Hmyz

Když jsem před rokem viděl Šílení, šla mi ze Švankmajerovo specifické filmové řeči hlava kolem. Film si ale držel určitý výtvarný a řemeslný rámec, který ve mně přeci jen zanechal určitý zážitek. Hmyz se oproti tomu stal pro mě téměř nekoukatelnou záležitostí. Po řemeslné stránce chvílemi průměrná filmařina, jindy filmařina naprosto tristní (viz úplný závěr, který vypadá jako cvičení prvního ročníku nějakého strašně netalentovaného režiséra). Typických animací je minimum, co hůř, jejich použití působí zcela nahodilým a nepromyšleným dojmem a z využití záběrů "behind the scenes" jsem měl pocit, že Švankmajer prostě potřeboval natáhnout stopáž na tu hodinku a půl. Snad jsem nepochopil mnohé z toho, co chtěl režisér sdělit, nemění to ale nic na tom, že jsem v podstatě jen trpěl. 2/10 (21.02.2018)

Myslel jsem si, že na Hmyz budu pět minut nevěříčně zírat a pak ho vypnu. Ale nestalo se, vydržel jsem do konce a místy se i opravdu dobře bavil. A to jsem od Švankmajera nic jiného neviděl. Takže  úspěch. A dokonce mi přišlo, že si to i herci užili a bavilo je to. Ostatně, herecká parta se sešla dobrá (i když dámy jsem neznal a brali mě míň než pánové.) Ale s panem Lábusem bych si hned zaválel tu kuličku. (01.02.2019)

Na film jsem byl zvědavý, protože mám jeho tvůrce v oblibě, bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání. Ten scénář, forma nebo co to vlastně je, je zde tak - nenapadá mě jiné slovo než - zvláštní, že jsem si k tomu prostě cestu nenašel, celou dobu to sledoval značně nezúčastněně, místy až znuděn. Občas jsem u toho zasmál - to když z filmu sem tam probleskne starý dobrý Švankmajer - ale jako celek mě to neoslovilo, a asi jsem to nepochopil (protože mi přišlo, že Švankmajer je zde zcela suverénní a naprosto každý záběr a scéna tam má pro něj svůj smysl, což mě fascinuje, protože já to tam prostě nevidím, bohužel). A dost by mě zajímalo, co si o tom mysleli herci během natáčení, jestli to prostě brali jako práci jako každou jinou a mysleli si o tom své, nebo jestli je fakt Švankmajer přesvědčil a viděli v tom ten smysl, který tolika divákům snímku včetně mě unikl. (22.09.2018)

Při veškeré úctě k panu tvůrci - tohle opravdu ne, a ne, a to ani s tím, že je to třeba nějaká ta jeho fantazie, sny, touhy, surreálno, a já nevím, co ještě. Před udělením odpadu film zachránil (kromě několika málo scén, které mě aspoň trochu zaujaly, pobavily, nebo mě tedy minimálně nesraly) právě můj velký a neutuchající obdiv k jeho (dosavadní) tvorbě, která je prostě úžasná, originální a jedinečná; pak je tedy vskutku škoda, že ve stejném (či podobném) duchu se neubíral i Hmyz. Pardon, ale tohle je prostě úplně mimo, jako by to pana Švankmajera ani nevidělo z tryskáče. No já se na něj nezlobím, však není robot, a každý někdy chybuje. Já mám jinak u všech jeho filmů čtyři nebo pět hvězd, holt i mistr tesař se někdy utne. A nebo jsem se tentokrát utla já, že jsem se nenaladila na stejnou vlnu?? Navzdory surrealistickému leitmotivu mi vlastně všechny dosavadní Švankmajerovy filmy (ano, i kraťasy) dávají smysl, takřka vše do sebe krásně zapadá. A co ne, dává prostor fantazii tvůrce či diváků. Tady mi přišlo, že nedávalo smysl absolutně nic. Nuže, tak třeba ta naprosto protivně ječící zmalovaná koza (tím rykem by přeřvala i hukot Niagarských vodopádů), která mi vlastně asi jinak nějak extra nevadila, ale neskutečně mě iritoval ten její řev; a ano, musel tam být zas, a za dalších pět minut opět, a kdyby ji náhodou někdo třeba stále slyšel špatně, jelikož právě na druhém konci světa odpálili atomovku, tak další repete. A to její zvracení (no ano, muselo tam být se vší parádou) tomu jen dodalo grády, přesně tohle jsem potřebovala vidět. Škoda, že ji pan hlídač (nebo vrátný, či kýho výra, co to vlastně bylo za postavu) nespořádal později, mohla ještě párkrát zavřeštět (tahle to bylo jenom asi dvacetkrát). Ad hlídač - Norbert Lichý je další z důvodů, proč jsem tomu dala aspoň tu jednu hvězdičku - byl tam vážně skvělý, ale docela se mi i líbila Kamila Magálová - ti dva snad jediní hráli i působili přirozeně, a ne jak banda chovanců z ústavu pro choromyslné (Pavla Nového opravdu nepočítám, ten se tam, žel, sotva mihne). Prostřihy na natáčení to sice trochu osvěžily, ale zároveň poněkud rušily. Paradoxně se mi to na tom všem líbilo snad nejvíc. Plus to vyprávění snů. Lábus dřepící na záchodě, a následné kutálení obří hovnikoule, no týý piraňo, už jsem se bála, že tam nic takového neuvidím. Chyběl už jen mohutný gejzír z moči, pod kterým by ústřední dvojice (lhostejno, která) mohla předvést třeba pekelný hmyzí taneček, poté 358. polohu z kámásútry (to by bylo aspoň Věrné milování!), u ní si pošmáknout na pár křupavoučkých broučcích, a druhou rukou vyluštit roháček. A do profilu filmu uvést "na motivy Krásova Brundibára", dávalo by to asi stejný smysl, jak ten Čapkův Hmyz. No, a tak bych mohla v tom výčtu ještě pokračovat, ale to bych si nestihla uplácat svou věšteckou kuli pro štěstí. Jo, a Prodanka mi k tomu všemu taky moc (vůbec) neštymovala - škoda, že nebyla nějaká hudba napsána čistě pro tento film - i když po tom všem by to spíš ještě dorazila. (12.12.2023)

Tak zvaný film ve filmu, dokumentárně pojatý dialog. Bizarní groteska s bizarním humorem. Śvankmayer překračuje žánry od komedie po horor a styl včetně prvků fantaskní animace a loutkářství. Herci se mají chovat jako amatéři. Nekonečná představivost scénáře se starou ruční prací je obdivuhodná. A můj vkus se film až moc rozvolňuje. V závěru se drama zahušťuje. Režisér nechává na divákovi, jak si film vyloží a na závěr mu zmatenému řekne „Já jsem vám to říkal“. (13.09.2018)