Ernest a Celestína

Varování: Jestliže vám bude připadat, že jsem při psaní komenáře trochu šišlala, tak budete mít stoprocentně pravdu. Začátek snímku byl kouzelný, jak se ilustrace postupně objevovala a vykreslovala. Tento svět byl úžasně vymyšlený. Medvědi a myši. Každičký detail byl tomu přizpůsobený. V myším světě odbíjí hodiny tak, že na zvon ve tvaru medvědí hlavy mlátí dvě myšky kladivy. I ta škola byla jak z naší opravdové společnosti. Namyšlená naparáděná pipina, šprt, ten co furt spí atd. Noční stáže (ano mám na mysli kradení medvědích zubů), aby z ní byla myška zubařka? To je fakt jak realita... který medik nemusel v rámci praxe absolvovat noční? Takového nenajdete. Trošku mi vadily ale velikostní rozdíly. Ty myši byly oproti medvědům relativně velké... v podstatě skoro jako medvědí miminka, tak po kolena dospělému medvědovi. Nebo jak se kur*a (pardon já vlastně slíbila šišlání) vleze dospělý medvěd kanálem do myších nor a jejich školy? Célestine si mě naprosto získala už jen tím, jak s Ernestem hned při představení vymetla a sjela ho jak aminu. Poté při smlouvání - malou službu, velkou službu, obrovskou službu, největší službu na světě - jsem se jen smála. A především měla úplně senzační smích - za její namluvení patří herečce veliký potlesk (mám na mysli samozřejmě francouzský originál). Rodina, kterou se oba rozhodli, že zruinují měla skvělý byznys - otec medvěd prodává cukrovinky a mamka medvědice náhradní zuby za ty zkažené. Nejkrásnější scéna? Nejvíce nádherná symbióza hudby a malby, při které jsem se málem rozplynula? Jak hrál na housle a do toho běhaly po obrazovce barvy, čáry, kaňky, plochy - úplná ambrosie. (12.02.2015)

Tak trochu ne-pohádka pro ne-děti. ~ Ani jsem netušil, že dva ze tří režisérů mají na krku skvělou Paniku v městečku. V každém případě je v dnešní době dementních amerických a japonských animáků (komiks, mango a jiné ovoce) byla tahle animace pohlazením po duši. ~ Příběh trochu neohrabaného samotářského medvěda Ernesta a malé roztomilé myšky Célestine ze dvou navzájem se nesnášejících se společnosti sice ze začátku vypadá jako dětský, ke konci mi ale takový nepřišel a je i fakt, že ke konci lehce začínal ubírat páru. Nicméně ta animace byla skvělá, pěkně ozvučeno a s několika zajímavými a vtipnými nápady. Tihle kucí francouzští umi :-) (26.06.2013)

Tohle Frantíkům prostě jde. Nepotřebují moc slov pro to, aby vyprávěli příběh. Celek působí velmi mile a dojemně i přesto že nakousává některá vážnější témata. Pro děti to stačí, dospělí v tom mají něco navíc. Přiznávám se, že během závěrečné čtvrthodinky to bylo na mě chvílemi až moc sladké, ale jako celek to funguje. Animace je moc pěkná, hudební motiv padne na míru, hlavní postavy jsou sympaťáci na první pohled a příběh je taky velmi dobře zpracovaný. (02.02.2014)

I kdyby by místní uživatelé napsali dalších tisíc komentářů opěvující antirasismus, antixenofóbii a co já vím ještě, stejně nezakryjí, že vztah myšky a medvěda je nenormální a nezdravý. Však si povíme něco o předsudcích, až komentátorům jejich ratolesti představí nějakého vola, krávu, nebo přinesou slepici a řeknou: tatínku a maminko, tohle je můj životní partner, jen on a nikdo jiný! (28.12.2013)

Film o předsudcích, o strachu z neznámého a o zdánlivé nemožnosti soužití dvou skupin je silný ve své jednoduchosti a přitom je aktuálnější než kdy předtím. [==] Asi by bylo na místě zdejší (trochu zmatené) informace uvést na pravou míru. Film měl premiéru v roce 2012 v původním francouzském znění (Wilson, Brunner ad.), po úspěších na zahraničních festivalech byl zakoupen i do americké distribuce. Na začátku roku 2014 vznikla anglicky mluvená verze (Whitaker, Foy ad.), a přestože film s rozpočtem téměř 10 milionů eur komerčně příliš úspěšný nebyl (informace o výdělcích se různí - mezi 5 a 9 miliony dolarů), vysloužil si v témže roce, tedy 2014 oscarovou nominaci za nejlepší animovaný film. (22.06.2015)