Černý Petr

Místy mi samotnému bylo při sledování trapně - zkrátka jako by to bylo ze života! :o) Řada hlášek je opravdu geniálních, ale musím říct, že Hoří, má panenko (natočená v obdobném stylu) mi přijde dopilovanější. "Na prstech bychom spočítali kolik chlapců chce do kšeftu, jsou to samý děvčata. Každej chce bejt austronautem, kosmonautem, radiomechanikem - a když nějakýho kluka dostanem, tak je to určitě nějakej kripl." (02.03.2005)

První větší snímek Miloše Formana u kterého se spoluúčastnil ( spolu s Jaroslavem Papouškem ) i na scénáři. Je to vlastně taková sonda ( nutno podotknout, že velice zdařilá) do života " obyčejné" mládeže v 60. letech, řešící jejich každodenní život a rozdílnost názorů mezi nimi a rodiči, podaná velice humornou formou. Řekněte si upřímně, když si vzpomenete na své dětství,nenašli jste se ( alespoň v náznacích) zde také :o) Jednoduchý příběh, podaný ale neobyčejným způsobem, umocněný výbornými hereckými výkony a to především nehercem Janem Vostrčilem v roli otce a Vladimírem Pucholtem v roli zednického učně. Už tak výborný dojem z tohoto snímku umocňuje opravdu zdařilá Němečkova kamera. Parádní podívaná, 4+1/2*! (22.06.2009)

-Smím prosit? -Dyť nehrajou. Nestárnoucí portrét mladého člověka na rozcestí i výpověď o zacykleném světě mezigeneračního neporozumění. První Formanova spolupráce s Papouškem (a třetí s Passerem) přináší řadu nádherně nenucených poloimprovizovaných dialogů (resp. monologů otce, vzorového patriarchy ze staré školy). Mohli bychom filmu vyčítat nevyrovnaný rytmus (o jehož kontrolu se třeba v Láskách staral Menšík), jenže agonie trapnosti a rozpačitého ticha, která nemá konce, zapadá do snahy ukázat mládež bez idealizování, takovou, jaká skutečně byla (a nejspíš stále je) - váhavá, nesamostatná, bez ambicí. Mladí hrdinové nemají vzory, které by následovali a sami se k činnosti motivovat nedokážou a vlastně ani nemají prostor k tomu, aby se rozhodli nezávisle. Petr nechce či nedokáže být ani fízlem bdícím nad zákazníky, ani tvrdě makajícím dělníkem. Zajímá ho jen Aša, kterou ale zase moc nezajímá Petr (pokud zrovna nepotřebuje nakládané okurky ze samoobsluhy). Svou dramaturgickou rozvolněností (několik volně provázaných epizod bez výraznějšího vývoje zápletky nebo hrdiny) zachází film podobně daleko jako některé experimenty francouzské nové vlny (např. U konce s dechem). Výsledný efekt je ovšem diametrálně odlišný - přiblížení se skutečnosti, nikoliv její rozbití. Zakončení nikam nevedoucího cyklu Petrových drobných trapasů a otcových velkých moralizujících výstupů mrtvolkou (přerušenou jedním příznačně apatickým pohledem) pak podobně jako „zatuhnutí“ postav v Intimním osvětlení vydává za tisíc slov. 90% Zajímavé komentáře: genetique, Radko, Kimon, jahol, slunicko2 (14.06.2012)

Prvně jsem viděl tenhle film nezatížený jakoukoli informací o době jeho vzniku, kdo napsal scenář, kdo to natočil atd. To je nejlepší stav člověka, který se zajímá o příběhy lidí, má na háku co je to film či kniha, a film mě většinou nudil, jen tři, čtyři scény mě zaujaly. A tak je tomu pro mě dodnes. (10.04.2011)

Počátky československé filmové vlny - Slováci měli Štefana Uhra a film SLNKO V SIETI - nebylo lze přehlédnout tím spíše, že její prapočátky - HUDBA Z MARSU - jdou hluboko dol padesátých let. Trudovitost a více podprahová než prahová výmluvnost tehdejších mladých - a nejen mladých - jsou mimořádně cennou výpovědí o skutečném stavu tehdejší, dnes už historické společnosti. Že se s tím snoubí dávka geniality a že se tehdy blýskalo na časy, se velmi rychle ukázalo během několika následujících let. (24.02.2024)