Sluneční hodiny

Čtyři mladí lidé, nesmíření s tím, kdo jsou a s tím, jak je přijímá okolí. Homosexuál, který se ze strachu z otce rozhodne raději 'hlásat' všude do světa o zvrhlosti homosexuality. V mládí šikanovaná Oliva, jež se svou nenávist k celému světu rozhodla dát najevo, co jen to půjde. Shamus, vyrovnávající se s odchodem otce jakýmsi přenesením vlastní osobnosti do malé loutky, s níž tvoří doslova nerozlučitelnou dvojici. A David, kterého šikanuje celá rodina včetně rodičů. Ti jsou za hodně zajímavých okolností pozváni na soutěž dětského pořadu. Ten organizuje režisér porno snímků s manželkou, jejichž vztah by potřeboval schopného psychologa zcela určitě... Ano, mohl by to být geniální námět na hraný dokument! V rukou Aarona Houstona se ovšem jakýkoliv pokus o zajímavější propojení příběhů absolutně ztrácí, většina nápadů zapadá a celý příběh jaksi neurčitě plyne... Pár vtipných momentů si divák sice užije, po odchodu ze sálu v něm však nezůstává vůbec nic... (19.06.2011)

Pokud vám nevadí slovní a vizuální porno-vtipy na téma teplé vody v dřezu, penetrace a neustálé opakování slova „faggot“, jste na správné adrese. Jinými slovy, koho neodradí úvodní rozhovor s fiktivním zakladatelem dětského pořadu Sunflower Hour, ten má možnost užít si falešný dokument až do konce. _Nespornou výhodou prvotiny Aarona Houstona zůstává, že i přes obhroublý humor nezůstává jen u něj. S pomocí dokumentární kamery předvádí paletu ztřeštěných a doslova úchylných a excentricky přemrštěných postav, které mají naoko jediný cíl: stát se loutkařem. Druhým (pro ně neznámým) cílem je pochopit sám sebe a pohnout se v životě dál. _Představitelé zkonstruovaného dokumentu jsou totiž všichni tak trochu mimo. Nebo hodně mimo, podle toho, jak moc šílené lidi znáte. Jejich charaktery jsou naskicované do obřích rozměrů a jsou právě oním spouštěčem vtipu a zároveň lehkého doteku hrůzy a zděšení. K žádné z postav (snad vyjma Davida) byste se nechtěli dostat moc blízko. Na to Aaron kašle. Detaily tváří vás k nim přibližují až nepříjemně blízko, skoro jako byste narušovali osobní prostor postav na plátně a ony zase váš. Správný dokument zachycuje emoce – i Sunflower Hour vám je naservíruje a bonusově emoce přesvědčivé. Jediná postava nemá tendenci vypadnout z role, čímž film získává na realističnosti a plastičnosti. Příjemně překvapili především Leslie a Satanáška. Konečně se někdo přiblížil reálnému zobrazení vnímání (a zastoupení) subkultury goth patnáctiletou dívkou. Její postava není zoufale trapná a nenutí vás mlátit hlavou o sedačku. Nevstoupí do příběhu jen proto, aby tam byla (což tvůrci tak často a rádi dělají) a nechová se, jako by tvůrci nikdy neměli co dočinění s puberťáky, kteří objevili „temný svět“. Lehkým zklamáním je příběh irského fanatika – přes veškerou snahu se jeho postava jeví nejplošeji._Tragikomické panoptikum plné bizarních postav nakonec ladně přechází ve výpověď čtyř životních osudů lidí zasažených jedinou událostí. A jak to tak u tragikomedií bývá, (většina) životních příběhů končí pozitivně. Nebo alespoň z větší míry pozitivně. Nakonec jediný, kdo dojde újmy, je Seamus. Nic proti, Seamusi, ale nemrzelo mě to, Jerry už mi pěkně brnkal na nervy. (19.06.2011)

I tak může vypadat pomsta manželky... Před očima se nám rozvíjí příběh čtyř lidí, kteří mají určitou úchylku/fóbii a kteří se setkávají při velmi nepravděpodobné příležitosti. Pojetí dokumentu velice dobře daný námět rozpracovává a člověk si po skončení filmu říká - je to skutečnost nebo mystifikace? Temné stránky jednotlivých postav krásně kontrastují s použitými barvami, a přestože je vám některých líto, neubráníte se výbuchům smíchu... Rozhodně to není film, při kterém vypnete mozek a krásně si odpočinete, ale zároveň to není žádné psychologické drama, které by vás vymačkalo jako citrón. (18.06.2011)

Docela zábavný mockument, který trpí přehnanou popíkovostí a líbivostí. Není tak ostrý jak by mohl být, často je humor příliš přímočarý, postavy jsou možná až moc přehnané karikatury, humor pornoprůmyslu působí až příliš okatě a vulgárně... A film je delší než by musel být... Každopádně v rámci festivalové tvorby to je film, který určitě uspokojí diváky, kteří nejezdí na festival za filmy. :) (11.07.2011)

Vzhledem k tomu,ze tenhle cernej humor bez skrupuli miluju,tleskal jsem pri svetove premiere na IFFKV panu debutujicimu reziserovi vestoje... humor jak z jointa potazenej,navazejici se do nabozenstvi, homosexuality, jinakosti a pak jeste par dalsich tematek.. + skvelej casting a fajn dokumentarni forma snimku z toho pro mne delaji nej comedy letosnich Varu (06.07.2011)