Vlasy

Co se týče muzikálů a teď myslím hlavně ty filmové (to co dělá Soukup, Ledecký a spol .. to nejsou muzikály) jsem těžká konzerva. Klasikou pro mne je Singing in The Rain a Finians Rainbow... Z těch modernějších jsem ještě schopen zkousnout Skycraper, Producents nebo South Pacific... Takže je vám jistě jasné, že když jsem poprvé zhlédl tenhle film s kupou mániček, byl jsem mírně v šoku stejně jako z nich byla tehdy v šoku ta slušňácká část USA... :-). Jenže pak přišel přijímač a závěr... Byl jsem otřesen, ten konec jsem nečekal ač to vlastně k němu celé směřovalo. A tak stejně jako Jesuse jsem si tenhle těžce protiválečný muzikál oblíbil. U těch některých starších z nás pak delší vlasy (možná i díky Vlasům) vyjadřovaly touhu po svobodě, nespoutanosti a byly jistou formou odporu či ukázky postoje. Snad proto komančové tak zuřivě pronásledovali vlasatce a některé mladší dokonce pod různými pohrůžkami nutili k ostříhání. Film vás zcela pohltí, jako proutkem se přenesete do šedesátých let, freelove a kuřivo (případně něco tvrdšího)bylo nedílnou součástí života mladých. Ovšem jen do doby než vám přišel povolávací rozkaz k nástupu na výcvik, po kterém vás čekala věčně vlhká džunglí zarostlá země na druhém konci světa... Doporučuji sehnat si samostatně i OST! Tak Good Morning Starshine... * * * * * (08.11.2013)

Muzikály mně k srdci nikdy nepřirostly. Na druhou stranu, po přeskočení písniček má film hned trochu přívětivější stopáž:) Tady to nebylo o moc lepší, i když hudbu z období okolo Vietnamu mám docela rád. A když už jsme začal pomalu Vlasy zatracovat, přišel geniální konec. Takhle mě za koule už dlouho nic nechytlo. (04.02.2012)

Hippie-muzikál, kterému vůbec neškodí, že byl natočen až v době všeobecného vystřízlivění. Své neztratil dodnes a je jednou z nejhlasitějších Formanových poct svobodě čehokoliv. Velmi sympatický, příjemně volný a dostatečně humorný příběh. Překvapivě propracované postavy. Životní a bohužel poslední skutečně vyčnívající role Treata Williamse. Za povšimnutí stojí (a mě to obzvlášť potěšilo) i generálská rolička režisérského mága Nicholase Raye, který mimochodem zesnul právě v roce 1979 :( (30.12.2005)

Nejsem zvláštní obdivovatel Miloše Formana, tohoto rodáka z Čáslavi, který je rok od roku módnějším tvůrcem a znalost jeho kompletního díla patří k lepšímu jménu. Nicméně už od dětství mě provází láska k jeho dvěma filmům, právě k Vlasům a k Valmontovi. Všechno ostatní beru víceméně vlažně. Samozřejmě, že po seznámení se s jeho ranou tvorbou je mnohem snazší v jeho pozdějších filmech identifikovat jeho typické znaky, ale tak je to přece během každého procesu, když se někomu věnujeme intenzivněji. Aktuálně mám za sebou nevšední zážitek kino projekce šílené archivní kopie z NFA. Toto bych raději nezažila, přeci jenom barevné širokoúhlé hudební filmy jsou tu od toho, aby své diváky zaplavily nádherou a kvalitním zvukem. Naštěstí mám ještě v dobré paměti lepší kopie a z nich mohu vycházet i nadále. Je nade vše jasné, co se Milošovi líbilo na celém tématu a proč si uhájil realizaci Hair i anachronicky proti proudu času. Miloš dává tomuto muzikálu skvělý humor, nezbytnou českou zálibu v trapnosti a hlavně široké srdce, které je sto pojmout všechny bolesti západního světa. Choreografie je velmi živá, dialogy do ní přecházejí přirozeně a lehce, je zkrátka radost prožít si těch pár dní před Claudeovým narukováním a zjistit, kdo to byl prostovlasý Berger. Závěrečná pointa v Nevadě mrazí více, než jakékoli jiné soudobé vážné drama a my se přes to všechno můžeme prosmát od začátku dokonce. Souznění s partičkou volnomyšlenkářů je univerzální a nemusí nutně apelovat na naše názory k válce ve Vietnamu. Květinová mládež nebyla o tolik jiná něž jakákoli před ní nebo po ní. Mít ostré nebo snobské rodiče není nic zvláštního, otázky kolem svobodného mateřství jsou stále stejné, podobně jako postoj k vlastní identitě. Věk vodnáře možná přinesl určitý postoj a styl, ale Hair dokázali překonat propast času ve jménu přátelství. (13.12.2012)

Často vyzdvihovanou hudební stránku filmu nedokážu náležitě ocenit, nejsem až takový hudební fanoušek a znalec, ale silně ve mně rezonuje silné protiválečné poselství snímku. Ta závěrečná scéna, kdy nekonečná řada vojáků pochoduje do letadla a kamera detailem ulpí na obličeji hlavního hrdiny, je jedna z nejsilnějších, jaké se kdy ve filmu s protiválečnou tématikou objevily. Je to určitý obraz doby, kdy se ve všech pádech skloňovalo slovo "svoboda" a termín "květinové děti" ještě nebyl vyprázdněný. Celkový dojem: 80 %. (18.06.2006)