Jack Reacher: Posledný výstrel

První film v multikině tento rok a hned uragán jak svině. Nahánečka mustanga s audinkou, chutnala líp než dobře ugrilovanej steak. Přestřelka v lomu, luxus všech luxusů, skvěle nazvučená, mistrovsky zrežirovaná, měla šmrnc a přímý tah na bránu. Hlavní postava byla tak zvláštní, že ani nevím jestli jí Tomík zahrál dobře nebo ne. To u Rosamund jsem rád, že jsem se jí kdysi v v jedný bondovce rozhod žrát, protože ted jsem se bažil každýho záběru ve kterým byla. Hold kočka a ještě dobrá herečka, to je kombinace, před kterou enšpígl mile rád stahuje trencle. Ze všeho nejvíc mě tenhle biják připomínal některý pecky Steva McQueena. Mělo to fakt všechno,napětí, akci, zajímavej příběh, bitky, přestřelky, výborný finále, zajímavý postavy. Všechno působilo opravdově a poctivě. Závan 70.let podpořila i výborná kamera, která se při fightu či přestřelce netřepala jak vožralá kráva, ale hezky stála na místě a dělala to co má, natáčela film a ne realitu. Že film trvá 130 minut jsem zjistil až teď, lepší výsledek už film mít ani nemůže. (17.01.2013)

║Rozpočet $60miliónov║Tržby USA $80,070,736║Tržby Celosvetovo $218,340,595▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $10,118,406 //počet predaných kusov 461,292║ Tržby za predaj DVD v USA $13,626,723 //počet predaných kusov 739,847║ Tom Cruise to pekne rozbehol, opäť stavil na správnu kartu a v úlohe šikovného vyšetrovateľa mu to sedí, réžia obratná, niektoré zábery natočené veľmi sklúčujúco v rámci prežitku diváka(cez kukátko zameriavania vyhľadávajúceho potenciálne obete sa dá veru vytvoriť dosť efektné napätie), takže akcia a napätie tu idú ruka v ruke. /90%/ _druhé pozretie strhlo ešte o niečo viac, veľmi kvalitný film (25.04.2013)

Nepamatuji si film, který by byl tak moc sympatický, ale zároveň si tak zbytečně podrážel nohy. Styl devadesátkových „poctivých“ thillerů se dnes již nenosí a tak každý pokus o oživení potěší. Reacher má tu výhodu, že se i přes veškerou vážnost nebere vážně; což je tuplem obdivuhodné, vezmeme-li v potaz obsazení Cruise, který se do rolí charismatických testosteronem čpících chlapáků opravdu nehodí. Za zmínku stojí i stylová režie (a není to jen o té úvodní mlčenlivé osmiminutovce) a důraz na CGI efekty nešizené nepřepálené akční scény. Oproti tomu stojí neopodstatněná stopáž. Ne, že by tu byly zbytečné scény, ale mnoho z nich je delší než by bylo záhodno a slušelo by jim to spíše v sekci vystřižených scén na DVD/Blu ray. Poté je tu dějová předvídatelnost, která tento pojem posunuje do zcela nových sfér (a není to o tom, že od úvodní scény nepochopitelně víme, že je Barr tentokrát nevinen). Od počátku je jasné „kdo a jak“ a velmi záhy i „proč“, ale postavy k tomu dojdou až po dobře sedmdesáti minutách. A zápor největší, když si do role ukázkového arcilotra najmu (ne)herce s jedním z nejcharismatičtějších hlasů planety, tak ho nepoužiji jako křoví ve dvou scénách. Přesto spokojenost a pro případnou dvojku se snad autoři poučí z chyb. (09.04.2013)

Jsem překvapen, ale fakt mile. Místo nadupaného akčňáku jsem totiž dostal ještě lepší kriminální thriller, jehož tempomat je nastaven spíš na vyhlídkovou trasu s krásným zátiším, než na zběsilou jízdu po německé dálnici. Jako byste se svezli napříč časem do doby, v které řádili borci jako McQueen, Bronson a Eastwood. Přesto tenhle film dokáže být napínavý, zábavný a chytrý zároveň. Mlátičky a přestřelky tu samozřejmě nechybí, větší důraz se však klade na příběh. Naprosto strhující je ale pětiminutová automobilová honička, při níž místo hudby slyšíte pouze skřípění plechů, policejní sirény a burácející koně pod kapotou Cruisova Chemroletu. Pokračování bych se rozhodně nebránil. (28.05.2013)

Film, kde první dialog začne bezmála až po deseti minutách, nemůže být špatný. Nota bene představuje Jack Reacher střední filmovou třídu umístěnou mezi blockbustery a indie/art sféru, která je podobně jako střední společenská třída na vymření. Jelikož mohou drahé filmy a bohatí lidé optimalizovat své náklady, zatímco levné filmy a chudí lidé žádné náklady téměř nemají, zbývá vše na bedrech střední třídy. Ta to ale logicky sama nedává, tudíž je na odpis (aspoň to říká Jan Keller). Mimo to představuje Jack Reacher další z mnoha skvělých příspěvků na téma post-ironie, tedy nerozlišitelného kmitání mezi vážností a parodičností. Jestliže je zvykem ve filmech, zejména v těch amerických, běžně propojovat „horizontálně“ romantiku, akci, napětí či smích, tak v poslední době tohle všechno kmihá ještě „vertikální“ mezi vážností a parodičností. Jak plyne z kombinatoriky, to už nám dává slušnou dávku všemožných variací ve způsobu, jak film poskládat dohromady. Je sice fakt, že Jack Reacher je spíše seriozně míněná podívaná, která nepatří do úplně stejný sorty filmů jako Herzogův Špatnej polda nebo Hvězdná pěchota, i tak ale dost často diváka znejisťuje tím, jak z té vážnosti vybočuje. Dalo by se to říct i tak, byť poněkud elitářsky, že Jack Reacher je komedie pro chytřejší diváky a drama pro ty hloupější. (24.04.2013)