La Traque

Téměř ve stejnou dobu jsem viděl Proie a Chawu, přičemž v obou případech šlo o horory s krvelačnými divočáky, kteří si pochutnávali nejenom na zvířecím mase. Když oba snímky porovnám, tak každý mě zaujal něčím jiným. V jihokorejském Chawu se mísil horor a (ne)chtěný humor a samotné monstrum zde bylo ukázáno v plné kráse a bylo obstojně udělané. Zatímco Proie moc prasečí monstra neukázal, spíše jenom náznaky a rypáky, nicméně mě zase zaujal svým příběhem. Vedle nebezpečných zvířat se zde řeší i rodinné problémy, což se na první pohled do hororu nehodí, ale v tomto případě šlo rovněž o hybatele děje, takže to nebylo nijak rušivé. Líbila se mi hudba, která se skvěle doplňovala s obrazem. Zkrátka obstojně natočený snímek, který těží z atmosféry a minima postav. (30.03.2014)

Atmosféra je velkou část filmu dobrá, ale ukazuje se, že „Proie“ dovede zklamat po stránce příběhu, který prostě není tak silný, aby povedenou atmosféru dokázal podpořit. A tak je to skoro jako film, který je převlečenou nudou. Dobře převlečenou, že mu i chvíli budete věřit, že je to skutečně dobrý horor. Ale ono se nakonec ukáže, že se jedná o horor spíše průměrný. Dost průměrný. (11.12.2017)

Pokud si vzpomínám, tak australský Kanec mě bavil o něco více...Příjemná kamera (pokud se zmateně nemrská sem tam v případě scén s útočícími prasaty, aby člověk nevěděl, co se na plátně vlastně děje) je místy velmi výtvarná. Nejkrásnější jsou záběry přírody, klidné noční scény a pak úvodní titulky doprovázené výtečnou hudbou (R.Laurence), která mi jaksi připomněla Coppolova Draculu... Až do momentu ohrožení jde o polodokumentární snímek o lovu na divokého kance. Pak se vše zlomí a nastává boj o život. Postavy příliš sympatické nejsou, a tak je vcelku jedno, kdo bude roztrhán, či jinak zlikvidován, a kdo přežije. Dívat se ale na to dá a ekologické horrory jsou třeba, aby připomínaly, s čím vším si člověk zahrává. Kontrolní otázka: zapálili byste si dům nad hlavou? Já tedy ne... (29.07.2011)

Po dlouhý době konečně uspokojivý Nature amok. Chápu, že každýmu asi nesedne, ale mě se trefil přesně do vkusu a momentální nálady. Lidožravá prasata se zatím nepřejedla, takže tyhle zmutované bestie můžou řádit tentokrát v neprobádaných francouzských lesích, kde zatopí bandě lovců, co se vzájemně nemůžou moc vystát. Zkrouhnutý rozpočet tvůrci fikaně maskují střihy, tmou nebo zvukem blížících se kopyt, což ještě umocňuje vědomí, že od jejich ostrých klů vás dělí pouze jedna roztrhaná mrtvola. Celkem dost se tu pracuje s divákovou fantazií, krve proteče dostatečně, díky krátké stopáži (77 minut) si nestačíte vydechnout a hudba hezky podtrhává už tak bezradnou situaci. S těmi rodinnými vztahy bych to tak černě neviděl, o to víc hořce pak působí samotný závěr. Doporučuje sedm kanců na víně z deseti. (16.07.2011)

Když vezmete pár divokých prasat a nakrmíte je nějaký toxickým svinstvem, pak jednu rodinku se svými problémy a všechno to vložíte do jedné oplocené obory. Z prvu si říkáte, že to bude bomba, ale pak když posloucháte pořád francouzské rodinné problémy, tak Vás to začne tak trochu štvát. Ale tento mínus napravují už zmiňovaní prasečí kamarádíčci, kteří prahnou po jejich končetinách­­. Lehký průměr a 50% je tak akorát (11.10.2011)