Hoří, má panenko

Tohle je panečku film, když to tak řeknu na plnou hubu. Málokdy se to podaří, ale i když má pouhých 71 minut, dokáže svým příběhem opravdu nevídané kusy. Česká povaha, dost záhadný a z okolních zemí nepochopitelný úkaz je tady naprosto dokonale ztvárněn. I když se to celý film nezdá, nakonci jsem pochopil a byl překvapen až možná ke konci zděšen tím, jací vlastně jsme. A nejhorší na tom všem je, že se nemůžeme ani bránit, protože to tak skutečně je. Takže soudruzi a soudružky rok před okupací, tenhle film nás skutečně ukazuje v tom pravém slova smyslu, který bychom rádi neznali, ale protože je tak krásně a černohumorně natočen, nemůžu jinak než za pět hvězdiček. Takovéhle filmy mám prostě rád. Ty nikdy neztratí svojí kvalitu, ani za tisíc let. (02.10.2008)

Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou, praví výrok připisovaný Gogolovi, ale současně plně vztažitelný na dobovou odezvu přijetí této nemilosrdné Formanovy komedie současníky její premiéry. Forman nás nenápadně, jakoby mimochodem, uvádí do obvyklého vesnického prostředí lidí a lidiček, jichž je všude dvanáct do tuctu. Pocit všední všednodennosti však začíná velmi rychle oprýskávat. To bodré češství najednou krok za krokem odhaluje své hltavé abyseneřeklo plebejství, svou hlemtavou chamtivost v mezích zákona. Korunou díla je ples a tombola, jež jsou plně a právem vyložitelné jako alegorie tehdejší československé společnosti vstupující váhavě do bazénu konzumismu a nevrlé sebestředně spokojené průměrnosti nesnášející nic, co by ji rušilo. Neherci, ten velký prostředek velkých šedesátých let, propůjčují jinotaji až domáckou důvěryhodnost. O to grotesknější je Formanův výsměšný škleb. Škleb nadčasový podávající nám ruku přes dnes již takřka půlstoletou propast letu let, která uplynula od jeho uvedení. (12.09.2007)

...TAKOVÍ JSME BYLI... ...v tom sladkém pseudokomunistickém socialismu, že... . . . Vlastně pořád JSME! Možná vlastně i horší, v tom komoušském pseudokapitalizmu (v českém znění)... Jen ti dnešní mladí "umělci" o tom točí stále jakési takové pitomosti. Možná i proto, že jsou to povětšinou jen protekční netalentované dětičky svých kdysi (snad) talentovaných rodičů. A jakže to zpíval ten Kryl? "Hoří nám koudel u prdele"... (08.10.2005)

Na samém začátku hospodský salónek se stolem plným Startek a půllitrů, jsem okamžitě uveden do polomýtické situace vlastního „rasového původu“. Následně se rozvíjí povznesení výseku kulturně-historického času do věčnosti v podání Formanových neherců – skvost. Dyť tady nikdy žádná čokoládová koule nebyla! Mejdan socialismu. Rozkradená tombola a tragikomické pokusy o oficialitu a formu, posléze o čin. Socialismus v plné parádě. Horizontála. Ale starý předseda musel u sboru začínat ještě za císaře pána. Vertikála. Naštěstí začne hořet. Zajímavé, jak si Forman, Papoušek a Passer jakoby okrajvě, na pozadí dnešní trapnosti, všímají mizejícího starého světa. Zde hořící chalupa, vyváděná koza a dědova modlitba Páně. Přihlíží celá plesová společnost. Jakmile dozní siréna, slyšíme po celou dobu marného hašení kostelní zvon. To nehoří jen jedna stará chalupa. Proč na plese ani při zásahu nevidíme žádné mladé hasiče? Děj filmu začíná záběrem na kufříček s památeční sekyrkou a končí zjištěním, že kufříček je prázdný. Něco se ztratilo. Pak už jen starý hasič s pohořelým dědkem v zasněžené posteli, za doprovodu unavenější verze úvodní melodie. Vemte ho blíž k ohni, ať mu není zima! Postižení všech situací v jejich souvislosti s pervertovaným řádem vesmíru by zabralo hodně místa. Vrcholem je vysoce akademická etická debata o rozkradené tombole, dalekosáhle přesahující svůj dobový politicko-kritický význam; tato geniální rozprava budiž trvalým příspěvkem dobrovolného hasičstva k filosofii morálky. Zloděj bez losu u nás neexistuje. (02.08.2011)

On je to vlastně smutný film o tom, jací jsou lidé hlupáci a pokrytci. Musím říct, že až na pár scén jsem se nebavila, spíš mi bylo do pláče, když jsem to viděla. To, že jsou tam neherci, dialogy skoro jak ze života a režisér je Miloš Forman, mě naprosto nechalo chladnou. Pokud po shlédnutí budete chvíli lidi nenávidět, snad se vám ani divit nebudu. (01.02.2010)