Tranz

O tomto snímku jsem nevěděl vůbec nic a pustil jsem si ho bez nějakých informací a možná díky tomu jsem byl nadšený. Danny Boyle už mnohokrát ukázal, že točit umí. Po slabším startu diváka čeká skvělý náboj se závěrem, který vyrazí dech. Příběh byl fakt perfektní, herecké výkony všech byly dobré, ale vynikal James McAvoy. Až na pár věcí se nedá co vytknout .. 8/10 = 87% (29.12.2013)

Taková polohypnóza s neskutečně mdlou první polovinou (už to ukradněte a nezdržujte!) a pár výbornými scénami (některé hypnózy, finále na parkovišti), u nichž se však obávám, že budou zapomenuty po lusknutí prstů... Trans nabízí poněkud nečekané množství násilí a nechutností (ustřelená hlava, strhávání nehtů, rozstřelený pinďour, rozkládající se mrtvola) a nahoty, ale zkrátka ani pečlivě oholené ohanbí nebo velká prsa odvážné a sexy Dawsonové nezamaskují neuspokojivý výsledek. Scenáristé totiž chtěli mít značně sofistikované vyprávění, v němž se neustále přepisují dějové linie a nabízí různé varianty příběhu, až se z toho zamotá hlava. Ovšem co z toho, když vše vyústí v tak konvenční konec. Z hypnoterapistky dělá film mocnou polobohyni, která dramaticky prohlásí, že těch 10 procent extrémně sugestibilních lidí lze přímět téměř k čemukoliv. Oh! Navíc řada dialogů vyznívá banálně (Kdo je to vlastně člověk? / On se cítí ohrožený?) a postavy se příliš rozkecávají. Těch několik vizuálně zajímavých záběrů (de facto jen svítící noční silnice) je na Boyla málo. Změněný stav vědomí doprovází lehce rozmazaná kamera a pak nezbývá než zavzpomínat na skvělý Trainspotting, v němž to režisér zvládl lépe./// Všudypřítomné iPady byly docela otravné, ale někdo tu hypnosrandu platit musel. My to chápeme, Boyle. 60-70 %. [Kino] (28.05.2013)

Danny Boyle vystihl ideální mix mezi odpočinkovou zábavou a nadsazenou překombinovaností. Sérií bezchybně fungujících hypnóz intrik a podfuků nelze brát úplně vážně, ale právě o tom to je. Trans je stylový thriller s neutuchajícím tempem a přiměřeně působivými wow momenty... Pocit podobný jako z Wanted. 8/10 (04.11.2015)

Segedínský, hovězí, houbový, fazolový, maďarský, bramborový, boyleovský. Jenže ten poslední měl pro mě docela mizerný základ. A vlastně trochu hodně překombinovaný. Aukční kurátor nejprve přijde o nehty, aby si zřejmě vzpomněl, kde ukryl vzácný obraz. Partička zlodějů pochopí, že tudy cesta nevede a vezme ho k příležitostné hypnotizérce, aby si hošan rozpomněl. Ta hned vstoupí do hry, přidá se k týmu a divák v autorsky hravém balení netuší, kdo vlastně hraje jaké housle. Nevím, jestli jsem chtěl snazší tajenku, ale vizí na hraně reality a hypnózy jsem si dosyta (ne)užil už v Nolanově Počátku nebo Scorseseho Prokletém ostrově. Motivace se rozpadají, stylizace jede na maximum, významy místy uskakují do rohu. A finále je docela prázdné. Zápletka má jednoznačný problém, že se nikdy přesně nedozvíme, co se „doopravdy“ stalo. Jo, vlastně se stalo to, že se Rosario Dawson úplně a vlastně i zbytečně svlékla!! (23.08.2013)

Přepálený start. Je tu voiceover, nespolehlivý vypravěč, atraktivní zápletka i drahé umění. Po dvaceti minutách zůstane jen náznak původní myšlenky, kterou i na Boyleho poměry překvapivě průrazný vizuál a dunivý hudební doprovod nevystřelí dostatečně vysoko. Jsem všemi deseti pro překvapivé zvraty nebo popírání klišé pomocí živoucího zápalu. Jen se tohle všechno nesmí dít na úkor divákovy účasti. (22.12.2015)