Réžia:
Martin MarečekScenár:
Martin MarečekKamera:
Jiří MálekHrajú:
Tomáš TožičkaObsahy(1)
Milan a Tomáš, dva čeští rozvojoví experti, se naposledy vracejí do odlehlé zambijské osady Masuku, kde před čtyřmi lety elektrifikovali areál školy a nemocnice. Postupně zjišťují, proč některé části systému nefungují, a snaží se vše během hektických dnů i černočerných nocí opravit a finálně předat. Zažívají zkraty všeho druhu, míjení a prolínání různých světů, ale i oslavné rituály vděčnosti. Pod sluncem tma vtipně a naprosto otevřeně sleduje úskalí rozvojové pomoci. Je příběhem pokusu předání evropské technologie a odpovědnosti, ale i „zlatých českých ručiček“, které si dokáží poradit i uprostřed Afriky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (50)
Martin Mareček upustil "ich formu" a nenápadně se přesunul za kameru. Zatímco v Auto*matu byl hlavní postavou, aniž by však svým egem převálcoval film samotný, tak tentokrát se v záběru mihne jen jedinkrát, a to očividně omylem. To na samotném sdělení neubírá, ale naopak Mareček nechává volné pole pro dvojici českých elektroinstalatérů. Pod sluncem tma tak není dokumentem o Africe, ale o Evropanech v ní. Konfrontuje myšlení diváků s africkými reáliemi přičemž potutelně ukazuje nepopulární přístupy k rozvojovému aktivismu. To, co na Marečkovi obdivuju, je naprosto pokora ke svému tématu, kterému pokaždé přizpůsobí i svůj dokumentární styl. ()
To sinp: Martin Mareček v Africe, tentokráte jenom za kamerou. Dokumentarista si nevybírá nijak komplikované téma, naopak jeho sdělení je nadmíru jasné. K velké srozumitelnosti přispívá i fakt, že dokumentuje pouze závěrečnou cestu dvou českých "elektrikářů" a ne celý proces. Skrze jejich příběh nepřicházíme na mnoho nových myšlenek, spíše nás tvůrce utvrzuje v tom, co jsme již nějaký ten pátek tušili. Dodávat do zemí třetího světa nové technologie bez toho, aniž by tamní společnost byla na tyto změny připravena, nemá smysl. Plusové body tedy především za velmi srozumitelné podání a velmi kvalitní obrazové zpracování. Před tím, než úplně zavrhneme pomoc rozvojovým zemím, zbývá už jen podívat se, zda se s podobným osudem setkávají i další projekty v zemích třetího světa... ()
Neviem, či to pán Mareček myslel vážne, keď po premietnutí tohto dokumentu povedal, že mu dvaja hlavní hrdinovia – elektrikári prišli zaujímaví. Možno mal na mysli to zapravené tričko v kraťasoch toho mladšieho z dvojice. Alebo jeho neustále frflanie, nadávanie a sťažovanie sa na celý svet? A ten druhý – starší – bol pre zmenu úplne nevýrazný. Ono to celé bolo prednostne zamerané na technické veci súvisiace so systémom slúžiacim na premieňanie slnečných lúčov na elektrinu. No zároveň sa to snažilo vyzerať aj ako akási kultúrna výpoveď, no na to tento dokument skrátka nemal kapacitu. Myslím si, že sa mal zamerať buď viac na technickú stránku veci, teda jasne a zrozumiteľne divákom objasniť, ako systém fungoval a ako ho Zambijčania pokazili, alebo sa pozrieť na africký spôsob organizácie vecí, teda na ich „mentalitu“. Oboje však bolo vykonané polovičato a mne osobne tento dokument takmer nič nedal. ()
Když nám ve škole oznámili, že půjdeme na dokument o Africe, chytala jsem se za čelo. (Nenávidím dokumenty!) Natočit dokument o českých elektrikářích v Africe chtělo rozhodně hodně odvahy, ovšem kromě vtipných a především sprostých poznámek pana Tomáše na tom nebylo nic moc zajímavého. Jenom tam jezdili a opravovali solární systém, pak koupili součátky a zase opravovali. Jediné co jsem si díky tomu uvědomila bylo, že Afričané zbytečně plýtvají podporu od našeho státu (kdo viděl pochopí - mám na mysli zástupce ředitele) Bylo to lepší než vyučování, ale trošku mě to zklamalo. A když přišlo na následnou diskuzi, pan Tomáš nebyl tak vtipný jako na plátně. ()
Dokument má bezpochyby jakési sdělení a myšlenku. Ta je však z pouhého sledování poněkud obtížnější na pochopení. Pakliže by si člověk nepřečetl popis přímo k tomuto dokumentu, byl by hozen jako neplavec do širého oceánu. Dokumentu chybí určitá narace. Vypravěč by tu bodl jako sůl. Alespoň jakési krátké textové informace, či úvody, které by mnohé předem objasnili. Avšak nic. Problém jsem měl i u ozvučení. Jak v televizi, tak i při pokusu sledovat na internetu. Hudební podkres by tu bodl téže, avšak nemyslím si, že by byl čímsi naprosto nezbytným. Také mi tu chybělo jakési srovnání, či snímky toho, jak to v dané škole vypadalo předtím – alespoň z fotek. Cílená a finální podoba po rekonstrukci však na tom téže nebyla o moc lépe, neboť se zachytilo jen pramálo. Tyto informace jsou přitom pro onen dokument klíčové, neboť o to v něm přeci šlo. Ač byly zachyceny podmínky, ale i určité pasáže oprav, pro výsledný dojem to bylo poněkud málo. Divák si sice obrázek o daném prostředí udělá, avšak tím to končí. Hádám, že dokument samotný asi vznikal jako vedlejší produkt a jako cosi nízkonákladového. Nicméně i za málo peněz se dá natočit mnohem a mnohem více (a především i daleko lépe). Takhle za 3 hvězdičky. ()
Galéria (2)
Fotka © MFF Karlovy Vary 2011
Zaujímavosti (4)
- Jde o první český film natočený fotoaparátem. [Zdroj: deník Metro] (hippyman)
- Film získal cenu České filmové kritiky pro nejlepší dokumentární film roku 2011 (Terva)
- Film získal roku 2012 cenu Asociace českých filmových klubů na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší dokumentární film. (JoranProvenzano)
Reklama