All That Jazz

Výborné hudební drama o umělci, který neuměl na chvíli zastavit a musel žít naplno. Roy Schneider byl skvělý a divák mu přál, aby dovedl svoji show až do konce. Závěr byl natočen originálním způsobem a líbil se mi. Ale...záměrně jsem v úvodní větě použil označení "hudební", protože jako muzikál pro mě All That Jazz moc nefunguje. Ne snad kvůli taneční složce, choreografii, ta byla opravdu vypiplaná, ale písničky mi přišly příliš mdlé. Kromě snad závěrečné písně jsem nenašel jednu jedinou, která by mě nějak dostala a schválně píšu komentář až den od zhlédnutí a můžu nyní potvrdit, že mi žádná písnička nezůstala v paměti, což je pro tento žánr jednoduše špatně. Proto jen ty 4*, i když solidní. (28.07.2012)

Milý deníčku, tak se to přeci jen stalo, zamilovala jsem se. No jasně, nejde o neskutečně skutečného muže, tak daleko samozřejmě ještě nejsem, ale i tak, láska na první záběr. Když ono je tak těžké odolat někomu, kdo kouří cigára i ve sprše. Ptáš se, jak to všechno začalo? Měla jsem depresi z kácení deštných pralesů v Amazonii, tak jsem si vlezla do postele, přikryla se peřinou a chtěla si pobrečet u Muzikálu ze střední, omylem jsem si však pustila All That Jazz a to se mi stalo osudné. On je totiž Joe Gideon přesně můj typ, pálí jednu od druhé, bere Dexedrine, je trošku nerudnej, pije, v podstatě nechodí spát, ke svejm holkám se chová strašně a pracuje jak o život (doslova), ale hlavně má štýlo. No deníčku, jdu si to pustit znova, protože i na vztahu s imaginární postavou se musí pracovat, psali to v Cosmopolitanu, tak to bude pravda. (14.08.2014)

V roce 1979 přišly dva velké muzikály - jeden z nich u nás má masivní popularitu, druhý naopak u nás jen málokdo viděl, ale zato mnohem víc bodoval u zahraničních kritiků. Prvním jsou Vlasy Miloše Formana, druhým All That Jazz Boba Fosse, ve kterém si Roy Scheider střihl svou životní roli. Ten Roy Scheider, kterého jsem měl zafixovaného jako věčného béčkaře, a tady hraje a tančí jako o život, doslova, a je dechberoucí ho sledovat. Vlasy a All That Jazz přitom mají hodně společného - oba jsou "seventies" filmy jak ze žurnálu, dokonalé zachycení tepu doby, a oba jsou navzdory vší té rozjuchanosti trefnou reflexí stinných stránek tehdejší konvencemi svázané společnosti, a s (ne)pěkně depresivním finále. Jen Vlasy směřují od komorního příběhu k větší epičnosti, zato All That Jazz od epické fresky společnosti graduje v avantgadním zachycení podvědomí jediného komplikovaného člověka. Let the Sunshine In ve mě rezonovalo silněji než Bye Bye Life... ale ne o mnoho. 8/10 (02.07.2021)

Překvapivé je, že je to vlastně spíš nemuzikál. Zpívaných a tanečních pasáží je tam (až na závěrečnou část) vlastně pomálu a mnohdy jde jen o "zkoušená" čísla pro muzikál v preprodukci. Stejně tak nejde o příběhový film, podstatnější je tu pocitová stránka. Scheider je tady překvapivě skvělej a skutečně jde o vrchol jeho kariéry. Fosse se svým týmem předvádí skvělý cit pro střih a záběrovou skladbu. (05.08.2018)

Asi som mal az prilis velke ocakavania na tento film a to bola chyba. Cenim si tanecnu choreografiu a teda aj namahu, ktorou museli herci a tanecnici prejst, aby to vyslo v takejto ukazke, taktiez i myslienka alebo cesta do naruci smrti a to aj napriek tomu, ze si bol Joe Gideon v podani Roya Scheidera vedomy, do coho sa ruti. Aj napriek velkej snahe tvorcov, si ma nedokazal tento film ziskat, ako by som si to prial, ale aspon vdaka R. Scheiderovi som bol rad, ze som sa k tomuto filmu dostal. Film ziskal z deviatich nominacii 4 Oscary za strih, adaptovanu hudbu, vypravu a kostymy. Nominovany bol aj v hlavnych kategoriach ako najlepsi film, rezia Bob Fosse a herec v hlavnej ulohe Roy Scheider, avsak vo vsetkych troch kategoriach zvitazila v konkurencii drama KRAMER vs KRAMER, za reziu Robert Benton a za herca v hlavnej ulohe Dustin Hoffman. Za kameru v konkurencii ziskal Oscara Vittorio Storaro za APOCALYPSE NOW. (23.12.2019)