Ragtime

Když se řekne, že nějaký film je o hovně, většinou to znamená něco jako o ničem. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo a tou víjimkou je "Ragtime". Je o hovně a zároveň o něčem. Zobrazuje rasistickou Ameriku počátku 20. století bez příkras a zároveň bez zbytečných emocí. O hlavní postavě se de facto mluvit nenechá, poněvadž těch předních je několik a mají přibližně stejný prostor. Ač se to někomu nezdá, Doctorowova předloha je to pravé pro Miloše Formana. Ovšem až po své první třetině. Příběh o typicky Formanovském hrdinovi (tj. osamocenému jedinci, který se vymiká z davu a svádí marný boj proti všem) začíná až ve druhé třetině. A jsem toho názoru, že první třetina knihy a první hodina filmů jsou jakoby odjinud, je zde několik dějových linií a hodně postav, jejichž osudy se po čase protnou a dají prostor silnému příběhu. První hodina připomíná stylem vyprávění spíše Felliniho či "Den kobylek", skutečný "Ragtime" začíná až, no až s tím hovnem :-). Pan Forman ji měl shrnout maximálně ve dvaceti minutách a honem se vrhnout na Walkerův příběh. Z herců bych jistě pochválil Howarda E. Rollinse Jr., jenž byl v roli černého rebela Walkera výtečný. "Ragtime" je skvělý film se silným příběhem, za který se ani pan Forman nemusí stydět (i když se jedná o jeden z jeho slabších). 100 minut by tomu slušelo mnohem víc. 80%. (10.02.2009)

Forman se složité a ryze americké látky chopil se ctí a ačkoli se výsledek nemůže rovnat s Přeletem nad kukaččím hnízdem či Amadeem z hlediska ucelené, systematické realizace tvůrčích záměrů, stále jde o atraktivně natočené dílo, v jehož společnosti dvě a půl hodiny stopáže utečou velmi příjemně a poutavě. Kéž by všechny problematičtější a nepřehlednější produkce slavných režisérů dopadaly právě takhle… Více zde. (03.03.2024)

Je škoda, že Forman věnoval tak zbytečně dlouhou dobu přepadení Morganovy knihovny (snad podlehl hollywoodskému hladu po akčních scénách), jenž je v Doctorowově knize jen krátkým závěrem příběhu Coalhouse Wolkera, a nenašel tak čas na další minimálně stejně zajímavé příběhy knihy popisující spolčensko – politický přerod americké společnosti začátku století. Objevný pro mne byl například popis amerického dělnického hnutí, osobnosti anarchistky Emmy Goldmannové, usilování o osvobození se z pout mateřských a společensko-politických eskapologa Harryho Hudiniho jako symbolu doby, přerodu židovského siluetisty a socialistického revolucionáře Tatka v podnikatele ve filmové branži (ano to je ten režisér na konci, který si začal říkat baron Askenazi). Pro popis té doby přelomu jsou tyto další příběhy knihy velmi důležité a rozhodně mnohem zajímavější než policejní manévry před knihovnou. Ač si Formana za několik jeho filmů vážím, nezbývá mi než litovat, že se tohoto námětu neujal jiný režisér. Forman si objektivní popis širšího politického kontextu té doby zřejmě bohužel, jako čerstvý emigrant ze socialistického bloku, nemohl dovolit a tak jej raději zcela (až na příběh osvobozování se z pout rasových předsudků) vynechal a komplexní, i když ragtimově rychlý, popis Doctorowovy knihy tak nemravně ochudil. (15.09.2009)

Měl jsem z toho filmu trochu obavy, a nakonec se z toho vyklubal opravdu nejslabší Formanův film, co jsem zatím viděl. Přesto jsem nakonec spokojený, někdy v půlce to vypadalo mnohem hůř. Především jsem nepochopil, proč Forman rozštěpil ten film do tolika pro děj naprosto nepodstatných dějových linek (celá situace kolem slečny Evelyn, onen Rus.....). Kdyby se příběh věnoval hlavnímu hrdinovi - černému Walkerovi a byl o hodinu oněch zbytečných kliček kratší, bylo by to na jasných pět hvězd. Věčná škoda, možná chtěl oněmi vedlejšími dějovými linkami Forman zavzpomínat na svoje první "bezdějové" filmy, ale srovnání s nimi vyznívá absolutně do ztracena, protože zatímco v těch prvních filmech ony bězdějové momenty ten film dělaly, tady ho poškozují. No ale nebudu zas tak kritizovat, ten závěrečný výstřel ve mně pořád dost vězí... (11.02.2009)

Osm nominací na Oscara je úctyhodných, Formana mám rád, ale tentokrát přivírám obě oči, abych nepřilepil pouze tří hvězdy. Legendární tvůrce tu opět spoléhá na silnou rebelující osobnost, ale moc nemyslí na potřeby diváka. Nabral si hned několik palčivých problémů doby (dobové reálie jsou výborné), která nebyla snadná, což je z plátna cítit. Jinak mu ale chybí tempo, tah na bránu, na emoce, sledujeme spletenec plný postav, kterému schází pospolitost. I při posledních Goyových přízracích na diváka dopadá pocit, že si na sebe rodák z Čáslavi naložil až příliš velké sousto, které pak nedokázal zpracovat do emočně hřejivého tvaru vhodného ke konzumaci. Lehký nadprůměr, ke kterému se už asi nikdy nevrátím!! (12.12.2012)