Prelet nad kukučím hniezdom

S tématem jsem hodně bojovala. Je to jeden z dalších filmů, kde vnímám jasné poselství, ale zřejmě není adresované tak docela pro mě. Nedokázala jsem se ztotožnit s nikým ze zúčastněných, s hlavním hrdinou už vůbec ne. Toto ryze americké téma pro mou osobnu postarádalo, co by ho převyšovalo. Uznávaný film, který mě neoslovil. (08.07.2014)

Ja viem, urcite si proti sebe postvem vela ludi, ale nemozem dat inac. Videla som koooooopec lepsich filmov, ale musim uznat, ze to bolo majstrovske dielo. Ale bohuzial nie pre mna. Ja som sa nudila a z celeho filmu ma bavila dohromady asi pol hodinka. Mozete ma nazvat neznalcom, ignorantom, ale ja hodnotim filmy na zaklade pocitov, ktore pri nich mam. A tento vo mne nevzbudil ziadne. Smiech, slzy, euforiu, NIC. Nechal ma chladnou ako cencul. (22.08.2009)

Nevýslovný herecký i režijní koncert, založený na výtečné předloze a skvělém scénáři. Těžko říci, komu nejvíce "připsat" sugestivnost Přeletu, zda hereckému ansámblu, který za zdmi světa "nenormality" strávil několik týdnů, aby nasál a absorboval tamější kolorit (a podařilo se mu to dokonale), nebo Miloši Formanovi, jehož citlivá a vpodstatě nenápadná, avšak dokonale natempovaná, režie dodává filmu nádech tichého, podprahového dramatu, které své největší intenzity dosahuje ve scénách skupinové terapie... Nejadekvátnější závěr zřejmě bude, že Přelet nad kukaččím hnízdem je dokonale sladěnou symfonií všech nástrojů, mezi nimiž dominují sólové party Jacka Nicholsona (neuvěřitelně živelného a skutečně maniakálního) a Louise Fletcher (jejíž krásná fasáda ukrývá minimalisticky vyjádřený hrůzný vnitřek). Tichý boj těchto dvou elementů – hlučného bonvivána a buřiče McMurphyho a despotické vládkyně sestry Ratchedové dokonale doplňují menší, ale o to úctyhodněji sehrané herecké party chovanců oddělení. Miloš Forman se ve světě "pošuků" pohybuje s naprostou samozřejmostí, dokumentárním přehledem i bezchybným citem pro vnitřní drama postav. Tenhle obraz individuální svobody a radosti ze života uprostřed světa, který své obyvatele nemilosrdně požírá, strčí i po letech do kapsy vše, co bylo na toto téma natočeno (včetně vykalkulovaného Shawshanku). (13.03.2005)

Lhal bych, kdbych tvrdil že jsem se při sledování tohto snímku několikrát neošíval a lživé by bylo i tvrzení, že jsem se ani na chvilku nenudil. Zkrátka - Miloš Forman se nezdá být přímo mým šálkem čaje, jelikož mám raději svižnější a obrazotvornější (lacinější, masovější ?) přístup k režii. Jenže.... Na dané téma jsem ještě neviděl žádný lepší film, ba co víc, neviděl jsem ještě obdobný film, který by se mohl s Přeletem nad kukaččím hnízdem vůbec poměřovat...A ano, tím mám na mysli i ten vychvalovaný Shawshank.... (24.11.2007)

If he's crazy, what does that make you? Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti... (06.08.2007)