Jack Reacher: Posledný výstrel

Dítětova hrdinu bez bázně a hany mám docela rád. Dle popisu autora se jedná o vysokého, charizmatického, nabouchaného muže pod čtyřicet. Takže jsem si jej při čtení nikdy nepředstavoval jako padesátiletého, vyschlého scientologa, který se svými stosedmdesáti čísly může pomalu směle procházet pod stolem se vztyčenou hlavou a sem tam zabloudí v jahodách. Dovedu si živě představit, jakou takový zachrap musel způsobit castingovou řeholi. Vybrat k němu kikinu, co by vedle něj nemusela chodit po kolenou, aby na něj nehleděla příliš shora, a porážkový komparz, který by nevypadal, že by ho zabil pouhým kýchnutím, byl nepochybně ještě gordičtější uzel, než obsazování Hobita! Každopádně musím s překvapením konstatovat, že když k němu našli těch pár Krytinářů a Aťek, role mu náramně sedla a ani trochu mi nevadil! Navíc si přesně takhle představuju kulantní thriller! Chytlavé je to jako kapavka, strhující, že jeden v kině málem zapomíná ochmatávat svého registrovaného partnera, žádná do extrému přemrštěná, ťamanská homoakce, prostě všechno tak nějak akorát. Moc doufám, že jim nedojdou trpajzlíci, Křižník bude ještě chvíli makeupovatelný, nepojde věkem a série bude pokračovat!! (12.01.2013)

Cruise jako adoptivní syn Stevena Seagala a James Bonda? Ale ne, spíš unavenej chlápek od vedle, kterýho toho viděl a zažil až příliš a shodou okolností většina z toho spočívala v geniálních dedukcích a rvačkách se zelenými mozky. McQuarrie má rád tradiční žánry, v Únoscích si půjčoval z westernu, tady uctívá staromilský pomalý thriller s pozvolně dávkovanými informacemi a anachronicky pomalými tracking-shoty a zneklidňujícími náznaky. Není to vůbec zlé, alespoň pokud člověk akceptuje tuhle nejasnou partii mezi campem a smrtelnou vážností. Hodně mě bavila expozice (kterou všichni proklínají), dost jsem naopak odpadával u scén, kde Cruise a) moralizuje (fakt má pocit, že mu někdo toho protisystémového rebela sežere?) b) vystupuje v řečech ostatních postav bezmála jako mytický superhdina, ačkoli k ničemu podobnému není důvod. Jako detektivka to každopádně ujde (ono se jich zas tolik netočí, takže člověk ocení, když se povede nějaký ten dedukční twist), jako thriller to má vousato-knírato-kožené kouzlo, jako camp dostatek lákadel (Herzog a Duvall jsou perfektní, koupelnová bitka potencionálně kultovní). Jako thrillerový začátek "reacherovské" série? No, vůbec jsem nepochopil, co chce McQuarrie vytáhnout proti konkurenci krom zmateného těkání mezi humorem a vážností, vydařených sebeshazovačných fórů a světa, kde se chvilku hraje na ultra-realismus a chvilku na strunu, na kterou brnkal třeba takový původní A-Team. Kdyby se vystříhal heroického bombastu a zůstal při zemi, mohla to být důstojná rozvážná krimi. Ale to by pak zas nebyl dostatečně Reacher, že? Čtyři za to, že jsem se tím větší část těch dvou hodin výborně bavil, někdy možná i proti důstojným záměrům tvůrců a úporné snaze malého Toma být v padesáti tvrdý jako žula a svůdný jako Kupid. P. S. Někdo by Chrisovi měl vysvětlit, že blondýny s velkýma očima jsou fajn, ale to jejich bezdůvodné zizání do kamery nepůsobí vůbec duchaplně. (19.12.2012)

Thriller roku, jehož expozice, kdy sniper zastřelí několik lidí, by pro svou preciznost a emotivní chladnost za pár let mohla mít kultovní status (+ scéna v koupelně s baseballovými pálkami). Ale Tome, už tě nikdy nechci vidět nahoře bez./// Tvrďák Reacher by měl méně mluvit a víc konat, ale McQuarrie je rozhodně velmi slibný režisér. Sice někdy snímek balancuje mezi seriózním thrillerem a krimi komedií, ale když přistoupíte na pravidla hry, čeká vás vynikající pomalý thriller (trailer je nesmírně zavádějící) skvostná kamerou, která nabízí dlouhé záběry, jež mají svůj smysl, osudový a epický orchestrální OST doposud béčkového skladatele Kraemara a mrazení v zádech, o které se postará rozrušená Pike, ještě pořád docela charismatický Cruise, realistické kontaktní bitky a řvoucí automat s nabitým zásobníkem, že budete mít tendence se chovat za sedačku. Jen ta Herzogova bad-ass postava bývalého vězně z gulagu bylo trochu přepálená./// JR je poctivým thrillerem zasazeným do 90. let s řadou násilných scén, jejichž použití však není samoúčelné. A je osvěžující vidět dobrý krimi film bez všech těch techno-srágor jako gps nebo smartphone - zkrátka analogový hrdina v digitálním světě! Škoda jen několika dosti nesmyslných dialogů. P.S. Jai Courtney (sniper), který hrál přitepleného blondýna Varra v seriálu Spartacus: Krev a písek, je tady supersexy. [Kino] (20.12.2012)

Až na výjimky nemám tenhle druh filmů rád. Je natočený příliš profesionálně a má dost kvalitní obsazení, takže vyvolává dojem solidní žánrové podívané, který ale nedokáže naplnit. Režisér jako by vůbec neměl jasno, v jakém žánru se chce pohybovat. Za úvodní scénu atentátu by se nemusel stydět ani špičkový krimi-thriller, snímek se zpočátku tváří seriózně a k tomuhle výrazu se opakovaně vrací, vraždy vypadají brutálně, jenže vzápětí vážnou scénu bez jakéhokoli varování vystřídají záběry jak z bláznivé grotesky a tohle střídání poloh filmu podle mého názoru ani za mák nesvědčí. Žánrové hybridy tu a tam fungují, dokáží být někdy půvabné, až neodolatelné. Jack Reacher k nim bohužel podle mého nepatří. Konec je předvídatelný a pocit z dobře odvedených scén definitivně zazdí. Celkový dojem: 25 %. (28.01.2016)

Paráda! Fantastická žánrovka, která sype jedno klišé za druhým v takové kadenci, až jsem dvě hodiny chrochtal blahem. Ten film funguje ve všech myslitelných polohách, od (ne)předvídatelného příběhu, padnoucí hudby, hláškujícího hrdiny, až po několik scén, které chtějí být za čas citovány (úvod, koupelna, honička, i ten deštivý závěr). Tady nezůstane u jedné kino projekce. (02.01.2013)