Hranaři

Takový Hrnečku vař. Co největší směsice herců v co nejkomplikovanějším příběhu. Celé je to překombinovaně nepřehledné, žádná opravdu hlavní postava tu není. A nad tím vším bdí Veký bratr, který mluví rusky a anglicky. Co tím chtěli tvůri říci? Źe je všechno zkorumpovatelné, zmanipulovatelné a všechno je odposloucháváno?! Hm, budiž, ale chtělo by to lepší kabátek... Jako film to na mne nefungovalo. Snad jen jako hraná dokumentární rekonstrukce jakési kauzy... (24.03.2013)

Být to vědomá parodie, je to o trošičku lepší než Milionář. Ale takhle ... všude jen dramatická hudba, když se nic dramatického neděje, přiškrcené hlasy, neustálá paranoia sledování a kamer, vypiplané záběry jak z reklamy na deodorant, a celé je to o ho.vnu. Nuda už po 20 minutách. Hvězdička za obstojné občasné výtvarné pojetí kamery. Scenáristicky trvá hodinu expozice, navíc neslaná nemastná a těžko uvěřitelná, protože vlastně o nic nejde, a zhruba dvacet minut zbylo na nějaký děj. Charakteristika postav v podstatě nulová, žádná z nich snad nemá ani rodiče ani příbuzné. Celé to i díky tomu působí značně prvoplánově Jinak jsem myslel, že se Tříska v Americe naučil anglicky, ale ten jeho přízvuk je skutečně úděsný. (10.05.2012)

Spíš Travaři, no ne? Musím ale uznat, že jsem nebyl nějak zásadně znechucený, to bych tvůrcům křivdil. Jen je jejich dítko jako z jiného světa. Skepse nad fungováním celého shnilého systému (bohužel) nenechala chladnou několik spasitelů, kteří „neutěšené poměry“ v srdci Evropy musí po svém okomentovat. Opravdu nechci slyšet, co potřebuji slyšet, opravdu mě nezajímá tajemství, které pánové zaručeně odhalí. Co na tom, že si tihle chlapáci aspoň trošku rozumí s kamerou? Když se člověk oprostí od rádoby investigativního pozadí, mohl by ho těšit jakýs takýs příběh. Netěší. Začne zběsilým používáním vysvětlujících titulků (nebojte, orientaci neusnadní), pokračuje řadou dějových odboček, které se tvůrcům nedaří spojit. Smysl to nedává, provokaci necítím. Do toho se motají Rusové, kteří to vše sledují přes satelit, Honza Tříska, který vše pozoruje skrze kamery se sakra důležitým výrazem a saxofonem u huby, přehrávající a slušně zfetovaný Langmajer, vyšeptalý (asi po vzoru Batmana) Dejdar nebo o rodinné drama se pokoušející Rašilov-Cibulková-Etzler-Brožová. Na druhou stranu klobouk dolů, že se u pronášení některých vět nepomočili smíchy. Sebezapření hadr. Tak či onak musím opět připomenout, že „odpadově“ mi to nesedí.. (10.06.2012)

Co o Hranařích napsat hezkého? Že panu Zelenkovi i pisálkům Klempířovi a Fialovi děkuju za to, že dialogy nejsou trapné, nebo přinejmenším tak trapné, jako v tuzemských filmech podobné "kvality" či úrovně bývají. Možná, že režisér tušil, o čem v kterou chvíli vypráví, nicméně nepřehlednost a náročnost jsou dvě odlišná slova. Za některé střihy by měly padat facky. Předpokládám, že většinu zúčastněných bavilo chvíli si hrát na mafii, nebo to alespoň (jako Jan Tříska v jakémsi PR rozhovoru) tvrdili, Hranaři jsou však prázdným filmem, který divákovi ani kinematografii nic nedal, a ten pitomý konec je jen logickým završením scenáristické bezmoci. Takže ještě jednou, díky alespoň za ty dialogy. (23.06.2012)

Pokus o české Misson: Impossible. Starší bohatýři v drahých autech, s drahým a hlavně vybraným vkusem a jakoby čistě vyhlížející kamera(intenzita světla,která divákovi dost přibližuje takovou tu snahu o americký styl). Přihlouplé ženušky v domácnosti s kabelkami od Louise Vuitona či jak se to píše a bouchačkama v podvazcích či přihlouplé společnice jakoby nic netušíc přisedají na klín "mafiána" v drahém obleku - opět od nějákého věhlasného návrhře kdesi z Francie... Abych pravdu řekla přesně tak si představuji českou politickou scénu - samozřejmě s menší snahou o honosnost či noblesu. Bohužel tihle bohatí muži od rodiny(Rašilov,Etzler...)nikdy nejsou takhle skvěle zobrazení jako dobráci a ani takoví nejsou. Psané datumy s časem a místem kde se právě postava filmu nachází a "drámo" hudba,která se záhy objeví je právě ten první moment kdy si uvědomíte, že jste v zemi, která se snaží vším napodobit věhlasnou USA. V podstatě se mi to po herecké stránce také moc nezamlouvalo, ale musím sama za sebe pochválit Jiřího Langmajera a Sašu Rašilova. Ovšem konec s kterým jsem naprosto nepočítala mě utvrdil v myšlence,která se zabývá opět ilumináty a ovšem málokdo takovému konci přisoudí nějáký jiný než právě pošetilý význam - dle mého je na tom zrnko pravdy. (09.09.2012)