Mawaru Penguindrum

Mawaru Penguindrum už vlastním jménem naznačuje, že se pouštíme do něčeho originálního, ať už řečeno v dobrém světle, nebo ne. Je však jen a jen na nás, co si z MP nakonec odneseme. Byla to slátanina přeplněná surrealistickými motivy, roztomilými maskoty, naivními pohádkovými prvky, které neustále "zpestřovaly" každodenní problémy hlavních postav v jejich reálném životě? A nebo je to vlastně geniálně napsaný "příběh", či spíš koláž různých lidských osudů a postojů, které nás vedou k hlubokému zamyšlení nad hodnotami lidské společnosti? Musím se přiznat, že bych po dokončení této série bez přídatné interpretace různých odborníků, měla dost smíšené pocity, a snažila se vše vysvětlit nějakou jednoduchou zápletkou z reálného života, kterou se autoři snažili vyjádřit imaginární a velmi pestrou cestou. Bez příslušných "dodatků pod čarou", bych ale viděla jen špičku ledovce, a velké množství z předávaných myšlenek by se mi "ztratilo v překladu". Rozhodně dost složitý seriál, který není pro každého, stojí však za zkoušku. Předem ale varuji, že i otřískaný otaku ho může sledovat i roky (můj případ). Z vlastní zkušenosti ale vím, že dlouhodobé sledování seriálu není vůbec na škodu oproti maratonům, které si člověk za týden ani nepamatuje. Dospívat se seriálem je zážitek sám o sobě, citelněji přiroste k srdci, a zároveň významněji rozšíří náš obzor zase o něco dál. A to byl právě případ Mawaru Penguindrum. (09.06.2022)

Tři sourozenci, holka a dva kluci, vcelku poklidně žijí společně svoje životy, pak ale zasáhne vyšší osud a holčina vážně onemocní, hochům doktor jednou řekne krutou diagnózu a totiž, že holčinu nemůžou vyléčit a že zemře, pro ty je to pochopitelně šok, snaží se vymyslet, jak by jí ve zbývajícím čase mohli udělat radost a nakonec zavítají do Zoo. Tam samozřejmě neopomenou navštívit pavilon tučňáku, poté jdou zakoupit nějaký ten suvenýr, ať holčina má aspoň nějakou vzpomínku, holčina si vybere zvláštně vypadající klobou a zatímco ho její bratr platí, ztratí se mu, pak už je slyšet jen řev, holčina najednou upadla a je mrtvá, totálně zdrcení bratři poté v nemocnici brečí u mrtvé sestry, ta se najednou zvedne a....Odtud se začne rozvíjet bizarní a přitom krásný příběh z naprosto dotaženou kresbou a hudbou. Hlavní trojka je sympatická jako málokdo letos, komediální momenty fungují, tak jak mají, prostě je to celé skvělé. Jestliže hledáte netradiční zážitek a nebojíte se občasného ztracení v ději Mawaru Penguindrum je tu přesně pro vás...a já můžu jen vřele doporučit - lepší 4* (26.09.2011)

Prozatimní lehký top minulé sezóny :-) Jsem u 16. episody a musím říci, že episoda 15. byla přelomová a osvěžující. Dostáváme se tu z mnoha témat k tématům jiným, styl animace také neuškodí, naopak prospěje ~ a to velmi kladně! Miluji sledovat tučňáky, ale i další postavy. A mysteria ne pokračuje co episodu dál, prohlubuje se, lehce vyjasňuje, ale noříme se stále více do světa ovládaného tučňáky. Či králíky? Alenko, kam nás zavedeš. A co tvé dvě nejbližší kamarádky? Nechám se překvapit. Prozatím silné :-) 85% Halleluja, nezmrvili konec. A co víc, bylo to velmi povedené, poutavé, krásné a příjemné! Jablíčko osudu, jak ty jsi sladké, však zachráníš život ženě, neboj, jablíčko spasné. Určitě anime, které bych doporučil všem, kteří jsou znuděni trpkostí školních každodenních školních lavic, zachraňování světů a nadpřirozena a mají rádi mystično, přemýšlení a zvraty. A také animaci ve stylu Sayonara Zetsubou Sensei, Kaiba atd :-) Určitě koukněte. 94% (03.11.2011)

Ikuni je ďábel. Celých 11 let si dával načas s vytvořením dalšího díla, a že z něj nakonec teda vylezlo dílo s velkým D! Už od prvního dílu je cítit, že nepůjde o žádnou konvenční romantickou komedii ze střední školy, a velmi rychlý spád dílů následujících naznačuje, že se vydáváme na dráždivě svůdné putování traumatickými vzpomínkami navenek veselých, ale uvnitř zlomených postav. Ikuhara je notorický poštěvák, který poštívá nejen otevřeně erotickým obsahem, ale i formou práce se ztvárněním niterných pocitů postav – ty jsou nejen ztvárňovány různými symboly (Freud by měl radost), ale pronikají do „vnějšího“ světa, stávají se jeho součástí a vytváří tak velmi zajímavý fikční svět, jenž diváka na jednu stranu fascinuje, na druhou stranu v něm vyvolává svou bizarností nedůvěru a neklid. Opět se nám zde objevuje práce s rituálem, ať už v podobě mnohokrát iterovaných scén, u nichž jakákoli změna dává tušit, že přichází zásadní dějový obrat, oblíbených frází jednotlivých postav nebo jazykových her (které se v překladech, bohužel, často ztrácí). Je to Ikuhara, takže i když spousta symbolů a dějových kliček vypadá na první pohled samoúčelně a divně, později se ukáže, že mají v příběhu své opodstatněné místo. Na jednu stranu musím uznat, že mi těch motivů místy připadalo až příliš mnoho na sobě, ale vzhledem k tomu, že i navzdory tomu byly na sebe naroubovány velmi šikovně, tak to jako negativum nevnímám, zvlášť když u jiných tvůrců bych za podobnou práci byl naopak rád. Nádhera, která se nevidí každý den, nenechá vás spát ještě několik dní a vryje se nesmazatelně do paměti. Nedivím se, že i takové legendy jako Hosoda se otevřeně přiznávají k fascinaci Ikuharovou představivostí. Velmi vzrušující... (14.09.2022)