Prebudím sa včera

Je smutné, když se člověk dejme tomu ve 40 letech ohlédne zpátky a zjistí, že lituje něčeho, co nikdy neudělal a přitom to udělat mohl. Možná kdyby to udělal, byl by jeho život jiný, možná lepší, možná horší, ale jiný. A právě s takovou myšlenkou si tento zajímavý film pohrává. Já jsem na nápad tvůrců přistoupil a film jsem si naprosto perfektně užil, prostě to byla úžasná jízda, která mi utekla velmi rychle. A to říkám i přesto, že Jiří Mádl je v současnosti jedením z mých nejméně oblíbených herců, ale zde mi příliš nevadil, respektive dalo se to s ním přežít především díky zajímavému a originálnímu ději. Já sám bych si rád dospívání v socialismu vyzkoušel, takže se přiznám, že jsem hlavnímu hrdinovi hodně záviděl, že měl možnost se z dnešní uspěchané a konzumní doby půřesunout do poklidného a ospalého období konce socialismu. Když to tedy shrnu, tak super děj plus kvalitní herecké výkony, obzvláště výkon pana Táborského a rodičů hlavního hrdiny, rovná se má spokojenost. Filmu tedy po zásluze uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (31.08.2013)

Překvapivě dobré. Dokonce moc dobré!! Žánr české komedie už pár let solidně nefunguje, takže moc nechápu ta odsoudivší slova všude kolem. Já se (což se u tuzemské komediální kinematografie moc často nestává) trapně necítil a dostal oddechovou a navrch vtipnou jednohubku, kterou tu a tam všichni potřebujeme. Profesor češtiny a dějepisu na gymnáziu Petr si uvědomí, kde pramení jeho série nevydařených partnerských vztahů. Za vším může fakt, že z hlavy nikdy pořádně nedostal (ani pod sukní nebyl úspěšný) bývalou spolužačku Elišku, s kterou léta páně 1989 navštěvoval gymnázium. O pěkných pár kilo těžší, o několik vrásek a pytlů pod očima „hezčí“ se to rozhodne změnit. Stačí moderní technologie v opuštěné továrně (co už?) a Petr se znovu ocitá ve svém osmnáctiletém já. A tady teprve začíná slušná zábava, pramenící ze slastí i strastí studentského života. Zvlášť když mladík zná budoucí (revoluční) změny. A nejen z toho tvůrci poměrně umně těží. Osobně jsem nečekal nějakou radikalizaci společnosti bojující proti neudržitelnosti tehdejších poměrů, pustil jsem si oddychovou látku (smysl experimentu musíme pochopitelně nechat za hodně bytelnými dveřmi) a tu jsem také dostal. Je toho opravdu hodně, co nefunguje, promíchává nepromísitelné a zůstane na půli cesty, ale také (i když si vybírá poměrně jednoduše zesměšnitelné situace) se dokáže trefit do diváckého vkusu. Na vlezlý product placement si už divák musel zvyknout, karikaturní postavičky z našich filmů zřejmě nikdy nevymizí a Šmídmajerův problém s tempem pro tentokrát omluvím. Mádl je fajn, taneční vsuvka potěší, Krejčíř v lavici překvapivě taky!! Pro mě hodně silné tři hvězdy.. (27.04.2013)

Netradiční a naprosto inovativní snímek z českých luhů a hájů. Bohužel byl pohřeben úděsným pokusem o herectví v podání Jiříka Mádla. Docela rušivě působila snaha generálních partnerů protlačit se za každou cenu do děje. Dále mi do školních lavic úplně nezapadali téměř třicetiletí herci. Snímek je ovšem svěží a svižný a dokonce vytasil pár vtípků. Celkově se nedovedu zbavit dojmu, že se jedná o takovou jednohubku pro zamilované a hloupé jedince. Přesto se pořád něco děje a nudou bych svůj divácký zážitek rozhodně nenazval. Pěkné 2*. (21.04.2013)

Když pominu začátek, konec, orbitky a vemu jen tu část, kde se Mádl choval jako debil, dost dobrý. Ale abych tvrdil, že to vlastně nebylo až tak trapné a, že film má svá slabá, silná místa, neboli že mně pobavila ruská verze facebooku (ha ha, směju se). Jak říkám v částech, kde se Mádl choval jako debil, dost dobrý, protože evidentně si té role užil. To všechno kolem raděj neberu do huby. Za Mádla 3/10 (19.03.2012)

Pasáže v současnosti s Blažkem jsou tragické, plné scenáristické křeče a hlavně product placementu, v jehož umisťování do děje jsme definitivně ten nejjalovější národ. Pasáže s Mádlem jsou o hodně lepší, člověk se u nich sice neumlátí smíchy, ale jeho chemie s Josefíkovou funguje a hlavně z něho vyrostla parádní držka, která vás prostě baví. Nechci rozebírat, jak moc se tvůrcům podařilo přenést rok 1989 na plátno, protože jsem se v něm teprve narodil, ale nemůžu říct, že by mě něco zvlášť iritovalo. Jako ignorant sociálních sítí navíc musím uznat, že mě jeho komunistická verze pobavila a Josefíková je k nakousnutí. (14.08.2013)