Výheň

Výheň působí jako náhodně vybraná epizoda neznámého postapo seriálu. Postavy se objevují odnikud, jedou za mlhavým cílem a pokud existují nějaké širší souvislosti, tak o nich scénář mlčí. Děj dává tušit že se stalo i něco předtím a příběh má pokračování, to už ovšem bude námětem dalšího dílu. Tahle vytrženost z kontextu filmu pochopitelně škodí. Trpí jí jak vztah k postavám, tak napětí. Poslední půlhodina, sklouzávající do hixploitation, k předchozímu ději moc nepasuje. Jako kdyby byla dopsána dodatečně a obšlehnuta z nějakého gore hororu, a jen lehce zcenzurována. (05.01.2013)

Druhý film režiséra, německá produkce, velké ambice a postapokalypsa? Pro předsudečně přechytračené diváky zdánlivě nekompatibilní hodnoty, ale v konkrétním případě snímku "Hell" vše do sebe dobře zapadá. Zdejší svět je (v rámci fikce) vnitřně kauzální a tedy ne jen snůška volně poskládaných nesouvztažných, či přímo si protiřečících motivů jako v pseudo-komiksových slátaninách "The Book of Eli" či ke své smůle nedotažených titulech jako "Stake Land". Navíc nápad se světem, který se ve dne mění ve výheň utváří osobitou atmosféru i zavdává k působivé vizuální stylizaci. Na jednu stranu se lze do snímku obouvat kvůli evidentní inspiraci McCormacovou "Cestou", ale nutno ocenit důsledně naplňené odlišení vůči předobrazu. Ono odlišení spočívá v důrazu na ženskou a mateřskou stránku oproti maskulinní a otcovské. Vedle péče o dítě, přesněji řečeno mladší sestru tak do vyprávění vstupují také genderové motivy. V tomto ohledu je pak pozoruhodné, jak vyprávění prostřednictvím hrdinky ohledává maskulinitu i feminitu. Muži tak jsou vyobrazení jako pudově jednající grobiáni, v krizových situacích nepoužitelní slaboši, maminkovští mazánci bez vlastní osobnosti nebo v poslední řadě ti vzácní, kteří jsou maskulinní v tom správném a ideálním světle, tedy coby opory v případě nouze a rovnocenní partneři v ostatních okamžicích. Podobně jsou i ženy prezentované jako "dívky v nesnázích", fanaticky panovačné matky, ale také v ideální podobě jako aktivní hrdinky, které se dokáží o sebe postarat. (28.10.2012)

Nudná postapo procházka, kde se už zase většina postav chová jako paka. Jednak je to nepříliš povedená kopie víckrát viděného a jednak film disponuje nadobyčej přihlouplým závěrem. Navíc nesnáším ekologické agitky, které se samozřejmě ideálně zabývají globálním oteplováním. Pro sběratele z oboru je to určitě zajímavý film, jinak nestojí za moc. (12.10.2013)

Člověk by ani neřekl, že Němci dokáží natočit tak výborné postapokalyptické sci-fi. Výheň je spíše civilně zpracovaným snímkem a ti, kdo od něj očekávají množství brutality, "gore", násilí či ohavností všeho druhu, ať se raději poohlédnou jiným směrem. Atmosféra patřičně fungující, scénář rovněž, obsazení vcelku sympatické. Kdybych nevěděla, že se jedná o sci-fi, pomyslela bych si, že se jedná o klasický survival thriller, kde jedna skupinka dobrých lidí natrefila kdesi v lesích na "nesprávnou" skupinku jiných lidí:) A jelikož se jedná o němce (možná právě proto), je do filmu také zapracováno téma rasové nadřazenosti a zachování "čisté árijské rasy." Aneb nikdy v post-apo světě nedůvěřujte zdánlivě laskavé, dobrotivé a milé dámě, která Vám poskytne přístřeší a postará se o Vás:) (03.05.2013)

[GFF 2012, Sydney] S nováčikovským entuziazmom úsporne a predsa efektívne poriešený postapokalyptický thriller, ktorý drží pohromade kvôli priznanej schématičnosti a zdrcujúcemu tempu. Adekvátne nafiltrovaná/zužitkovaná kamera sníma úkrutný boj o prežitie, kedy žeravé slnečné lúče a ozrutný padnutý stožiar nie sú jedinými prekážkami. Veľmi uveriteľné prostredie, presvedčivé výkony protagonistov a ťaživá atmosféra plná zvieravých predtúch, jatrivých obáv-tuhej (bez)nádeje. Debut Tima Fehlbauma je čo do "topicu" už opotrebovaný materiál klasicky odsúvajúci logiku na druhú koľaj a spoliehajúci sa len na empaticky orientovanú interakciu diváci-hrdinovia. Lenže v rámci zvoleného filmového jazyka je to svojbytnosť jak remeň, teda vrátane vyššie uvedeného boduje tiež interpretačný minimalizmus a obmena (dnes už) paušálného gore za ostentatívnu neúprosnosť. Percentuálne to mám na 70 (approx.), ale keď si spomeniem ako laxne s podobným pôdorysom naložil Gareth Edwards pri "Monsters", tak "Hell" je rozhodne hoden aspoň o stupeň lepšej známky. (01.05.2012)