Bojovník

"Creed vs Southpaw" Obe filmy propagujú boxerský úspech, ale víťaz je len jeden. Mojím víťazom sa stáva Southpaw. Southpaw bol silnejší hlavne čo sa týka príbehu a emočného naklonenia k divákovi. Prvým nečakaným zakopnutím bola smrť krásnej manželky, pretože potom koľko krvi stále vypľúval Billy Hope po zápase som myslel, že sa zdramatizuje jeho zdravotný stav a druhým významným pozitívom vo mne vzbudil záverečný boj, keď do drámy bolo zapojené aj malé dievča. Vtedy som držal palce Billimu aj ja. Aj herecká náročnosť a rozdelenie postáv vyznelo lepšie ako u Creeda , len škoda tej krátkej účasti R. McAdams. Našli sa aj malé nedostatky, ale v celku to vidím na 70%. (31.10.2016)

Předtucha klasického "boxerského" filmu se v průběhu stává skutečností a Southpaw nenabídne nic moc nového či neotřelého, ať už jde o režii či scénář. Celé dvě hodiny se tak jede na lehce nadprůměrné vlně, která nabírá kvalitu hlavně díky jménu Jake Gyllenhaal, který opět předvedl maximum ze svého hereckého umu. Velkou měrou se o kladné hodnocení zasloužilo také velice dobře zvládnuté dění v samotném ringu, leč ho nebylo mnoho. /75%/ (Kino) (27.07.2015)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)

Nalákal mě Gyllenhaal, ale obával jsem se režiséra. Antoine Fuqua točí dobré filmy po technické stránce. Takže akce se většinou vysloveně podaří. Horší je to ale s emocemi, dialogy a celkově se všemi ostatními scénami, kde akce není. Takže s většinou filmu. To Antoine vysloveně nezvládá a v Bojovníkovi jsem myslel, že to nedokoukám a padnu za vlast. Tak brutálně nudnej a zbytečnej film jsem dlouho neviděl. Boxérských dramat jsme tu měli už požehnaně a snad každý bylo lepší, než právě Bojovník. (15.09.2015)

V maximální míře kreativity, jaké byl distributor schopen, je český název filmu "Bojovník". Ale ono to sedí, protože podobně "kreativní" je celý film. Scénář pochází patrně z nějakého automatického generátoru, kam stačilo zadat základní proměnné jako vzhled hrdiny, věk jeho dítěte, místo konání závěrečného mače a v kterém kole dojde ke knock-outu, a pak zmáčknout "CREATE SCREENPLAY". Kdyby měli tvůrci dost koulí a kulturního rozhledu, aby aspoň místo rutinéra Hornera angažovali Southpaw, dal bych o hvězdičku víc:) (22.07.2015)