Taking Off

,,Všechno, co nás postihne, je zkušenost, ze které bychom si měli odnést co nejvíc." Po skvělém "Hoří, má panenko" další velká filmová palba Miloše Formana. Ryze americké téma hippies v československém šatu "nové vlny 60. let" mě narozdíl od dobových amerických diváků oslovilo. První Formanův zahraniční film se nese v podobném autentickém duchu jako český Konkurs, ale současně rozehrává zajímavý děj ze života (nejedné) americké rodiny so ztracenou dcérou uprostřed velkoměsta plného drog a zločinů. Zábavná komedie s typickým Formanovym rukopisem v americkém prostredí přerastá až do horkých absurdit při schůze sdružení s kouřením marihuany a následbá zábavu během "vznášejícich" pocitů. ,,Nepřemýšlejte, nechte se unášet. Vnímejte podněty a následujte je!"     . . .       Od začátku originální konfrontace příběhu s textami písní v podaní amatérských zpěvaček na konkursu (o lásce, snech, smutku i drogách), někdy až drobné miniaturní gagy (např. rozbití bílého vajíčka u jídelního stolku, následně na to o dva metry dál štuchnutí houlí do bílé koule na biliardovém stolku...). Pak neskutečný rozjezd v závěreční třetině, úžasně jsem se bavil hlavně nad scénou u karet se svlékáním částí odevu coby trestem za prohru. Stále kontroverzní téma, podána v slušném komediálním nadhledu překvapivě bez trápných momentů, i s kapkou dokumentárního či vzdělávacího charakteru. Jako bonus uprostřed filmu živé vystoupení Tiny Turner "Goodbye, So Long". (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour: Rok s největšími světovými režiséry) (17.05.2018)

Na tejto Formanovaj prvotine za veľkou mlákou je vidieť, že ešte len hľadal svoj štýl, pretože aspoň na mňa film pôsobil dosť nevyvážene. Konkurz na "superstar" dostal až nečakane veľký priestor, o dcére, ktorá ušla z domu sa nedozvieme takmer nič a rodičovský humbuk okolo úteku dosť neisto kráča na hrane drámy a komédie. Nájdu sa tu však i podarené momenty, najviac ma zaujala masová skúška marišky na stretnutí rodičov. Ten čo vysvetľoval "čo a ako" bol predstavený ako "pacient". Ja len dodám, že aj vyzeral ako čistý pacient. Prejsť sa dnes s takým strapatým kožuchom na hlave, to by od smiechu pukala celá ulica...60%. (04.03.2013)

První americký film Miloše Formana zcela zjevně a vědomě navazuje na režisérovy předchozí české filmy, takže by nebylo těžké jej řadit spíše ještě k filmům "nové české filmové vlny", než k dalším, později vzniklým Formanovým americkým filmům. Přesto rozhodně nelze tvrdit, že by šlo o film netknutý americkou realitou. Právě naopak. Stejně jako dokázal Forman velmi trefně glosovat českou maloměstskou společnost, dokázal totéž i s "velkoměstskou" společností americkou. Člověk jen žasne, jak rychle s v ní dokázal zorientovat a přesně ji pochopit. Nenajdeme zde ani náznak, z něhož by bylo možné soudit na pohled cizince... Sám Forman kdesi prohlásil a vehementně to prohlašoval i kameraman Ondříček, že jde o "Konkurs po americku", přesto bych si s tímhle tvrzením dovolil nesouhlasit. Jistě, výchozí body příběhu jsou v zásadě týž, ovšem to, co bylo v Konkursu pouze okrajovým dějem, stalo se v Taking Off tím nejpodstatnějším. Daleko spíše zde lze odhalit styčné body s jinými Formanovými opusy, především s Černým Petrem, do jisté míry i s Láskami jedné plavovlásky a s Hoří má panenko. Konkurs na zpěvačku zde totiž tvoří přinejlepším pouze jakýsi dekorativní rámec, rámec sice velmi zajímavý, sám o sobě i vcelku nosný, ovšem v rámci vlastního příběhu vlastně nepodstatný a postradatelný. To podstatné je zásadní generační střet, přesně ten, který tolik hýbal celou tehdejší západní společností. Generace hippies a beatniků se sice na počátku sedmdesátých už mohla zdát ideově poněkud vyprchaná, ovšem o to silnější byla v realitě běžného života. Zde už vlastně nešlo o nějakou plánovitou revoltu, ale prostě o střet dvou odlišných světů, které si při nejlepší vůli nemohou vzájemně rozumět. Přes všechny snahy o navázání kontaktů, přes všechny přednášky v klubu rodičů dětí uprchlých z domova, přes odvážné experimenty s drogami, zeje mezi rodiči a dětmi nepřekonatelná propast. Snahy ji překlenout mohou působit smířlivě, ale jejich jediným výsledkem je grotesknost. Paradoxně přitom generace rodičů vyznívá jako ta méně rozumná, chovající se zcela iracionálně a neskonale naivně. Jejich jednání zde ovšem vyznívá nejen jako nesmyslné a situaci daleko spíše komplikující než řešící, ale ještě navíc prozrazuje obecnou nefunkčnost základních modelů chování "dospělé" společnosti, velících působit navenek utěšeně a bezproblémově, problémy "odborně řešit" případně potlačovat a vždy a všude vystupovat jako ten, kdo má pravdu a disponuje jakousi vyšší autoritou... Řemeslně skvěle podaný film s excelentními hereckými výkony, skvělou kamerou, brilantně režírovaný a sestříhaný, obsahově film velmi výbušný a nutící pozorného diváka přemýšlet o nikoli nepodstatných otázkách... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, jitrnic, Tetsuo (30.06.2012)

Skvelé nápady Miloš Forman preniesol z jeho tuzemských filmov do otvorenejšieho a voľnejšieho amerického tvorcovského prostredia, kde nabrali nový smer a význam. Bohužiaľ už trošku ležérnejší a snaha ukázať spoločnosti jej pravú tvár mi viac pasovala v jeho predošlých filmoch. Samozrejme si film zachováva geniálnosť scén, kde vie dokonale zachytiť vtipnosť a zároveň trápnosť danej situácii. Herci boli výborní, ale hudba mi absolútne nesadla. 70%. (16.02.2010)

Jakožto zdejší největší filmový odborník, jsem nemohl opomenout odchod největšího českého režiséra. Jeho památku jsem snad nemohl uctít snímkem s příznačnějším názvem. Byl jsem nadšený a fascinovaný tím, jak se Milošovi podařilo přenést vtipný český humor filmů jako jsou Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko a napasovat ho na americké herce, kteří byli vybráni fenomenálním způsobem. Bránice mi opět zakmitala. Správně zvolenými hudebními skladbami mi dal pocit, že se nacházím v centru dění éry hippies. Miloš měl velkou výhodu, že byl vlastníkem humoru podobného tomu mému, tudíž jaksi nemohla nastat situace, že by vtipný někdy nebyl. Zajímavý děj, šíleně příjemná atmosféra a hromada luxusních kreativních nápadů a úžasného humoru. Co si člověk může přát víc. Odpočívejte v pokoji, mistře! Máte můj nekončící obdiv, což je ta nejcennější věc, jaké se vám mohlo v životě dostat. (18.04.2018)