Thor: Temný svet

Natalie Portman zůstává nevyužitou holkou s hlavou v oblacích, Thor má stále dost síly na to, aby svým kladivem rozbil pár hlav a producenti pak dostatek peněz, aby si divák za tónů vydařeného hudebního doprovodu párkrát povyskočil na kanapi. Jinak nic nového pod sluncem, za takové peníze bych čekal víc, nikoli pouze pár nesmyslů, naivní zápletku, přetlak náhod a pro marveláckého nefandu tak dvě docela prozívané hodinky. A samozřejmě sebevědomé pomrknutí ke třetímu dílu. Osobitost se vytratila, nekonzistentnost zůstala, stejně tak i humor. I když i tam se zbytečně tlačí na pilu. (24.03.2014)

Papundekl vrací úder. Nejsterilnější marvelovka se dočkala chudého pokračování od televizního nudaře, který by si zasloužil okamžitě odlifrovat zpátky do bedny a tam točit leda novou verzi To je vražda, napsala. Bitvy jsou mdlé, akce vyzívaná, audiovizuál na úrovni Fraserovy Cesty do středu Země (pár šutrů ve studiu a na to přilepené hnusně digitální oblohy) a mezitím jednorozměrné postavy bez pořádných motivací nebo nahastrošení paňáci, jimž by se i v Narnii vysmáli. K tomu suverénně nejhorší 3D, jaké jsem v IMAXu kdy viděl, a výsledkem je fantasy pro desetileté kluky (a pro dívky zakoukané do Thorových bradavek), možná svižná a nákladná, ale inspirující asi jako rána kladivem do hlavy. 50% (09.11.2013)

Omalovánky s velkýma bublinama u pusy již nějakou dobu nelouskám, ale jejich rozpohybování se v zásadě nebráním. První Thor mne dokonce celkem zaujal, ale tentokrát má ten zásah kladivem přibližně stejně daleko do černého jako do mazlavě hnědého. Ono to totiž bouchalo světově a nejeden efekt měl ambici mne zářivě oslnit, ale celkově mi to žádnou velkou zábavu nepřineslo. Dokonce bych si troufl prohodit něco o zbytečném pokračování, ale závěrečná scéna mne navnadila na to, že bude hůř. Přijdeš-li Thore potřetí, tak se na tebe zase mrknu, protože bumerangových kladiv není nikdy dost, ale nedočkavost v mých očích rozhodně nehledej. (04.03.2014)

Po vizuální stránce ohromující! Dvojka mě bavila mnohem více než její předchůdkyně. Více fórků, více akce, více škrábanců na Chrisově tváři. Nicméně k dokonalosti mi k tomu chybí ještě speciální ingredience v podobě vymakanějšího scénáře. Taková, která by mě nenechala vydechnout a která by způsobila mé nadšení z filmu ještě chvíli po tom, co už dávno skončil. (17.09.2016)

Nejsem nasrán, jen jsem doufal, že tyhle porodní bolesti při tvorbě širší mytologie a výstavbě schůdků k Avengers mají v Marvelu dávno za sebou. Ale nikoliv. Pokud vás iritovalo, jak se v druhém Iron Manovi vše plácá na místě, záporák je cucaný z prstu a vše se točí okolo budování přímé trasy k ultimátní týmovce, budete u druhého Thora trpět úplně stejně. I tentokrát se totiž hraje s MacGuffinem, jehož účel leží v budoucnosti a k němuž je přimotán záporák, jehož existence na filmovém plátně je podobně matná jako asgardský celek, který musí být pro alespoň nějakou zábavu zasypán kotlem instantního a často na sílu tlačeného humoru. Taylorovi všechna čest, že přinesl reálnější feeling, odstranil papundekl a dotáhl některé linky. Chybí mu ale Branaghův kumšt (a to i v akci!), jenž v očích mnohých dokázal vysvaleného kladiváře zasadit nejen do nerdovských, ale i mainstreamových srdíček. Problém ale leží i někde jinde. Ve vedení, které se začíná nebezpečně motat v seriálovosti budovaného vesmíru a nemá dostatek odvahy, aby kromě drobných řezů učinilo byť jen jeden zásadní. Obávám se, že jestli po Avengers 3, k nimž Thor 2 pokládá první cihličky, nepřijde restart, celé to tvůrcům exploduje do ksichtu podobně jako se to Marvelu několikrát stalo v komiksech. (05.11.2013)