Hoří, má panenko

On je to vlastně smutný film o tom, jací jsou lidé hlupáci a pokrytci. Musím říct, že až na pár scén jsem se nebavila, spíš mi bylo do pláče, když jsem to viděla. To, že jsou tam neherci, dialogy skoro jak ze života a režisér je Miloš Forman, mě naprosto nechalo chladnou. Pokud po shlédnutí budete chvíli lidi nenávidět, snad se vám ani divit nebudu. (01.02.2010)

"Měli si nakrást!" Jestliže Jan Zábrana ve svých denících označil Československo za „vyspělou alibistickou společnost“, Formanův poslední český film dává této charakteristice nezaměnitelně jízlivým způsobem za pravdu. K vrcholným sekvencím jeho předchozích dvou filmů patřily ty, které se odehrávaly na společenských akcích s mnoha postavami. V případě Hoří, má panenko je takovou sekvencí celý film. Už žádný hrdina, který by trochu vyčníval z davu (jako Petr nebo Andula), ale jenom dav, lid, národ, který volí královnu krásy a rozkrádá tombolu, zatímco opodál hoří stavení, což krásně vystihuje malost libovolného společenství v libovolné době. Každý si chce něco nakrást, přisvojit si nějaké zásluhy, popást se pohledem na místní krásky. Převzít zodpovědnost ovšem nehodlá nikdo. Obnažujícím veristickým stylem (šmírácké záběry na postavy obklopené mnoha jinými postavami) film opět připomíná dokumenty, jen má díky časoprostorové jednotě sevřenější vyprávění než Černý Petr a Lásky, spěje k jasnému cíli (předání dárku předsedovi) a je lépe rytmizovaný navracejícími se a napříč filmem stupňovanými gagy. Ve výsledku tak nepůsobí stejně naturalisticky jako dva předchozí filmy (byť opět nechybí hodně trapného ticha a nejistých pohledů), ale coby komedie funguje lépe. Vlastně u nás v daném žánru asi ani nic vtipnějšího a pronikavějšího nevzniklo. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Jordan, sportovec, Adam Bernau, jahol, vojta1 (28.05.2006)

V žádném jiném českém filmu není tak dokonale a s takovým vtipem zobrazen malý český člověk... A i když je Hoří, má panenko reflexe společnosti deformované komunistickou dobou, kolektivizací a kdoví čím ještě, v základních obrysech je tento film platný stále. Absurdity (ne)všedních situací a krádež jako národní sport tu byli, jsou a bohužel ještě asi hodně dlouho budou. Forman dokázal, že je mimořádným režisérem, a jeho práce s neherci je přímo učebnicová. Navzdory čistě lokálnímu charakteru, dosáhl tento film docela velké obliby i v zahraničí (možná proto, že ta absurdita není zase až tak čistě česká vlastnost) a byl dokonce nominován na Oscara. Měl však dost silnou konkurenci - Truffautovy Ukradené polibky a nakonec zvítězivší Vojnu a mír. Vynikající filmeček v němž se humor mísí s tragikou. Výsledek tohoto koktejlu je nepřekonatelný!! (07.08.2006)

(1001) Ok, přišel čas vybrat si stranu. Nebudu direktivní, toho tónu se ušetřím, takže: Mám ráda svoje umění inspirativní. A tohle pro mě není inspiravní ani v nejmenším. Možná to souvisí s tím, že během dospívání jsem byla hodně, hodně negativní, ale v posledních pár letech jsem učinila rozhodnutí nezaobírat se hledáním zla, nýbrž vytvářením dobra. Tento film nesleduje tuto tendenci. A mě z toho bolí duše. A považuji za hříšné, že tohle někdo považuje za komedii nebo zábavu. (10.02.2015)

Miloš Forman vždycky dokázal vypíchnout nějaký moment, nechat ho plynout a rochnit se v jeho rozpačitosti. Prostě v inscenování trapnosti a v pozorování obyčejnosti neměl sobě rovného. Jízlivě se vyjadřuje skrze upocenou atmosféru hasičské tancovačky k několika typickým rysům české povahy, i po letech má úžasnou energii a stále zajímavý styl. Výteční neherci. Svým způsobem neskutečně pravdivé. (16.04.2018)