Hoří, má panenko

Jeden ze tří filmů, kvůli nimž si Miloš Forman zaslouží jít do nebe. Legendární opus plný situací, dialogů, hlášek a unikátních (ne)hereckých výkonů (stojím si za tím, že i sebelepší profesionální herci by to nezahráli lépe!), u něhož se člověk prostě musí válet smíchy po zemi. A přitom je to tak hluboké, pravdivé a hořké... Jen málo filmů se tváří tak prostě a nenápadně (absolutně banální zápletky, v podstatě žádný děj, výprava, či jakékoliv formální laskominy), přestože jsou uvnitř i navenek neskonale geniální (satirické zrcadlení české malosti a hlouposti je zde dokonalé; postavy a jednotlivé scény jsou k zbláznění vtipné). Je zkrátka znatelný rozdíl, když film o buranech točí intelektuál(ové), a když sami burani (Troška a spol.)... 100 % (05.07.2010)

Druhá projekce: Prvotřídní Formanova, ještě československá práce. Jeden z nejlepších a co se týče filmových hlášek, nejpopulárnější film československého filmu. Paradoxně je to film o ničem, žádný příběh zde hledat nemůžeme, přesto se Hoří, má panenko stalo "oceňovaným" kultem. (21.04.2017)

"Ticho! Ticho! ...... Hoří!" Na hasičský bál jsem zabloudil jen jednou, tombol se ze zásady neúčastním a dechovku skutečně upřímně a od srdce nenávidím. A to, že Češi jsou národem zlodějů, to taky není sdělení, které by mi obrátilo svět vzhůru nohama. Takže co zbývá? Celkem mile chlípní hasiči a soutěž krásy, ale i tu dokázal Forman natočit spíše realisticky než skutečně vtipně. Přitom výběr adeptek k zábavě vyloženě vybízel. Jenže já se zase tak moc nebavil a výsledky "modelového průzkumu českého maloměšťáctví" pro mne byly přibližně stejně zajímavé, jako čtení smlouvy s ČEZem o připojení odběrného místa. (03.11.2016)

Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou, praví výrok připisovaný Gogolovi, ale současně plně vztažitelný na dobovou odezvu přijetí této nemilosrdné Formanovy komedie současníky její premiéry. Forman nás nenápadně, jakoby mimochodem, uvádí do obvyklého vesnického prostředí lidí a lidiček, jichž je všude dvanáct do tuctu. Pocit všední všednodennosti však začíná velmi rychle oprýskávat. To bodré češství najednou krok za krokem odhaluje své hltavé abyseneřeklo plebejství, svou hlemtavou chamtivost v mezích zákona. Korunou díla je ples a tombola, jež jsou plně a právem vyložitelné jako alegorie tehdejší československé společnosti vstupující váhavě do bazénu konzumismu a nevrlé sebestředně spokojené průměrnosti nesnášející nic, co by ji rušilo. Neherci, ten velký prostředek velkých šedesátých let, propůjčují jinotaji až domáckou důvěryhodnost. O to grotesknější je Formanův výsměšný škleb. Škleb nadčasový podávající nám ruku přes dnes již takřka půlstoletou propast letu let, která uplynula od jeho uvedení. (12.09.2007)

Úplně drze bych si troufl prohlásit, že žánr komedie byl žánr, který panu Formanovi nejvíce seděl. V poslední době mě podobně rozesmál rovněž Formanův film - Muž na měsíci. Nezlobte se na mě, ale tohle nemůže být náhoda. Marně hledám, co bych filmu vytkl, protože mi připadá dokonalý. Moc krásné prostředí takového klasického vesnického plesu. Úžasně zvolené postavy. Naprosto vymazlené dilogy a úžasná situační komika. Úplně bezkonkurenční byl Josef Šebánek, který je známý z trilogie o rodině Homolků. Prostě jsem při sledování prožíval silné záchvaty smíchu. Ať už se jednalo o rozkrádání tomboly či noční požár. Nemohu hodnotit jinak než plným počtem! (18.08.2012)