, navíc je mu divadlo zjevně bližší než celá kinematografie. Také proto jako jeden z mála amerických režisérů nenechal své filmy nakazit zásadami zesílené kontinuity – tím se míní více střihů, více detailů, odpoutaná kamera apod. Stylistika se ve Woodyhu filmech podřizuje postavám a příběhu, nikoliv obráceně. Herci nejsou nikdy podřízeni střihu. Woody je humanista, nikoliv technokrat. (iii) Krize intelektuála: Potažmo krize umělce, totiž Woodyho, v područí zištných producentů, ústící do nutnosti opouštět ideály ve prospěch kompromisu. ____ Celý film lze vnímat také jako proces výroby filmu, která se ale neodehrává při samotném natáčení, ale mimo něj. V nepřítomnosti kamer. Sledujeme v podstatě jen zkoušky, samotné představení nevidíme. A herci připravující se ve filmu svědomitě na divadelní premiéru lze vnímat jako herce připravující se na film Výstřely na Broadwayi; jako zkoušku (většinu filmů provází zkoušky před natáčením, třebaže producenti za tím vidí vyhazování peněz). Celý ten film je stručně řečeno taková tematizace režisérských útrap a radostí v kostce (viz bod jedna, dva a tři) z pohledu Woody Allena. Přestože se ale ve Výstřelech na Broadwayi mnohé skrytě tematizuje, nejde o dekonstrukci různých mediálních světů nebo o jejich hyperrealsitické zdůraznění, ale o intenzívní ponor do příběhu, protože film sám o sobě je velice působivý a oné tři body v sobě nese jen velice implicitně, skrytě, respektive jsou tak silně vetknuty do příběhu, že nad nimi neuvažujeme a že nás neruší v pokojném sledování. ____ O vytrvalém podceňování a přezírání Woody Allena bylo napsáno už mnohé. Celý zádrhel vychází z binární opozice mezi upřeným „gaze“ a letmým „glance“ pohledem – Woody si za téma vybírá události dramatické a vážné, ovšem nahlíží na ně komediálně, proto jeho filmy, přestože patří do kategorie „gaze“, vnímáme spíše jako „glance“, jako atrakce neurotika, kterému přece nebudeme věnovat přehnanou pozornost. Ten samý problém se dotýká broadwayských muzikálů, komedií a představení inscenovaných obvykle komerčními společnostmi s cílem produkovat zisk, jejichž podceňování plyne z mylného chápáni povrchnosti, ztotožněné s otevřeným a prvoplánovým výrazem citů, jenž má vyvolávat bezprostřední emoce diváků. Přesně tak muzikály a komedie opravdu fungují, avšak právě proto jsou – stejně jako Woody Allen – mnohem větší výzvou k interpretaci než umělecké a experimentální filmy, které působí na emoce intelektuální a jsou nejsnažším předmětem výkladu a teorie. ____ Stylistická poznámka závěrem: Zhruba v 50. minutě, kdy sedí dvojice párů v restauraci (Cusack, jeho manželka a Marxovi), je u stolu volné místo - určené jakoby pro nás, pro diváky. Woody nás zve k přímé účasti. Už nejsme „za“ kamerou, ale před ni spolu s postavami. Stejnou techniku používá slavný obraz Pokus s vývěvou nebo Večeře v Emauzích od Carravaggia. () (menej) (viac)

Galéria (38)

Zaujímavosti (4)

  • Americký filmový institut AFI zařadil snímek mezi 10 nejlepších filmů o gangsterech. (Terva)

Reklama

Reklama