Kids

Clarkov pokus o akési autentické vyobrazenie americkej problémovej mládeže 90. rokov má v mnohých smeroch čo povedať. Páčilo sa mi hlavne vyobrazenie bezútešnej atmosféry detskej drogovej skate kultúry tých čias. Film vlastne nemá ani poriadny dej, asi jedinú výraznú dejovú linku tvorí len hrozba AIDS u hlavnej hrdinky (mimochodom najlepší herecký výkon). Inak je to len o sexovaní, drogovaní a povaľovaní. Zaujímavou otázkou zostáva aj s tým spojená miera rozsahu takýchto "detských flákačov". S tým samozrejme ale súvisí aj hlbší ponor do sveta rodinného sociálneho zázemia takýchto detí, ktorý žiaľ vo filme úplne absentoval. Vlastne až na pár nepodstatných postavičiek tu vystupovali len detskí herci. Bez poznania sociologického zázemia je však problém riešený len neúplne a aj s omnoho menším emotívnym nábojom. Jednoducho pozerať sa celý čas len na detských darebáčikov a ich drogovo-sexuálne výstrelky ma po čase začalo trochu nudiť. Na druhú stranu, zo začiatku ma to trochu šokovalo, uznávam. Vzhľadom na autencitu bolo preto obsadenie nehercov výborným ťahom. Snáď len s malou výhradou k hlavnej chlapčenskej postave odblaňovača, chalan mi ako neodolateľný zvodca panien nepripadal dôveryhodne. V reálnom živote by od dievčat dostal skôr viac prázdnych košov ako ich venčekov, skrátka žiadna charizma. Celkovo snímok hodnotím ako silný priemer na hranici nadpriemernosti, myslím však, že sa z toho dalo vytrieskať aj viac. Našliapnuté k tomu bolo veľmi dobre. 69/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (22.10.2015)

Jeden z mála filmů, který opravdu poměrně autenticky zobrazuje dnešní mládež (nebo aspoň mládež nižších vrstev). Bylo mi sympatické, že 15-17letí kluci hrají opravdu herci, kteří na ten věk vypadají. V ostatních filmech, je většinou hrají o x let starší herci. Jenom pár sén bylo trochu přehnaných a paradoxně ubíraly na autentičnosti (sex s holkou která spí a nezbudí se, totální zmlácení skejťáka). (30.01.2008)

Vzpomínám si, jak jsme kdysi na gymplu byli na tomto filmu jako na povinném školním představení, a celá třída včetně mě měla z tohoto filmu ohromnou prdel (což jistě neměli pedagogové v úmyslu). A když jsem ho nedávno viděl znova, bavil jsem se snad ještě víc. Tudíž se domnívám, že údajný osvětový význam tohoto díla je poněkud diskutabilní. Ale jako sonda do života newyorské mládeže z nižších sociálních vrstev je to, pokud mohu soudit, docela věrohodné, občas sice trochu přehnané, ale ještě ne tolik jako Ken Park. (28.07.2004)

Píčovina. Pamatuji si, jak jsem kdysi viděl obal od tohohle filmu ve videopůjčovně a vždycky mě lákal ten nápis na něm : Vaše děti nesmí tenhle film vidět! Což o to ono by to potenciál na lehce šokující a provokativní dílko mělo, ale já v tom nevidím nic než dementní nesnesitelně nudnou story o AIDSákovi kterej odpaňuje třináctky ve stylu ošustit a opustit, ale aspoň jim nechá něco na památku, aby na něj fakt do konce života (ten přijde brzy) nezapoměli. odpusťte mi můj cynismus, ale mě to fakt nic nedalo kromě 90 minut brutální nudy.15% (16.07.2015)

Ač rok je to mnohý, vidím to jako dnes. Své spolužáky z gymplu, kteří byli ze zprávy, že se jde se školou do kina, otrávení už předem v tušení, že se nám opět poštěstí zhlédnout veledílo. A sebe, jak je utěšuju : "Berte to z tý lepší stránky, vždyť se ulejem, ne?" Když šly závěrečné titulky, většina lidí seděla v konsternovaném tichu, někteří se nahlas smáli a někteří (včetně pedagogů) spali. Jen já jsem seděla a usedavě vzlykala: "A kvůli tomuhle jsem přišla o chemii a němčinu, búúúúúúúú..." (07.07.2007)