Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Príbeh o americkej speváčke, ktorá očarená dekadenciou predvojnového Berlína hľadá na javisku Kit Kat klubu cestičku ku kariére filmovej hviezdy, a o jej priateľstve k dvom mužom - krajanovi, učiteľovi angličtiny a nemeckému milionárovi. Filmový tvar sa vyznačuje pôsobivým uplatnením náznaku a brilantnosťou choreografického riešenia. Film príkladne stavia do kontrapunktu dramatický dej s hudobnými a tanečnými číslami, ako aj sentimentálny príbeh s analýzou rozrastajúcej sa agresivity a fašizujúcej netolerantnosti (metafora o zlobe davu, o manipulovaní s masou). Osobitnú rovinu tvorí kabaret - veľkolepý, ironický, smutnoveselý, s fascinujúcou postavou kabaretiéra. Odcudzovací efekt umocňuje sugestívnosť výpovede, pripomínajúcej postupy magického realizmu. Všetky roviny sú precízne prepojené, zobrazujúce dobu a prostredie ako úrodné podhubie hnedého moru, a zároveň nemožnosť preraziť dogmatické konvencie. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (151)

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Muzikál z obdobia nastupujúceho nacizmu? Rozhodne originálny nápad. A keď sa má toho niekto chopiť, tak ma automaticky napadne Bob Fosse. No a rozhodne nesklamal. Pre našinca je určite pikantné sledovať hercov z Winnetoua alebo Derricka v serióznom áčkovom hollywoodskom veľkofilme. Takže teraz vieme, že život je kabaret, rovnako ako vieme z Posledného metra, že život je divadlo. A este je aj tragikomédia. To vieme zo života. ()

Murrro 

všetky recenzie používateľa

Film aj divadlo sú krivé zrkadlá spoločnosti. Nedokážu dokonale odrážať jej stav, akokoľvek by sa snažili. Muzikál Kabaret sa to nebojí priznať. Jeho výpoveď je atraktívna práve preto, že je štylizovaná a obohatená nadhľadom, na aký sa v súvislosti s touto témou ani nie tri dekády po skončení vojny odvážilo len málo filmárov. Fosse sa odvážil, obsadil božskú Lizu a... očaril ma! ()

Reklama

Slarque 

všetky recenzie používateľa

Výborný muzikál mísí dramatický příběh z Berlína v době nástupu nacismu s kabaretními hudebními čísly. Tedy žádní lidé, kteří z ničeho nic začnou zpívat a k tanci se přidá celá ulice. Parádní jsou hlavně písně – od rozdováděné Money, Money až po mrazivou Tomorrow Belongs To Me. Většinu Oscarů si to nejspíš zasloužilo. ()

kaylin 

všetky recenzie používateľa

Tohle je jeden z mála těch muzikálů, u kterých mám pocit, že je skvělá jak hudební stránka, tak i stránka příběhová, i když by přece jen ještě mohla být malinko lepší. Jsou ale krásně vyvážené a je na nich vidět, že si dal Fosse skutečně záležet, stejně jako byl neskutečný choreograf a tak trochu i maniak. Přesto mu vše skvěle sedí. ()

Djkoma 

všetky recenzie používateľa

Na první pohled muzikál plný potenciálu, který je vzhledem k historickému zasazení vcelku využit, ale hudebně ne. Pro muzikál jsou důležité dobré a správně laděné písničky, které však muzikál skoro nemá. Postavy i herci jsou dobří, například uvaděč je fascinující a Oscar pro něj byl snad ještě jasnější než pro Lizu Minnelli, která i přes anti-sexy sestřih zpívá výborně a své kvality prodává. To je však vše. V příběhu je hodně cítit snaha vnutit sex do každé druhé scény, což tam možná sedí, ale výsledek je podivný. Celkových 8 oscarů mi však přijde trochu přepálená a nadsazená záležitost, která mohla ve své době působit odvázaně (prostředí dekadentního kabaretu), ale dnes je obyčejná a bez kvalitních hudebních skladeb. Když si člověk ještě zjistí, že Kabaret získal oscary proti prvnímu dílu Kmotrovi,tak jen smutně pokyvuje...Těžko může Kabaret šahat na paty Moulin Rouge... ()

Galéria (76)

Zaujímavosti (35)

  • V roce 1995 byl Kabaret vybrán pro uchování v národním filmovém registru jako kulturně, historicky a esteticky významný snímek. V roce 2006 se umístil jako 5. na seznamu nejlepších muzikálů Amerického filmového institutu. Titulní píseň je na 18. místě v seznamu 100 nejlepších písní století. Seznam byl sestaven v roce 2004. V roce 2007 se zařadil na 63. místo v seznamu 100 nejlepších amerických filmů, také v Americkém filmovém institutu. (AngelusCZ)
  • Žena kouřící cigaretu v jedné z úvodních sekvencí z klubu je inspirována obrazem "Portrét novinářky Sylvie" Otta Dixe. (Terva)

Reklama

Reklama