Ragtime

Je zřejmou skutečností, že na svého diváka tentokrát tenkrát naložil Miloš Forman až příliš. Pochopit, že zdánlivě rozvleklá a roztříštěná první třetina filmu s tzv. kolektivním hrdinou je "bílou" expozicí, která tvoří protiklad-východisko hlavní dějové linie, není snadné ani pro skutečného "zažraného" fanouška hraného filmu. Výsledný obraz tím ovšem získává a hlavní myšlenka filmu - protiklad protikladných přístupů rasistické americké demokracie té doby (je náhodou, že v dokumentárních dotáčkách je připomenut americký prezident Theodor Roosevelt, který vešel do dějin jako tvůrce tzv. diplomacie dělových člunů?) k dvěma provinilcům, jež odlišuje zejména barva pleti - vyznívá ještě pregnantněji. Název filmu se hlásí k proslulému hudebnímu stylu tehdejší Ameriky minimálně dvojznačně (slovo rag ve své mnohoznačnosti naznačuje celou škálu významů od karnevalové veselice až po nekontrolovaný výbuch emocí a hněv a v tomto rozsahu je zřejmě do češtiny nepřeložitelnou drúzou celé řady významů základních i návazných) a přesně vystihuje první zárodečné období konsumismu, v němž se našlo místo i pro rodící se afroamerickou buržoazii a střední vrstvu. Kompozice RAGTIMu ovšem není zdaleka tak černobílá, jak by příběh mohl naznačovat; starost o bezbranné černošské nemluvně, vůle americké podnikatelské rodiny skutečně a účinně pomoci, dodávají do celého příběhu potřebné vyvážení. Závěrečné scény v Morganově knihovně připomínají zase tragický o padesát let starší příběh proslulého abolicionisty Johna Browna. Mezi hereckými výkony, které se pohybují v duchu prostoru, který jim ve své režisérské představě poskytl Miloš Forman, určitě září Howard E. Rollins Jr., jehož noblesní černoch ragtimové éry vyniká silnou přesvědčivostí a současně oproštěným hereckým projevem; jsme s to uvěřit, že dokáže pojmout do své osobnosti i něhu, i tvrdohlavost, i neúprosnost, i soudnost, i kajícnost a pochyby; vesměs polohy, jež ve svém souhrnu, soustředěny do jedince, charakterizují silné osobnosti. Doctorowova literární předloha určitě tímto zfilmováním neutrpěla; spíš naopak. Souhrn charakteristik, který jsem se tu pokusil podat, naznačuje, že považovat tento Formanův film za slabší je minimálně diskutabilní; ve velké sérii jeho velkolepých, až renesančně působích filmových pláten silných příběhů i byronovských hrdinů naší doby patří totiž určitě k těm plnohodnotným. (10.05.2009)

Úžasný film, myslím, že jeden z Formanových úplně nejlepších. Touhu po svobodě podává z několika pohledů, zprvu zdánlivě samostatné příběhy postupně proplétá a v závěru naráz vypointuje. To vše vidíme člověka, který nebyl Američanem a toužil po podobných věcech jako jeho postavy, a tak se mohl na téma podívat trochu jinak než jak by se asi podívali jeho američtí kolegové.___P.S. Skvělá hudba Randyho Newmana. (01.12.2019)

Škoda, že postavu Thawa nehrál původně zamýšlený Jack Nicholson. Ještě větší škoda však je, že nikdy neuvidíme žádnou režisérskou verzi, do níž by bylo vráceno 20 minut natočené, ale na poslední chvíli vystřižené vedlejší linie s postavou Emmy Goldmanové. Rád bych v tomhle pečlivě rekonstruovaném světě strávil víc času, viděl víc z přeměny pouličního "siluetáře" Tateka ve filmového režiséra, ale chápu, proč se Forman zaměřil především na příběh Walkera- tohle je jeho téma a výkon Jamese Cagneyho coby policejního inspektora je výtečný. (04.12.2013)

Silné téma, které si vybral Miloš FORMAN. Velmi jej obdivuji, přestože emigroval po r.1968 do Ameriky, nemusel se pouštět na tak "tenký led" jakým je rasismus. Ale chci tím říci, že to zvládl podle románu Doctorowa na jedničku. Strašně mi jako osoba lezla na nervy ve filmu Elizabeth McGovern, ale uznávám, že roli pitomé naivky zahrála tak výborně, že jsem chvílemi zapoměla, že je to film. Trochu mě zklamal ten fakt, že tam bylo málo hudby. Podle názvu jsem si to představovala něco jako polohudební film, muziku, kterou předvedou geniálně černoši. Závěr filmu mi opět napověděl, že ten, kdo nedodržel dané slovo - byl, bohužel, běloch (policejní prezident). (14.02.2009)

Veľmi rád pozerám filmové adaptácie bezprostredne po dočítaní pôvodnej knižnej podoby. Väčšinou je z toho ale nemilé prekvapenie. Nevravím, že je ľahké obsiahle literárne dielo vtesnať do neporovnateľne menšieho priestoru, ktorý má film. Ťažko ale znášam, keď je niečo podstatné z knihy vynechané úplne, alebo zmenené (pravdepodobne) z komerčných dôvodov. Ragtime sa mi spočiatku zdal dokonalý, atmosféra bola zhruba rovnaká ako tá Doctorowova plus obohatená Formanovým famóznym rukopisom. Na filmových spracovaniach prečítaných románov je tiež zaujímavé po prvýkrát vidieť konkrétnu podobu všetkých hrdinov, ktorých sme si dovtedy iba predstavovali. V tomto prípade som bol s castingom celkom spokojný. Hlavne s obsadením Elizabeth McGovern, ktorá po Once Upon a Time in America vo mne už automaticky evokuje éterickú bytosť z drsného prostredia starej Ameriky. Po tomto zážitku som sa do nej ale "zamiloval". Bola neskutočne rozkošná a ja som z nej nemohol spustiť oči (a nie len v scéne, kde bola nahá). Späť ale k filmu. Ako dej začal gradovať, všetko sa dialo príliš rýchlo, aby to zanechalo očakávaný dojem. Udalosti boli opomenuté alebo zmenené. Ako výnimku však spomeniem rozhovor Booker T. Washingtona a Coalhousa Walkera Jr., ktorý bol ešte o niečo pôsobivejší ako v knihe. Záver to ale pokazil svojou skratkovitosťou a slabým dôrazom na jednotlivých hrdinov. (02.09.2012)