Miestnosť samovrahov

Od tohto filmu som nevedel, čo mám očakávať, ale už len celý názov filmu prezrádzal, že toto nebude len taký obyčajný film. Téma samovražda má veľký potenciál, a myslím si, že Sala samobójców ho dobre využila. Aj keď toto nie je práve môj šálok kávy, napriek tomu som si film užíval. Páčil sa mi najmä prechod z reálneho, do virtuálneho života. Toto sa naozaj Poliakom podarilo. Váhal som, či dám 4 alebo 5, ale nakoniec som sa rozhodol pre 5. Nieje tu nič veľké, čo by sa dalo vytknúť... :) (19.06.2011)

film funguje výborně, jen části ve hře dost drhnou, rozhodně nevypadají dostatečně věrohodně... Čtu tu komentáře o Emo subkultuře, o tom jak je to urážlivé a blablabla... Asi sme koukali na úplně jinej film, protože já viděl snímek o mladym klukovi v depresích, to bylo to hlavní, veškeré věci ostatní jsou poddružný a považovat tenhle film za anti-emo je blbost. A tvrzení, že homosexualita je psychická porucha nikde ve filmu byť jen náznakem nezazněla. JFL mi připomíná feministku, které každé podržení dveří ženě připadá jako sexuální obtěžování (15.12.2012)

Anti-emo pamflet přetažený do tradicionalistického (polského) hávu vyhrocené moralitky o špatných rodičích a ještě horším synovi, která vlastně říká, že homosexualita je psychická porucha dostavující se v pubertě a lze jí léčit dobrým rodinným zázemím, Naopak když idylka u domácího krbu chybí, vede to k sebevražedným sklonům. Exploatačně pojaté postavy (rodiče jsou charakterizováni zálety, rochněním se v penězích, snobskostí a zaměstnáním nelegální pracovní síly), nerealisticky schematické chování (závěr s holkou s růžovými vlasy) a fantaskně přepjatá imaginace internetových diskusních fór jako něco na pomezí Second Life a Final Fantasy jsou jen některé z řady prvoplánově efektních prostředků, které se zde používají ve službě apelativní funkce. "Místnost sebevrahů" ve výsledku nejvíce zaujme tím, že podvratně využívá prostředky a estetiku emo subkultury pro vyprávění, které emo démonizuje jako zpovykané, sexuálně nejisté spratky. (27.06.2011)

Nemám tušení jestli to mělo působit kontroverzně, realisticky, moderně a cool, nebo jestli to mělo být šokující odhalení. Na psychologický film je to moc prázdné, na kontroverzní počin moc málo originální a na film o dnešních teenagerech a jejich problémech moc umělé a svým způsobem ploché. Čisté elegantní "high luxury" prostředí, šedý filtr na kameře, kontrasty černé a bílé téměř všude a dobře vyhlížející herci tomu dávají prazvláštní atmosféru, nebudu popírat že po vizuální stránce a nakonec celé audiovizuální stránce tomu nemám co vytknout. Úvodní scéna v divadle byla podle mě jedna z vůbec nejpovedenějších a o to víc mě zklamalo, že se z toho nestalo nic kloudného. Ze začátku jsem byla hodně nadšená a hodně zvědavá, ale po celkem krátké době (na to že film trvá skoro dvě hodiny) se děj zpomaluje a postupně dalo by se říci téměř zastavuje. Divák se poté začíná ocitat v jakési animované hektické ale prázdné show prolínané mnohými "psycho- klišé" výjevy. Nebudu vše házet do jednoho pytle a řeknu, že tam několik světlých momentů bylo, ale ne zas tolik, aby mě to udrželo od nudy. Co se týče konce samotného, nebyl tak špatný jako 15 minut které mu předcházely, to je asi tak vše co bych o tom mohla říct. Abych to nějak shrnula- koukalo se na to hezky, ale ten obsah byl převážně bídný, což je škoda protože námět by měl obrovský potenciál a s tímhle audiovizuálním zpracováním to mohla být opravdu pecka,,,ale tak co se dá dělat. (18.04.2014)

Jakub Gierszal má talent, a pan režisér ještě navíc i odvahu. A to je asi tak to nejpozitivnější co se dá o Místnosti sebevrahů říct. Film je výborně technicky zvládnutý, slušně zahraný, a vysoce ambiciózní. Všechno ostatní je na pár facek. Cílem bylo natočit výpověď o emo kultuře, a film propaguje názor že emo je především nevychovaným a rozmazleným spratkem, sugerující ostatním iluzi o své výjimečnosti, ale ve skutečnosti jeho rozhodnutí o bezvýchodnosti vlastní situace není nic jiného než dobrovolná rezignace na odpovědnost a povinnosti spojené s dospělostí. Snímek není žádná sonda do nitra ztraceného člověka, nýbrž drsná demýtizace skleníkového světa adolescentů. dOm!n!K je sympaťák k pohledání, stačilo pár minut a měl jsem chuť zavřít ho do temné místnosti se čtyřmi holými stěnami a s břitvou, a pustit mu nekonečnou smyčku Szomorú vasárnap. Jeho rodiče jsou pro změnu stroje na peníze které tráví výchovou minimum času, ale alespoň mají snahu odčinit své chyby, ať už skutečné, nebo domnělé. K realitě má snímek daleko, a i když se o ni snaží vyznívá spíš jako hyperbola. Nevím jestli to byl záměr, nicméně díky tomu nefunguje ani v jedné ze dvou rovin v jakých by nejspíš měl fungovat. Čili ani jako psychologické drama, ani jako buřičský plivanec do tváře polské společnosti. (25.01.2012)