Prežijú len milenci

Když se přesype všechen písek v přesýpacích hodinách, je čas a vůle je otočit..? Trudnomyslné a přitom překypující životem, genius loci i noci opuštěného Detroitu, někdy poněkud rozpačitě podané odkazy na uměleckou historii, parádní muzikantské vetešnictví a narkomanský rozměr zničující abstinence i raušových stavů. Hiddleston i Swinton v rolích značně hrozících sklouznutím do parodie či trapnosti perfektní a Tilda, o kterou by člověk za normálních okolností neopřel ani cizí kolo, působila místy až magicky. Svojský Jarmusch opět nezklamal a na pozadí plíživého zániku civilizace zombie vytvořil nekonvenční nokturno romanci, u které mu z kapsy tvídového saka zmokle kouká paní Meyerová s celou svou ságou o Ara Belle. Jsem však přesvědčen, že zrovna o tohle mu nešlo.. (31.08.2016)

Jak mám Jarmusche rád, tak u tohoto filmu jsem se opravdu nudil. Jeho intelektuální narážky na Einsteina, Shakespearea a spol. mi přišly neskutečně laciné. Ano, místy mě pobavily, ale to nic nemění na tom, že byly ve filmu hrozně prvoplánově. Ovšem herecké výkony Tildy Swinton a Toma Hiddlestona v tomto rozvleklém díle byly výborné, stejně tak jako hudební složka filmu. To mi však v tomto případě bohužel nestačilo. (29.04.2014)

Jarmusch testuje limity diváckého nadhledu, za tu nejlevnější jmennou symboliku byste jiného tvůrce probodli kůlem, přičemž do toho sestavil jeden z nejlepších hudebních playlistů vůbec a v melancholické atmosféře nechává proplout dva proklatce nekonečného času, jimž nedošly důvody pro co žít, a s přibývajícími hodinami od zhlédnutí nechává zrát jeden ze zásadních diváckých zážitků roku. 4 a ½. (05.05.2014)

V době uvedení se na Jarmuschovu zádumčivou osobitou variaci na upírské téma povětšinou snášely z řad kritiků střední a starší profesní generace frfly, které mluvily o manýře, hipsterství a vyprázdněnosti. Navzdory tomu se ale v průběh let z "Přežijí jen milenci" stal oblíbený film mladé generace, které Jarmusch přesně brnká na její nálady a myšlenky. Až se nabízí říci, že to není Jarmusch, kdo by zestárl a ztratil svou poetiku, kterou kdysi oceňovali jeho nynější kritici, ale naopak že to oni ztratili citlivost, která je kdysi vedla k adoraci ikony amerického nezávislého filmu. Jarmusch naopak zůstává stále stejný a promlouvá nejlépe ke stejnému publiku, kterým jsou romanticky rozervaní mladí lidé. Jak sám říká, žánry ho fascinují, protože představují rámečky, do kterých může každý autor namalovat vlastní obraz. Přesně tak přistupuje on sám k upírům a vytváří z nich nesmrtelné a tudíž staletími vybroušené mocniny svých dřívějších postav existenciálně rozervaných mrtvých mužů, nočních tvorů zoufale bažících po spřízněné duši a současně nesnášejících společnost, ale také historií a tradicí vytříbených amalgámů vyznavačů světové kultury. Jarmuschovi upíři jsou romantičtí cool intelektuálové a umělci povznesení nad přízemní potřeby a oddávající se krásnu, které je asociováno s tím, co obstálo vůči času a módě, a současně trpící vytrácením onoho krásna ze současného překotného světa. (28.07.2019)

Vyčítat Jarmuschovi, že jeho film je utahaný, asi není úplně fér, protože to byl očividně záměr. Tohle je zkrátka artový nezávislý film, ve kterém můžete najít spoustu metafor a podobenství, pokud chcete. Pokud se ale nenaladíte na tu správnou notu, pak se můžete dost nudit, protože klasická vyprávěcí struktura tu zkrátka chybí. Naštěstí tu máme dvě fascinující hlavní postavy - emo hudebníka Adama, který je po staletích upírského života už utahaný životem, a (mnohem zajímavější bohémku Evu (v úžasném podání Tildy Swinton), která naopak umí ocenit i malé radosti života, jako jsou dobré knihy nebo roztomilý skunk přeběhnuvší přes cestu. Hiddleston se Swintonovou film táhnou a i přes věkový rozdíl jim to spolu skvěle ladí. Osobně se mi vůbec nelíbilo zasazení filmu do opuštěného Detroitu, který je prostě hnusný a rozhodně se na něj nemusím dívat ve filmu. Na druhou stranu spojení upírů a exotického Tangeru funguje velice pěkně. (25.03.2014)