Sluneční hodiny

Docela zábavný mockument, který trpí přehnanou popíkovostí a líbivostí. Není tak ostrý jak by mohl být, často je humor příliš přímočarý, postavy jsou možná až moc přehnané karikatury, humor pornoprůmyslu působí až příliš okatě a vulgárně... A film je delší než by musel být... Každopádně v rámci festivalové tvorby to je film, který určitě uspokojí diváky, kteří nejezdí na festival za filmy. :) (11.07.2011)

Opravdová lahůdka pro milovníky nekorektního humoru. Příběh konkurzu na nového člena maňáskového divadla pod vedením bývalé pornomodelky a objevitele dvojité penetrace staví na podobném druhu humoru jako např. Four Lions. Sunflower Hour mi přijdou o chloupek lepší, humor zde funguje jak v rovině slovní komiky, tak i ve výstavbě příběhu. Před pádem na úroveň zlomyslného pošklebování zachraňuje film fakt, že jsou nám výstřední postavy v závěru představeny jako zranitelné lidské bytosti. (19.06.2011)

Čtyři mladí lidé, nesmíření s tím, kdo jsou a s tím, jak je přijímá okolí. Homosexuál, který se ze strachu z otce rozhodne raději 'hlásat' všude do světa o zvrhlosti homosexuality. V mládí šikanovaná Oliva, jež se svou nenávist k celému světu rozhodla dát najevo, co jen to půjde. Shamus, vyrovnávající se s odchodem otce jakýmsi přenesením vlastní osobnosti do malé loutky, s níž tvoří doslova nerozlučitelnou dvojici. A David, kterého šikanuje celá rodina včetně rodičů. Ti jsou za hodně zajímavých okolností pozváni na soutěž dětského pořadu. Ten organizuje režisér porno snímků s manželkou, jejichž vztah by potřeboval schopného psychologa zcela určitě... Ano, mohl by to být geniální námět na hraný dokument! V rukou Aarona Houstona se ovšem jakýkoliv pokus o zajímavější propojení příběhů absolutně ztrácí, většina nápadů zapadá a celý příběh jaksi neurčitě plyne... Pár vtipných momentů si divák sice užije, po odchodu ze sálu v něm však nezůstává vůbec nic... (19.06.2011)

Tragikomedie po kanadsku. Pseudo-dokument utahující si z homosexuality, křesťanství, šikany, schozofrenie a dalších "odchylek" od většinové společnosti. Vyhrocené, ale zároveň takovým zvláštním způsobem uvěřitelné, že nebýt několika skutečně divných scén a závěrečných titulků, uvažuju doteď, zda se to skutečně vše stalo. Věřím, že pro mnohé bude tento film už někde za hranicí vkusu, ale má zkažená duše si ho užívala, a i přes lítost, kterou jsem k některým postavám cítila, mi přišel velmi vtipný. (A to mnohem více než Borat, ke kterému jistě budou Sunflower Hour někteří přirovnávat.) (20.06.2011)

I tak může vypadat pomsta manželky... Před očima se nám rozvíjí příběh čtyř lidí, kteří mají určitou úchylku/fóbii a kteří se setkávají při velmi nepravděpodobné příležitosti. Pojetí dokumentu velice dobře daný námět rozpracovává a člověk si po skončení filmu říká - je to skutečnost nebo mystifikace? Temné stránky jednotlivých postav krásně kontrastují s použitými barvami, a přestože je vám některých líto, neubráníte se výbuchům smíchu... Rozhodně to není film, při kterém vypnete mozek a krásně si odpočinete, ale zároveň to není žádné psychologické drama, které by vás vymačkalo jako citrón. (18.06.2011)