Přední linie

Těžko lze někde na světě najít dvě země, které mají podobně vyhrocené vztahy jako Severní a Jižní Korea. Pro mě šlo o docela neznámou kapitolu války a film, který mi byl doporučen jedním kolegou. K mému překvapení šlo o kvalitní podívanou, poukazující na nesmyslnost války a na vše utrpení, které sebou pro všechny zúčastněné nese, navíc se tu objevila celá řada dobře zapamatovatelných momentů...75%. (16.09.2012)

Velmi naturalisticky podaný pohled na to, jak to vypadá, když už jsou kluci na dně a bojiště se mění v pole mrtvých a kde se slévají obě strany, ale už bez boje. Film, který si vyžádal obrovské množství komparsistů, kteří vytvářeli zem, po kterém ještě chodilo a bojovalo pár těch zbylých a to ke konci už zcela zbytečně. Korejci si ve skutečnosti užili té války moc. Četla jsem o třech a půl milionech mrtvých, možná na jiném místě, možná dohromady, ale je to zoufalost sama, pomyslet jen na to, že k tomu ve většině případech nemuselo vůbec dojít. Ta trochu patetická struna jim budiž odpuštěna, protože u nich je téměř samozřejmostí. (17.12.2018)

Je docela jasné, proč má korejský film poslední dekády takový vřelý ohlas. Korejci jsou totiž bravurní řemeslníci, pouští se do atraktivních témat, umí své filmy napumpovat akceptovatelnou dávkou patosu a afektovanosti a jejich tvorba na západního diváka nepůsobí vyloženě exoticky. ______ Při hodnocení Přední linie se někde uvnitř mé hlavy přetahuje nenáročný divák, který si užil pulzujících emocí a výborně nasnímané válečné vřavy s tou druhou půlkou mého diváckého já, jenž nemůže přehlédnout, že Hung Jang do svého díla zahrnul de facto 100% kliše spojených s válečným žánrem a nenabídnul vůbec nic nad to, co už do svých snímků zapracovala kvanta filmařů před ním. Při hvězdičkování na CSFD ovšem většinou dávám o něco větší váhu samotnému diváckému zážitku, než racionálnímu zhodnocení, takže nakonec zůstávám u pěkných 70%. (30.11.2012)

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

Filmařsky výborné válečné části a akce, stejně jako vyobrazení naprosté zbytečnosti. Bohužel plno patosu film shazují o příčku níže. V podstatě víte, co se s kapitánem stalo, jak bude co probíhat a jak to bude končit, už od samotného začátku a odeslání na frontu. ~ Pravda je, že něco takového o naší německé okupaci a např. následném partizánském odboji nikdo nikdy nic nenatočí, a film se může směle porovnávat s podobnými Hollywoodskými megafilmy. ~~~ PS: Celosvětovým pravidlem by mělo 100% být to, že při rozpoutání jakékoliv války obě strany povinně postřílí členy vlády nebo vládnoucího hnutí. Kdyby takové pravidlo bylo, vězte, že by se vždycky našlo mírové řešení. (04.02.2012)