Neviditeľná

V úvodu bych chtěla sdělit, že nejsem zrovna divadelní fanda. Většina představení na kterých jsem v životě byla mi přišla jako jednoúčelná snobská povrchní a navíc nemastná/ neslaná záležitost. Chápu, že na pódiu, které má okolo 20m se nedá věrohodně napodobit nic a že v tom divák musí hledat další souvislosti, ale jednoduše to není zrovna můj šálek čaje...Pokud máte rádi divadlo, onu umělecky tvořivou atmosféru při které se tváříte jako postava- úplně odlišná od vás (i když vám diváci ani pořádně nevidí do obličeje) pak je tohle film pro vás. Složitost ztvárnění hlavní postavy Fine je nepopiratelná, myslím, že to nejsem schopná plně ocenit, ale stejně musím říct, že Stine Fischer Christensen byla fenomenální. Tím to pro mě ale asi taky skončilo. Jinak byl snímek podivný zabřednutím do hranice mezi uměleckým světem uvnitř divadla a světem tam venku, kde člověk nemusí hrát, ale musí řešit problémy a komplikace všedního života. Příběh byl perfektně divadelně prkenný a jeho uvěřitelnost klouzala na hranici frašky, ale zase nemůžu popřít, že se objevilo i pár emotivních a povedených scén... Chápu, že pro někoho je to skvělé dílo, bohužel šlo ale lehce mimo mě. (31.10.2013)

Dojezdovou zastávkou karlovarské filmové rychlodráhy se pro mě stal pražský Světozor. Vcházel jsem do sálu s vědomím příběhu podobného Labuti a hereckého výkonu oceněného globem. Obě tyto složky jsou skutečně dominantní. Ohodnotil bych to jako syrovější sestřičku Černé Labutě se zajímavěji prokreslenou postavou i herečkou! Ovšem s mnohem slabším vizuálem. Hlavní problém mám s prostředím - balet jsem docela žral, kdežto tohle "cool" moderní divadlo se mi vyloženě ekluje... Výslednicí jsou silné **** ( tedy lehce slabší dojem než Black Swan ). (16.07.2011)

"To přece nejseš ty, to je ta role ". Stine Fischer Christensen byla výborná volba pro roli Fine, protože dokázala dokonale vystihnout studentku herectví, která je ale velmi plachá a citově uzavřená. Ono se také není čemu divit, když jsem viděla a slyšela, co všechno musela doma prožívat. Když jí režisér Kaspar nabídne roli Camilly, je sice moc šťastná, ale to ještě netuší, jak pro ní bude nesmírně obtížné otevřít se postavě tak diametrálně odlišné, než kterou je ona sama. Ani jsem se proto moc nedivila, že její touha po ztotožnění s Camillou vedla téměř až k jejímu destruktivnímu chování. Mně bylo Fine od začátku až do konce strašně líto a kdyby to bylo jen na mně, tak bych jí tu sexuálně aktivní extrovertku Camillu od začátku rozmlouvala. Velmi zajímavé a emotivní drama, kde mě německá kinematografie opět příjemně překvapila. (08.09.2013)

CITÁT - Moje číča chce pohladit....... Myslel jsem, že to bude lépe dramaticky zpracované, ale zjistil jsem, že je to jen průměrný německý film z divadelního prostředí. Hudba normal, kamera normal, herci, co řící, já je moc neznám, ale nejhorší je na příběhu Český dabing, to je otřes a ikdyž s tím tvůrci nic nenadělají, tak ten to totálně pokazil. CITÁT - Umím to i Holandsky........... (03.03.2015)

Skvělý a optimistický film o mládí, herecké řeholi a životních křižovatkách, na kterých se občas ocitneme. Film se zajímavým způsobem podobá samotné titulní postavě - na první pohled nezajímavá a podceňovaná šedá myška, která však v sobě skrývá potenciál čisté krásy a uměleckého mistrovství. Jak jsem byl z počátku z filmu skoro až otrávený, a v duchu zvažoval, zda se přidat k lidem, kteří v první čtvrt hodině opuštěli kinosál (podobně jako je hlavní hrdinka na začátku filmu téměř vyhozena ze školy kvůli svému domnělému hereckému neumětelství), nakonec mi to nedalo, a díky zvědavosti, co se z toho vyklube, jsem byl nakonec odměněn požitkem z mimořádného herectví Stine Fischer Christensen. Nejenže jsem si uvědomil, že je vlastně nesmírně krásná (bože, ta její ňadra!), ale že je také schopna své postavě vtisknout mimořádnou působivost. Její výjimečné herectví však není jedinou předností tohoto snímku, který se vyznačuje neobyčejnou autenticitou (při sledování jsem měl permanentně dojem, že jsem naživo účasten filmového děje, např. v sekvenci, při níž mladí herci hrají hru "nikdy jsem...", o které jsem kdysi slyšel a která mě doteď zaráží svou nepochopitelnou logikou), sevřeností (jediný záběr, postava, dialog.. nic zde není navíc, vše do sebe zapadá a film je rámován kruhovou kompozicí, kdy je začátek i konec uvozen stejnou situací v prostorách divadla těsně před slavnostní premiérou) a neokázalou působivostí (ačkoli se ve filmu vyskytuje celá řada oblíbených motivů - první láska, sebevražda, vztahy s vrstevníky, složité rodinné zázemí... - které by méně schopní tvůrci využívali k hraní na city diváků a tlačení na pilu, tento film je zcela prost jakéhokoli kalkulu nebo laciného podbízení - scéna pokusu o sebevraždu je ve své lakoničtosti, s níž ji zabírá kamera, aniž by na pozadí hrála jakákoli hudba, sama o sobě tak emočně zdrcující, že mi při jejím sledování bylo, jako by ve mně samotném něco umřelo). Štastný konec je pak už jen optimistickou tečkou za filmem, který - ačkoli je vlastně strašně smutný - nám říká, že život je vlastně strašně krásný, a navzdory trablům, s nimiž musíme čas od času zápasit, má cenu to nevzdat a věřit svému srdci. Odměna bude stát za to. Snad jediné, co mi zde vadilo, byl intenzivní pocit, že hra, kterou postavy nacvičují, je strašná sračka. Co už, stejně jsem rád, že jsem tento film mohl vidět - hezčí film o tom, jak je krásné být mladý, jsem asi ještě neviděl. (28.11.2014)