Ragtime

Hoci som sa v príbehu zo začiatku trocha strácal a chvíľu trvalo kým som si našiel cestu k postavám, tiež by sa tu našlo niekoľko pasáží, ktoré ma až tak neoslovili, tak postupne si ma film získal a ku koncu to už bola dychberúca jazda. Tu vlastne ani tak nešlo o príbeh samotný, ako skôr o myšlienky a odkaz v ňom ukrytý, a ten sa Formanovi podarilo divákovi predostrieť patrične pálčivo a sakra jasne. Sa ani nečudujem, že film nezískal žiadne veľké ocenenia, Američania v tej dobe asi ešte nedozreli na nejakú sebareflexiu, takže mu radšej len zatlieskali a fuj fuj... hneď pod koberec. Navyše ma podobne ako v jeho Amadeovi nadchla výprava a kostýmová tvorba, na nej som mohol oči nechať. Verne a realisticky zobraziť nejaké obdobie v histórii je celkom kumšt, a treba uznať, že Formanovi to vždy išlo veľmi dobre. Slušný nadpriemer. 80/100 (06.11.2017)

Je zřejmou skutečností, že na svého diváka tentokrát tenkrát naložil Miloš Forman až příliš. Pochopit, že zdánlivě rozvleklá a roztříštěná první třetina filmu s tzv. kolektivním hrdinou je "bílou" expozicí, která tvoří protiklad-východisko hlavní dějové linie, není snadné ani pro skutečného "zažraného" fanouška hraného filmu. Výsledný obraz tím ovšem získává a hlavní myšlenka filmu - protiklad protikladných přístupů rasistické americké demokracie té doby (je náhodou, že v dokumentárních dotáčkách je připomenut americký prezident Theodor Roosevelt, který vešel do dějin jako tvůrce tzv. diplomacie dělových člunů?) k dvěma provinilcům, jež odlišuje zejména barva pleti - vyznívá ještě pregnantněji. Název filmu se hlásí k proslulému hudebnímu stylu tehdejší Ameriky minimálně dvojznačně (slovo rag ve své mnohoznačnosti naznačuje celou škálu významů od karnevalové veselice až po nekontrolovaný výbuch emocí a hněv a v tomto rozsahu je zřejmě do češtiny nepřeložitelnou drúzou celé řady významů základních i návazných) a přesně vystihuje první zárodečné období konsumismu, v němž se našlo místo i pro rodící se afroamerickou buržoazii a střední vrstvu. Kompozice RAGTIMu ovšem není zdaleka tak černobílá, jak by příběh mohl naznačovat; starost o bezbranné černošské nemluvně, vůle americké podnikatelské rodiny skutečně a účinně pomoci, dodávají do celého příběhu potřebné vyvážení. Závěrečné scény v Morganově knihovně připomínají zase tragický o padesát let starší příběh proslulého abolicionisty Johna Browna. Mezi hereckými výkony, které se pohybují v duchu prostoru, který jim ve své režisérské představě poskytl Miloš Forman, určitě září Howard E. Rollins Jr., jehož noblesní černoch ragtimové éry vyniká silnou přesvědčivostí a současně oproštěným hereckým projevem; jsme s to uvěřit, že dokáže pojmout do své osobnosti i něhu, i tvrdohlavost, i neúprosnost, i soudnost, i kajícnost a pochyby; vesměs polohy, jež ve svém souhrnu, soustředěny do jedince, charakterizují silné osobnosti. Doctorowova literární předloha určitě tímto zfilmováním neutrpěla; spíš naopak. Souhrn charakteristik, který jsem se tu pokusil podat, naznačuje, že považovat tento Formanův film za slabší je minimálně diskutabilní; ve velké sérii jeho velkolepých, až renesančně působích filmových pláten silných příběhů i byronovských hrdinů naší doby patří totiž určitě k těm plnohodnotným. (10.05.2009)

Měl jsem z toho filmu trochu obavy, a nakonec se z toho vyklubal opravdu nejslabší Formanův film, co jsem zatím viděl. Přesto jsem nakonec spokojený, někdy v půlce to vypadalo mnohem hůř. Především jsem nepochopil, proč Forman rozštěpil ten film do tolika pro děj naprosto nepodstatných dějových linek (celá situace kolem slečny Evelyn, onen Rus.....). Kdyby se příběh věnoval hlavnímu hrdinovi - černému Walkerovi a byl o hodinu oněch zbytečných kliček kratší, bylo by to na jasných pět hvězd. Věčná škoda, možná chtěl oněmi vedlejšími dějovými linkami Forman zavzpomínat na svoje první "bezdějové" filmy, ale srovnání s nimi vyznívá absolutně do ztracena, protože zatímco v těch prvních filmech ony bězdějové momenty ten film dělaly, tady ho poškozují. No ale nebudu zas tak kritizovat, ten závěrečný výstřel ve mně pořád dost vězí... (11.02.2009)

Film, který se vylučuje z Formanovy tvorby podobně jako Goyovy přízraky, chybí zde jeho příslovečný nadhled a hlubší i chápavější zaměření na jednotlivé postavy, ty jsou trochu chladné a to hlavně kvůli epizodickému ději, který rovněž nemá v jeho ilmografii tradici. Nkěteré linie by si zasloužily více místa možná i na úkor té hlavní, jelikož sáhodlouhá scéna z Morganovy knihovny se jevila v rytmu zbytku filmu trochu těžkopádně. Avšak devizou snímku je na "přistěhovalce" až neuvěřitelně podchycená atmosféra USA přelomu staletí, jíž hodně napomáhá i Ondříček, který je však zde trochu rezervovaný. Herci jsou opět pečlivě vybraní a výborně zapadají do pietně vykresleného světa. Kdoví, nebýt zásahů studia by výsledek mohl být silnější a snad i "formanovštější" (viz chybějící linie světaznalé feministky). (10.02.2009)

Úžasný film, myslím, že jeden z Formanových úplně nejlepších. Touhu po svobodě podává z několika pohledů, zprvu zdánlivě samostatné příběhy postupně proplétá a v závěru naráz vypointuje. To vše vidíme člověka, který nebyl Američanem a toužil po podobných věcech jako jeho postavy, a tak se mohl na téma podívat trochu jinak než jak by se asi podívali jeho američtí kolegové.___P.S. Skvělá hudba Randyho Newmana. (01.12.2019)