Prepadovka

V dobrém bojovém filmu musejí být tak jako v životě vnitřní motivace hrdinů stejně úsporné, nezbytné a sladěné jako jejich pohyby. Tady by ale všichni upadli, jakmile by se pokusili o první krok. Nepopírám, že řada scén v sobě má strhující napětí, o to absurdnější a tristnější je pak ale celkový výsledek. A navíc mi často výslovně překážela kamera i střih, abych si mohla onu "choreografii" doopravdy vychutnat, a mnohdy jsem se přistihla, že se spíš jenom spoléhám, že ty pohyby dávají smysl, a při té zastíranosti, rozostřenosti a rychlosti reaguju spíš jenom na rytmus, jediný jednotící prvek filmu. Rytmu se dá ale dopomoct různými vedlejšími prostředky. Čím dál víc ve mně proto už při sledování narůstal dojem, že i v dynamice sil bylo lecos podvedeno kvůli efektu, že "choreografie" vlastně nebudí dojem nezbytnosti, že je do ní pumpován zvenčí, strhujícím rytmem, jemuž je přizpůsobena. Jakmile se vás tohle podezření při sledování zmocní, je výmluvné, že se ho už prostě nezbavíte, ať jste sebepozornější. A i pokud ve mně zásadní nedůvěru vyvolávala jenom skutečnost, že na příběhové rovině filmu logika prokazatelně zneužitá je, tím hůř pro snímek, že si takhle hloupě sám podřezává nejsilnější větev, na kterou se posadil. (02.09.2012)

Chápu, že když v Indonésii žije přes 230 mega polorákosek, dá se s nima i plejtvat. Takže jedna správně namotivovaná paže zákona může beztrestně vylidnit klidně celý blok. Obzvláště, když má za cíl zachránit pobratima, který to nechce, nepotřebuje, neocení a nerez. Moc jsem nepochopil základní středobod, kolem něhož se film točí. Gangsta činžák, ve kterém bydlí za a. úplný idioti, toužící po okamžité eutanazii a ozbrojení maximálně tak mačetou velrybáře Kuby Vágnera, za b. lidumilní nájemníci s falešnou stěnou, za c. capo di tutti capi a jeho poskok, podvyživený nosič tasemnic s nezničitelnou konstitucí. Asi jiná bytová kultura. Ale kromě toho, že dějově se jedná o částečnou mušličkovinu, akce stojí za vidění. Poprvé jsem spatřil hrdinu, který používá nůž poměrně účinným způsobem. Takže pindy stranou, čtyři hvězdy a příště by mohli vyčistit třeba Chánov. (03.06.2012)

Spočiatku indonézsky Counter Strike, neskôr prvotriedna bojovka s perfektnou choreografiou a množstvom nápadov. A napriek očakávaniam má predsa len popri slabšom a béčkovo vystavanom deji aj fungujúce charaktery a vzťahy medzi nimi. Tento žáner síce nepatrí medzi mnou primárne preferované ale to nič nemení na tom, že v v rámci žánru je The Raid prvotriednou záležitosťou, ktorá rozruch vzbudila oprávnene. (31.05.2012)

Uznávám, že jsem omezenec. Být totiž tohle plný nasvalených američanů namísto těch umaštěných šikmookých šupáků, síla radši než rychlost, cením hodně vysoko. Protože tohle je brutální přímočará mlátička a střílečka s výbornou choreografií bez otravného střihu a nějakých dějových odboček, s krásně likvidačním přístupem k akci. Fighty s nožem - top. Ale klasicky já versus asijská kinematografie, mi nevoní... (19.01.2014)

Dravé, přehledné a naturalistické souboje s velmi dobrou choreografií jsou prokládány velmi hloupými a špatně zahranými pasážemi, které se marně pokouší vysvětlit, co se vlastně děje a kdo a proč co dělá. Ty dramatické pasáže jsou skutečně tak špatné, že si nejsem jist, jestli je to tím, že jsou ti bijci skutečně tak špatní herci nebo je Evans skutečně tak špatný režisér. Ty dobré pasáže jsou totiž právě souboje, v nichž měl údajně místo Evanse prsty choreograf Yayan Ruhian. (21.03.2015)